Mezititulky nebyly součástí projevu; kompletní písemné usnesení, které však neobsahuje některé důležité pasáže zvukového záznamu, je k dispozici v souboru “Rozsudky“
Dobrý den posaďte se prosím. Takže před vyhlášením našeho rozhodnutí mi sdělila paní protokolující úřednice, že někdo si chce pořizovat zvukový záznam a poprosím kdo o to požádal. Takže pan redaktor Hynek a pan obžalovaný Štika. Takže si napíšeme: předseda senátu v souladu se zákonem číslo 6 2002 Sb. ve znění pozdějších novel bere na vědomí, že obžalovaný Ing. Ivo Štika a redaktor české televize pan Hynek si pořizují z dnešního vyhlášení rozhodnutí zvukový záznam.
Před tím, než vyhlásíme rozhodnutí, kdy včera proběhlo veřejné zasedání, které bylo přerušeno do dnešního dne si učiníme prezenci. Takže abychom nemuseli dávat doklad totožnosti tak si zaprotokolujeme. Dostavil se pak obžalovaný Martin Dvořák, pan obžalovaný inženýr Štika a pan obžalovaný magistr Marek Stubley. Čte se žádost obžalovaného inženýra Jaroslava Kubisky ze dne 31.8.2021, který požádal, aby bylo konáno dnešní veřejné zasedání bez jeho účasti s tím, že již včera byly zaprotokolovány žádosti obžalovaných inženýra Jana Janků Petera Kmetě Ivo Rittiga u magistra bakaláře Davida Michala Jana Valtra magistry Karolíny Babákové Petra Michala a Jany Šádkové o konání veřejného zasedání bez jejich přítomnosti. Poté je vyhlášeno usnesení předsedy senátu že podle paragrafu 202 a následující trestního řádu koná na veřejném zasedání dnešního dne bez přítomnosti obžalovaného Ing. Jana Janků, JUDr. Petr Kmetě, Ivo Rittiga, magistra Davida Michala, Jana Valtera, magistry Babákové, Petra Michala, Jany Šádkové a inženýra Jaroslava Kubisky.
Rozhodnutí
Nyní tedy přistoupíme k vyhlášení rozhodnutí, zůstaňte prosím sedět.
Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném v pondělí 31. srpna 2021 až 1.9.2021 projednal jednak odvolání pana státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze a dále poškozených Dopravního podniku hlavního města Prahy a poškozeného Dr. Sitty narozena 21.5.1957 které byly podány proti rozsudku Městského soudu v Praze spisové značky 47T7/2017 ze dne dvacátého sedmého 11. 2020 a rozhodl usnesením takto: římská jedna podle 256 trestního řádu se odvolání státního zástupce zamítá římská 2 podle paragrafu 253 odst. 1 trestního řádu s odvoláním poškozených Dopravního podniku hlavního města Prahy akciové společnosti a poškozeného Dr. Vladimíra Sitty MBA zamítají, neboť byly podány osobami neoprávněnými.
Pokud jde o odůvodnění našeho usnesení poukazuji na písemné vyhotovení s tím tedy, že samozřejmě toto naše rozhodnutí ústně odůvodním.
Je nutno dodat, že i Vrchní soud v Praze jako odvolací se touto trestní věci zabýval poprvé podruhé pardon. Poprvé rozhodoval svým usnesením 4 TO 12/2020 ze dne 30.6.2020, kdy svým usnesením tak zamítl odvolání pana státního zástupce do zbývajících čtyřech zprošťujících výroků které se týkaly i dalších obžalovaných než soud ale v této trestní věci nyní a ohledně dvou zprošťujících výroků které jsou nyní předmětem tohoto řízení věc vrátil soudu prvního stupně takže jednak k doplnění dokazování s tím aby znova zhodnotil výsledky tohoto doplněného dokazování a zejména je ve ve spojení s důkazy které zmínil odvolací soud ve svém usnesení s tím že s těmito důkazy se nalézací soud v potřebné míře řádně nevypořádal.
K úkolům daným Městskému soudu
Nyní tedy musí konstatovat odvolací soud, že nalézací soud dostál svým povinnostem stanovených v § 2 odst. dvě trestního řádu. Splnil pokyny odvolacího soudu, a to ohledně doplnění důkazní situace v potřebném rozsahu. Mimo jiné tedy vyslechl znovu jako svědky Ing. Vladimíra Sittu doktora Ing. Vladimíra Sittu a Dr. Vladimíra Sittu zejména je konfrontoval s obsahem některých důležitých e-mailů týkajících se právě dodávek jízdních dokladů od společnosti Neograph do Dopravního podniku.
Výslechy svědků
Vyslechl i svědky kteří jsou spojený s tehdejším dopravním podnikem, jejich zaměstnance magistra Oldřicha Hanuše i Petra Oumrta. Zopakoval výslechy obžalovaných inženýra Martina Dvořáka inženýra Ivo Štiky a inženýra Jana Janků a na vlastní žádost vypovídal poprvé i pan obžalovaný doktor Peter Kmeť. Rovněž zopakoval výslech tehdejšího ředitele STC inženýra Richarda Bulíčka. Jeho výslech byl tentokrát zaměřen na otázku spolupráce STC a společnosti Neograph ohledně dodávek jízdních dokladů pro potřeby DPP zejména kdy STC vnímá skutečnost, že tam došlo vlastně k výměně a Neograph se z dodavatele jako papírny papíru stává stal konečným dodavatelem jízdních dokladů pro potřeby dopravního podniku.
Nový znalecký posudek
Rovněž opatřil nalézací soud na základě pokynu odvolacího soudu znalecký posudek ústavu Equita Consulting s.r.o. Jde o znalecký posudek číslo R 14264/20 kde provedl zároveň výslech zpracovatelky znaleckého posudku.
Provedení odposlechů Ventana
Vzhledem k rozhodnutí Nejvyššího soudu vedený pod sp.zn 8 Tdo 647/2020 a 7 Tdo 865/2020 která byla přijata až teprve po zrušujícím usnesení prvních Vrchního soudu v Praze 44 To 12/2020 provedl důkazem, byť s tím někteří advokáti opětovně nesouhlasili záznamy prostorového odposlechu jakožto výsledek ze sledování osob a věcí ve vnitřních prostorách pokoje číslo 36 Ventana hotel Praha který tehdy užíval pan obžalovaný Rittig a rovněž v podstatě měl k dispozici záznamy ze sledování advokátní kanceláře MSB Legal v.o.s.
Odvolací soud konstatuje, že provedení těchto důkazů bylo zcela v souladu, protože samozřejmě krajský soud jako vrchní soud v Praze je vázán vyjádřením právního názoru Nejvyššího soudu ČR. Pokud byl učiněn dvěma senáty tak samozřejmě tento právní názor rozhodně ignorovat nemůžeme. To si může dovolit obhajoba ale nikoliv tedy soudy a přispívá to samozřejmě k právní jistotě občanů. Nalézací soud se také opakovaně na pokyn Vrchního soudu v Praze pokusil předvolat Janu Lutken dánskou státní příslušníci která se zdržuje na území švýcarské konfederace. Ve spise je evidentně zřejmé že ty pokusy byly učiněny ale Jana Lutken a je to zcela evidentní se prostě k soudu dostavit nemůže, respektive nechce. A upřímně řečeno soud v tomto případě vůči cizí státní občance žijící na cizím území nemá žádné prostředky k tomu, aby ji k této svědecké výpovědi samozřejmě donutil a takto je nutno nutno přistupovat.
Námitky prokurátora
Pokud jde o doplnění rovněž se vypořádal i s návrhy státního zástupce řádně což odůvodnil nalézací soud pod body ve svém rozsáhlém odůvodnění rozsudku na čísle pod body 193 až 197. Je nutno konstatovat že byť pan státní zástupce v rámci podaného odvolání brojil proti tomu, že nebyla, že nebylo vyhověno návrhu na doplnění dokazování, odvolací soud k tomu uvádí, že to koneckonců rozhodně povinností soudu není. Podle paragrafu 2 odstavec pět trestního řádu postupují orgány činné v trestním řízení a v tomto případě samozřejmě soud, aby za součinnosti stran byl zjištěn skutkový stav v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Dávám důraz na slovo nezbytné. To znamená, pokud dospěje nalézací soud k závěru, že má dostatek důkazů pro to, aby mohl spolehlivě rozhodnout o vině či nevině obžalovaných. Není nutné, aby vyhověl návrhu dokazování, a to nejen ve vztahu k státnímu zástupci. To je méně časté ale samozřejmě i ve vztahu k obhajobě kdy se s ním soudy setkávají mnohem častěji.
Vrchní soud v Praze dále musí tedy musí konstatovat další důležité skutečnosti, že v souladu s ustanovením paragrafu 254 odstavec 1 trestního řádu přezkoumal napadený rozsudek z hlediska vytýkaných vad řízení které mu předcházelo dospěl k závěru tedy že jako dovolání pana státního zástupce tak odvolání obou poškozených jim nemůže vyhovět, a to pokaždé z jiných důvodů.
Odvolání poškozených
Stručně se vyjádřím k odvolání obou poškozených, to znamená dopravního podniku i poškozeného pana doktora Sitty. Nalézací soud, pokud učiní zprošťující výrok, nemá jinou možnost, než učinit obligatorní výrok ve vztahu k náhradě škody to znamená ty poškozené odkázal. Pokud tito obžalovaní proti tomuto zprošťujícímu výroku nemohou brojit, protože se netýká výroku o náhradě škody. Proti zprošťujícímu výrobku je oprávněn pro odvolání v neprospěch obžalovaných pouze státní zástupce. Tím pádem jsou poškozený za této situace osobami oprávněnými a jejich odvolání ve smyslu 256 trestního řádu bylo správně zamítnuto. Oprávněnými osobami by se staly pouze v případě, pokud by tento obligatorní výrok v napadené v rozsudku chyběl, a to se právě stalo což také někteří obhájci nepochopili.
Při minulém hlavním líčení v tom prvním hlavním líčení opomněl soud prvního stupně, že poškozený doktor Sitta se řádně připojil dokonce i v přípravném řízení s nárokem na náhradu škody on nerozhodl o tom, zda připouští a pokud nerozhodl o tom, že ho nepřipouští bylo jeho povinností ho v tom nároku prospěch rozhodnout, a nikoliv ponechat ho ve vzduchu. Proto byl tehdejší rozsudek zrušen i z podnětu odvolání poškozeného doktora Sitty, protože ten obligatorní výrok u zprošťujícího výroku, se kterým se tehdy odvolací soud neztotožnil, prostě chyběl.
Přezkum námitek prokurátora vůči jednání Městského soudu
Dále bych chtěl tady v podstatě uvést následující skutečnosti. My jsme samozřejmě přezkoumali i právo na spravedlivý proces. Obžalovaní byli řádně zastupování svými obhájci někteří obhájci dokonce těch od některých obžalovaných i obhájců má dokonce několik. Nalézací soud postupoval v souladu s § 2 odst. 5 trestního řádu a pokud jde o hodnocení důkazů. Hodnocení důkazů je samozřejmě v plné kompetenci nalézacího soudu a odvolací soud pouze přezkoumává, zda toto hodnocení důkazů proběhlo v souladu s ustanovením paragrafu 2 odst. 6 trestního řádu. Já o tom hovořím ze dvou důvodů. Za prvé pan státní zástupce ve svém odvolání, a to je v podstatě gró v tý první části ty důkazy hodnotí sám a hodnotí odlišně od soudu prvního stupně. On to sice učinit může ale nemůže počítat s tím, že odvolací soud v podstatě toto bude akceptovat za situace, pokud dospěje k závěru, že v hodnocení důkazní situace ze strany nalézacího soudu nedošlo k tzv. svévoli. To znamená že to hodnocení důkazní situace neproběhlo v souladu s ustanovením paragrafu 2 odst. 6 trestního řádu, a proto jsme se dnes ztotožnili s těmito námitkami, ale ono to směřuje i v podstatě k obhájci doktorovi Petrovi Hronovi, protože ten po prvním zrušujícím rozhodnutí zaslal nalézacímu soudu obsáhlé vyjádření, v němž v podstatě zcela odmítl rozhodnutí odvolacího soudu vytýkal odvolacímu soudu skutečnosti, které naprosto neodpovídají realitě. Já na rozdíl od něho, co udělal včera vůči osobě státního zástupce nebudu používat explicitní výrazy které do soudního jednání rozhodně nepatří. To znamená že pokud například tvrdil, že odvolací soud není vůbec oprávněn hodnotit důkazy, neboť žádné neproběhlo to není pravda.
Ve spise je protokol o veřejném zasedání ze dne 29.6.2020 kdy nalézací soud u těch písemných důkazů provedl dvanáct, z toho nejméně dva se vztahují pouze k osobě pana obžalovaného doktora Petra Kmetě a ke společnosti Cokeville Assets. Rovněž není pravda to, co namítal ve svém vyjádření, že odvolací soud sám určuje skutková zjištění. V tomto odvolací soud dává za pravdu panu státnímu zástupci protože pan doktor pan magistr pan doktor Petr Hron si zřejmě neuvědomil že jde o kasační rozhodnutí které nemůže obsahovat ve výroku žádná skutková zjištění který jsou důvodem pro přezkum nadřízeným soudem, ale obsahuje ve vztahu k jeho klientovi jedinou větu podle paragrafu 258 odstavec 1 a příslušným písmem se napadeném rozsudku zrušuje to a to a podle paragrafu 250 odstavec 1 trestního řádu se věc vrací soudu neboť je nutno učinit rozhodnutí nové a nejsou žádná skutková zjištění. Je to ryze kasační rozhodnutí a samozřejmě že odvolací soud je oprávněn uvést důkazy. Obsah těchto důkazů, o který hovoří o tom, že se s nimi nalézací soud nevypořádal a rozhodně je oprávněn k tomu na rozdíl od zjištění skutkového stavu bez provádění důkazů je oprávněn vyjádřit právní posouzení věci. Tím chci říct, že skutková zjištění jsou plně v kompetenci nalézacího soudu, ale právní posouzení je zároveň i v kompetenci soudu odvolacího. ??? v příslušném ustanovení trestního řádu chybělo ustanovení o tom, že po navrácení věci soudu prvního stupně je nalézací soud vázán právním názorem odvolacího soudu. My jsme tento právní názor tehdy určili na základě tehdy známé důkazní situace, která se ovšem výraznou změnou výraznou měrou změnila poté co nalézací soud splnil potřebné pokyny odvolacího soudu, a to důkazní situaci situaci doplní. To oprávnění na odlišné právní posouzení plyne konkrétně z ustanovení § 264 odst. 1 trestního řádu. Proto tedy odvolací soud musel odmítnout námitky obhajoby pana obžalovaného doktora Kmetě s tím, že by tedy snad dospěl k nějakým vlastním skutkovým zjištění. Pouze vyjádřil, jakým způsobem právně posuzuje již tehdy zjištěná skutková zjištění nalézacího soudu. Pokud jde tedy o další odvolací námitky státního zástupce tak ten rovněž polemizuje s obsahy provedených nalézacích znaleckých posudků, resp. opětovně nesouhlasí jakým způsobem nalézací soud hodnotil.
Poukazuje na skutečnost, že se tak, že se rovněž nalézací soud neřídil závazným právním názorem odvolacího soudu, který konstatuje v rámci svého odvolání, ale zároveň s ní polemizuje s těmito právními názory pan státní zástupce. Takže v jedné části tvrdí, že to nalézací soud splnil a druhý části v podstatě tvrdí, aby odvolací soud své právní názory změnil bez ohledu na to, jaké je obsah dokazování.
Prokurátorova nesprávná kvalifikace skutků
To se zejména týká ve vztahu, že se pan obžalovaný státní zástupce stále domáhal, aby jednání obžalovaného Štiky a obžalovaného zejména obžalovaného Ing. Dvořáka bylo posouzena jako trestný čin zpronevěry a mimo jiné se opíral v rámci svého odvolání o rozhodnutí Nejvyššího soudu 3 TDO 1742/2016.
Tohle to rozhodnutí rozhodně na jednání obou obžalovaných někdejších představitelů dopravních podniků absolutně nelze aplikovat už jenom z toho důvodu že v tomto případě který řešil Nejvyšší soud šlo o finančního ředitele, který když to řeknu velice laicky, kradl peníze z pokladny a z účtu společnosti kterou řídil.
Prosím vás, takovéto skutečnosti ani ve vztahu k panu obžalovanému Štikovi ani obžalovanému inženýrovi Dvořákovi nebyly vůbec zjištěny.
Znovu k Ventaně
Rovněž státní zástupce vytýká nalézacímu soudu, že se řádně nevypořádal se záznamem ve sledování v hotelu Ventana Praha (Prag) tady je nutno uvést že prostě k tomu záznamu došlo s odstupem 5 let od spáchání jednání jež je obžalovaným kladeno za vinu, respektive 5 až 4 let. To samý je, pokud jde o advokátní kancelář MSB Legal dříve Šachta Partners.
Nehodnocení důkazů
V rámci svého odvolání tak tedy v podstatě uvádí že trvá na původní právní kvalifikaci a odlišném hodnocení důkazů. Rovněž vytýká nalézacímu soudu, že nezhodnotil jím všechny provedené důkazy, které jsou pak rozvedeny na čísle listu 54 a 62 odůvodnění odvolání které pan státní zástupce zástupce v podstatě cituje.
Po doplnění dokazování nalézacím soudem je stále pan státní zástupce přesvědčen že nedošlo k řádnému zhodnocení všech důkazů zejména ohledně výběru společnosti Neograph jako dodavatele jízdenek. Zda tedy vybrání a následné pověření Neograph vůbec odpovídalo zadávací dokumentaci ze strany dopravního podniku. Zejména poukazuje na skutečnost že vlastně k uzavření smlouvy mezi Neograph a STC došlo až poté co byla uzavřena smlouva s Dopravním podnikem Dopravním podnikem, a navíc nebyl Neograph držitelem příslušného osvědčení podnikatele ohledně utajovaných skutečností. Dále v podstatě vytýká nalézacímu soudu, že se řádně nevypořádal s pojmem utajený prvek a utajované informace a rovněž vytýkal soudu, že se nezabýval otázkou, proč pan obžalovaný Jan Valtr v podstatě informoval společnost Neograph o cenách jízdného Schwarz Druck, která dodávala předtím jízdenky.
Odvolací soud konstatuje, že se všemi podstatnými skutečnostmi, který pan státní zástupce jako námitku uplatnil ve svém odvolání se však nalézací soud řádně vypořádal.
Předně k námitce státního zástupce že postrádá v odůvodnění rozsudku hodnocení, a to všech provedených důkazů odkazuje odvolací soud na znění § 125 odstavec 1 trestního řádu, neboť rozsudek má obsahovat takové odůvodnění v němž soud stručně podotýkám stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy své skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil.
Podotýkám, že současný rozsudek, který se týkal dvou skutků z původně žalovaných šesti, má přes 232 stran. Upřímně řečeno vzpomínám si na jedno vyjádření ústavního soudce, jehož jméno jsem zapomněl, který řekl, že jakékoliv odůvodnění soudu, který má odůvodnění delší než 7 stran postrádá smysl. Tady je 232 stran kdy se nalézací soud dle přesvědčení odvolacího soudu tentokrát vypořádat ale opravdu se všemi potřebnými skutečnostmi.
K Sittům
To zejména souvisí s obsahem zaměření odpovědi ve vztahu k osobám a svědkům které označuje obžalovaná obžaloba jako stěžejní, to je inženýr Sitta a pan doktor Sitta, a to v podstatě, zda věděli nebo nevěděli jaká bude cenová nabídka a zjistilo se, že samozřejmě o tom věděli, a to překvapení které zaznělo z některých jejich výpovědi o výše provize neodpovídá realitě. Byli konfrontováni s obsahem e-mailů z kterých je zřejmý, že o tý provizi velmi dobře velmi dobře věděli.
Zaplevelený spis
Proto proto požadavek pana státního zástupce na do další doplnění odůvodnění dle odvolacího soudu je opravdu nadbytečné. Já chci jenom uvést, že tento spis je doslova a do písmene zaplevelen řadou důkazů které jsou v této věci naprosto nepodstatné. Ono to totiž skutkově není příliš složitá věc a jde spíš o její právní posouzení. A upřímně řečeno orgány činné v přípravném řízení se spíš měly, kdyby se zaměřily na existenci zdrojové trestné činnosti, tak si mohli odpustit zaplevelení spisu důkazy, které se vztahují pouze k tzv. legalizaci.
Absence důkazů zdrojové trestné činnosti
Pokud tohle není prokázaná zdrojová trestná činnost tak hovořit o nějaké legalizaci, která je výslovně závislá na existenci zdrojové trestné činnosti je naprosto bezpředmětné. A teprve tehdy pokud se prokáže nade vší pochybnost zdrojová trestná činnost má smysl se zabývat a shromažďováním důkazů, které se vztahují k eventuální legalizaci.
Tady upřímně řečeno většina důkazů se vztahuje k údajné legalizaci výnosů z trestné činnosti za situace, kdy je zdrojová trestná činnost v podstatě i v opakovaném hlavní líčení prokázána nebyla. Odvolací soud tak v podstatě konstatuje že stěžejní jsou ty důkazy, které mají potvrdit či vyvrátit tvrzení obžaloby že při sjednání smluvního vztahu mezi Dopravním podnikem a Neografem došlo k protiprávního jednání. Pokud ano tak pod jaká příslušná ustanovení bylo možno takovéto jednání podřadit, popřípadě zda došlo k protiprávním jednání až na základě uzavřeného smluvního vztahu mezi společností Neograph a Cokeville asset. A rovněž dalo se to podřadit i pod příslušné ustanovení trestního zákoníku. My jsme se o tom zmínili v původním našem usnesení.
Jaké eventuální právní kvalifikace přicházejí v úvahu, ne že jsou, jak se to domnívá pan doktor Hron, které přichází kdy jsme zároveň řekli nepřichází v úvahu právní kvalifikace zpronevěry je prostě nesmyslná od samého počátku. Od toho se potom odvíjí posouzení žalovaného jednání těch zbylých obžalovaných ve smyslu té legalizace.
Nalézací soud pak řádně toto dokazování doplnil a my už dneska absolutně netrváme na doplnění důkazní situace ohledně paní Jany Lutken. Jako proč? Kam šly potom peníze od pana Kmetě z Cokeville asset za situace, kdy neexistuje zdroj trestný činnosti je nám upřímně řečeno dneska úplně jedno, jestli je dostával pan Rittig do Dubaje nebo do Monaka. Nemá v tomto význam, pokud dospějeme k závěru, že původ těchto peněz nepochází z trestné činnosti.
Prokázáno nebylo nic
Nebylo prokázáno mimo jiné ani protiprávní jednání ve vztahu mezi Neographem Dopravním podnikem ale ani mezi Cokeville Assets a Neographem.
Nalézací soud ty potřebné důkazy hodnotil jenom podotýkám, že hodnocení důkazů je v odůvodnění rozsudku pod body 199 až 379, a to svědčí o rozsahu, jakým způsobem nalézací soud přistoupil k hodnocení důkazů. Tyto důkazy hodnotil dle § 2 odstavec 6 trestního řádu a dospěl ke správným skutkovým závěrům, které se tedy odrazily ve správně použité právní kvalifikaci.
Vzhledem k tomu že se v drtivé části s tím odůvodněním ztotožňujeme, tak v podstatě odkazujeme na rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva číslo 30544/96 ze dne 21.1.1999 ve věci Garcia Ruiz proti španělskému království, kdy tento rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva byl aprobován i judikaturou Nejvyššího soudu a ústavního soudu kdy odkazuji na rozhodnutí Nejvyššího soudu 5 Tdo 86/2002 a usnesení ústavního soudu II. ÚS 2947/08.
To znamená že rozhodně není povinností ani odvolacího soudu, pokud se ztotožní s obsahem odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně to opětovně znova opakovat.
Vztah Neograph-DPP, cenina
Pokud jde o ten vývoj obchodního vztahu mezi dopravním podnikem Neografem tak samotným počátkem jednání a setkání zúčastněných osob se nalézací soud zabývá pod bodem 216 a ve shodě s předchozím právním názorem odvolacího soudu samozřejmě nepolemizuje a není důvod znova se zabývat pojmem cenina.
V tomto směru lze odkázat na zprávy ministerstva financí české republiky ze dne 18.4.2002 a 8.10.2007; na stanovisko soudního znalce pana doktora Miroslava Musila. Stejného názoru je i úřad pro ochranu hospodářské soutěže, jak vyplývá z jeho šetření ze dne 15.4.2010. Není pravdou, že by jízdenku jako ceninu označil pouze pan profesor Zachariáš, hovoří o tom ústav státu a práva Akademie věd, dále docent Kindl jakož i v podstatě další skutečnosti. Koneckonců Ing. Richard Bulíček, který byl tehdejším ředitelem STC, Státní tiskárny cenin potvrdil, že samozřejmě jízdenka cenina je. O tom koneckonců hovořili i další slyšení svědci.
Tento právní názor na základě doplnění důkazní situace, jak ji vyjádřil odvolací soud, proto nedostal nedoznal změn na rozdíl od některých dalších právních názorů odvolacího soudu, který samozřejmě na základě doplnění dokazování musel těchto změn doznati. Ve znění tohoto zákona je pak samozřejmě uvedeno že zadavatel není povinen podle zákona o veřejných zakázkách § 18 odstavec jedna písmeno a vypisovat otevřené výběrové řízení a samozřejmě může oslovit konkrétního dodavatele.
Utajovaná informace
Nalézací soud se řádně vypořádal i s otázkou utajený prvek utajovaná informace a upřímně řečeno je to trošku hra se slovíčky. STC měla v podstatě evidenci utajované informace kterou řádně vedla a Neograph prostřednictvím svého subdodavatele tu utajenou informaci která byla obsažena v každém jízdním dokladu společnosti Dopravní podnik skutečně dodal. Navíc ten ceninový papír vyráběný Neograph měl nejméně dva utajené prvky to znamená, že my jsme odmítli námitky, že nebyly splněny podmínky utajovaný utajované informace to znamená v rámci zadávacího řízení. Seznam utajovaných informací vydává svým nařízením vláda české republiky, nařízení má celkem osmnáct příloh a mimo jiné dle § 1 odstavec 1písmeno c seznam informací v oblasti působnosti ministerstva financí české republiky je uvedeno v příloze číslo 3 nařízení a to pod pořadovým číslem 14 přílohy 3 že jako utajované informace jsou uvedeny speciální zajišťovací prvky uplatněny v technologii bankovek dokladů a cenin se stupněm utajení důvěrné a pod pořadovým číslem 15 jsou pak také uvedeny technické specifikace materiálu. I tato příloha hovoří nejen o utajované informaci a o utajovaných prvcích a ten papír vyráběný Neographem sám tyto nejméně dva utajované prvky ???.
Koneckonců zde lze odkázat na stanovisko ministerstva financí ČR z 11.9. 2009 adresovaného úřadu pro hospodářskou soutěž, kde z této zprávy je zřejmé že povinnost vyznačení stupně utajení a dokumentů je uložena u původce utajované informace. A to byl v tomto případě subdodavatel zakázky státní tiskárna cenin. Koneckonců bylo prokázáno že ta Státní tiskárna cenin, když zjistila, že Neograph toto oprávnění nemá mu ji ani neposkytl.
Nalézací soud dospěl k závěru, že na základě mimo jiné shora zmíněných důkazů správně označil jízdní doklady dopravního podniku za ceninu jako se řádně vypořádal s otázkou utajované informace.
NBÚ
My jsme si vědomi toho, že pan státní zástupce namítal, že nalézací soud se řádně nevypořádal se zprávami Národního bezpečnostního úřadu. Podle sdělení NBU ze dne 17.7.2013 nelze za utajované informace pokládat tak zvané tajné ochranné prvky. Je nutno odlišit dle názoru odvolacího soudu probarvený ceninový papír od dalších bezpečnostních prvků jejichž finální výrobcem byla STC. Ale nic na tom nemění, že byly dodávány celkem hotové jízdní doklady, na kterých se podílela STC a ty koneckonců tuto utajenou informaci která byla řádně evidována prostě obsahovaly. Námitce že pan profesor pan doktor Jaroslav Zachariáš v podstatě se nehlásil k vyjádření, v kterém uvedl, že jde o ceninu, no to se nevyjádřil ale tady je jím podepsaný doklad a pokud on si na něho nepamatoval, a proto zpochybnil nemá žádný vliv na tom, že prostě jízdní doklad je cenina.
Výjimka ze zákona
Pokud vedení dopravního podniku bylo navíc opakovaně ubezpečováno, že při uzavírání obchodního vztahu mezi dopravním podnikem s Neografem může uplatnit výjimku podle zákona o veřejných zakázek, kde z toho pan státní zástupce dovozuje úmysl obžalovaných, že v podstatě chtěli toto výslovně porušit. Oni se obrátili na lidi, kteří tomu tzv. rozumí byli ubezpečováni a z těchhle důkazů o kterých se zmínil o tom byli ubezpečování v souladu s platnou právní úpravou.
Skutečnost že jízdenky obsahovaly ten ochranný prvek, který tato skutečnost fakticky utajovanou informací tak vyplývá právě i ze zprávy STC ze dne 21.6.2013 a je potvrzena jinou zprávou, tedy zprávou NBU ze dne 17.7.2013.
My samozřejmě známe i číslo pod kterým je utajované informace evidována. Jde o číslo jednací V2/2008 z 23.1.2008, která samozřejmě ovšem ze strany STC nemohla být poskytnuta Neographu. Ale to neznamená že neexistovala, resp. byla dodána prostřednictvím subdodavatele. Samotné prokázání neoprávněného tvrzení ze strany společnosti Neograph že je držitelem platného osvědčení pro přístup k utajovaným informacím. To je pravda to má pan státní zástupce pravdu, že to byla zjevná nepravda ze strany NEOGRAPHU. Ale samozřejmě si musel položit otázku soud, jestli je součástí takového jednání, které naplňuje skutkovou podstatu příslušného trestného činu. Dospěli jsme prostě k závěr ve shodě se ??? nalézacího soudu že ne.
Výtka k obsahu odvolání prokurátora
V tomto případě jenom konstatuji že obsah odvolání státního zástupce, pokud jsou namítáni i chyby tohoto rozsahu je přímo v rozporu se jednou ze zásad fiat justicia perat mundus, to znamená lidově řečeno ať se naplní spravedlnost i kdyby měl zhynout celý svět. Kdyby jsme takhle měli posuzovat odběratelsko-dodavatelský vztahy tak se obávám že na svobodě příliš úplně lidí nezůstane ale zákonodárce vyjádřil určitou škodlivost určitých jednání které jsou natolik nebezpečné a společensky škodlivé že je promítl do příslušných skutkových podstat trestných činů a v tomto případě k tomuhle skutečně ?????
Ano, Neograph lidově řečeno dopravní podnik uvedl v omyl, protože sám nebyl způsobilý nakládat s utajovanou informací, ale tuto způsobilost zajistil prostřednictvím subdodavatele a s tím se rovněž nalézací soud řádně vypořádal.
Nalézací soud rovněž hodnotil poněkud trošku odlišné zprávy NBU, protože mu to koneckonců uložil soud odvolací, který si sám jednu zprávu NBU vyžádal a rovněž byla provedena při minulém veřejném zasedání. A nalézací soud v podstatě tyto důkazy hodnotil a vypořádal se s nimi pod body 237 až 250 v odůvodnění svého rozhodnutí.
My jsme také jednoznačně dospěli k závěru, že dopravní podnik byl oprávněn použít výjimku ze zákona o veřejných zakázkách. Dospěli jsme k závěru, že utajovaná informace byla poskytnuta STC jako subdodavatelem při plnění dodávek jízdních dokladů. Navíc nalézací soud správně upozornil že na posouzení, zda došlo k nesprávnému uplatnění výjimky je skutečně příslušný nikoliv Národní bezpečnostní úřad ale úřad pro ochranu hospodářské soutěže, protože ten podle paragrafu 112 zákona o veřejných zakázkách vykonává jako orgán státní správy dohled, no a v tomto případě se k tomu úvaze vyjádřil ve své zprávě ze dne 15.4. 2010 že pro daný obchodní případ tuto výjimku šlo aplikovat.
Odvolací soud tedy konstatuje že nalézací soud se v opakovaném hlavním líčení řádně vypořádal i s touto otázkou včetně hodnocení zmíněných zpráv NBU, které se v některých momentech odlišují a nyní se s tímto způsobem hodnocení těchto důkazů odvolací soud jíž plně ztotožnil.
Rovněž se z podnětu odvolacího soudu zabýval nalézací soud, zda společnost Neograph splnila i další podmínky této zprávy a těmi se zabývala 260 až 271. To je zase ty utajované informace kdy s ní mohla nakládat pouze fyzická osoba který který byl doktor Vladimír Sitta který ovšem to jednání s Neograph za Neograph s DPP nevedl, protože ho vedl pan Ing. Janků. Nalézací soud správně uvádí že otázka, kdo může jednat za společnost a proč je otázka odlišná jako osoba která může nakládat s utajovanou informací.
K nabídkové ceně
Odvolací soud vytýkal nalézacímu soudu, že se nezabýval otázkou, zda byla známá tzv. ta strukturovaná cena. Upřímně řečeno, když se podíváte na termín strukturované ceny ve Wikipedii tak tam naleznete nic maximálně tam najdete otázku takzvaného strukturovaného rozpočtu, který je hodně spojován se stavební výrobou. Já jsem neoficiálně oslovil tři znalce z oboru ekonomiky, který mi tento můj závěr potvrdili, ale v podstatě jsme pochopili a s tím se teď nalézací soud vypořádal, co to bylo myšleno v tom zadávacím řízení. Musím říci že i tato použitá forma v zadávacím řízení byla poněkud nešťastná ale tady bylo vlastně v podstatě o to za jakou cenu bude dodávat společnost Neograph výrobek dopravnímu podniku v případě ceninovýho papíru šlo o položku kil a tyto skutečnosti bylo v podstatě v opakovaném hlavní líčení prokázáno že tomu tak bylo protože upřímně řečeno sám pan inženýr Vladimír Sitta nejpozději ke dni druhého první znal cenu dodávaného tisku pro jízdní doklady která činila sto korun za jeden kilogram cenového papíru na který STC vytiskla vytiskla posléze ty jízdní doklady.
Zpochybnění tvrzení Sitty
To tedy zpochybní tvrzení pana inženýra Vladimíra Sitty, který učinil před doplněním dokazování nalézacím soudem, protože ono to v podstatě vyplývá z toho e-mailu který nalézací soud provedl a zejména hodnotil oproti svému původnímu hlavnímu líčení.
Navíc je zřejmé a bylo prokázáno že Neograph spolupracoval s STC již před uzavřením té dohody, protože disponoval čestným prohlášením STC ze dne 8.1., že v rámci plnění dodávek jízdních dokladů pro Dopravní podnik bude STC spolupracovat pouze Neographem a.s.. To znamená, STC není pravdou, že by mohla dodávat jízdenky sama. Ona se zavázala že je bude dodávat dodávat pouze prostřednictvím Neographu a pouze na ceninový papírny Neographem vyráběný.
To znamená že uzavírá nalézací soud a my se s tím ztotožnili že v podstatě ke dni uzavření rámcové smlouvy s dopravním podnikem měli řádně zajištěného subdodavatele a znali cenu výrobku.
K novému znaleckému posudku
Včera nám paní Ing. Minsterová samozřejmě potvrdila že to bylo riziko Neographu, pokud by STC stanovil tu cenu odlišně, než byla předběžně dohodnutá, takže by to v podstatě se projevilo, ale na jeho zisku, protože cena s dopravním podnikem byla sjednána uzavřena v rámci Rámcové smlouvy.
Samozřejmě se zabýval tím, co jsme naznačili a respektive natvrdo řekli, zda došlo k vytěsnění STC z dodavatelsko-odběratelských vztahů, protože STC totiž dodávala jízdní doklady, respektive kotoučové jízdenky, kdy Schwarz-Druck dodával tzv. blokové jízdenky, ale Ing. Bulíček ????, že to tak nevnímali pro ně to byla velmi závažná zakázka a byli rádi že na ní participují akorát nikoliv se Schwarz-Druckem, ale s Neographem. Pokud tedy se tato organizace necítí poškozena tak samozřejmě my to plně akceptujeme a nemohlo dojít k vytěsnění. Jiná situace by byla kdyby Ing. Bulíček řekl v Dopravním podniku mě nám řekli, když to nebude dělat Neograph vy si takzvaně neškrtnete. Pak by ta situace byla jiná ale to bylo vyšetřeno. Odpovědná osoba, která za to měl zodpovědnost potvrdil, že se tak rozhodně necítili a že byli s touto zakázkou úplně spokojeni a tím pádem byla zodpovězena další otázka odvolacího soudu která byla vznesena v jeho usnesení ze dne 30.62020.
Dvě zásadní otázky
Novým a stěžejním důkazem byl posudek znaleckého posudku ústavu Equita Consulting s.r.o. A teď se vracím k tomu základnímu gró abysme v podstatě se vyjádřili, co bylo vůbec předmětem tohoto řízení. Ve vztahu k obžalovanému Dvořákovi a Štikovi to byly pouze dvě otázky.
Smlouva v souladu se zákonem
Za prvé, zda došlo k navázání odběratelsko-dodavatelského vztahu v souladu se zákonem. Odpověď zní ano. Jízdní doklady = cenina je platná výjimka.
Předražení
Druhá otázka, zda nebyly dodávány předražené jízdní doklady a zda se odpovědní pracovníci dopravního podniku nedopustili příslušná ustanovení trestního zákoníku ve smyslu porušování povinností při správě cizího majetku. Odpověď Ne. Protože ze závěrů toho nového znaleckého posudku je zřejmé že vzhledem k tomu že šlo o tak unikátní soubor výrobku, který byl dodáván v rámci jízdních dokladů Dopravního podniku, že nelze zjistit cenu obvyklou cenu spravedlivou my jsme to tehdy oslovili nalézací soud, protože paní Ing. Minsterová při původním hlavním líčení řekla že by bylo možno využít cenu nákladovou.
A my jsme zjistili po doplnění, že nám paní inženýrka v rámci zpracování znaleckého posudku sdělila, že to nejde, protože každý subjekt v podstatě tají jak obchodní tajemství cenu svých výrobních nákladů. To znamená, že to samozřejmě nemohli vědět ani představitelé Dopravního podniku.
Polemika s Městským soudem
V čem tady poněkud polemizujeme s nalézacím soudem, aniž by to mělo vliv na jeho správnost. Je to hraní se slovíčkami, že to měl na starosti Ing. Oumrt a jeho jednotka zásobování. My jsme řešili prosím vás obdobný případ kdy státní zastupitelství zažalovalo nižší úředníci z ministerstva financí a vynechalo vynechali z toho sekční šéfy. Ty, který podotýkám jenom plnili úkoly. Všechny jsme zprostili a potvrdil to Nejvyšší soud. A stejný to je prosím vás v dopravním podniku. Pokud pan Ing. Dvořák v rámci změn směrnic dopravního podniku na sebe vztáhnul uzavírání dodavatelských smluv ve smyslu jízdních dokladů nad 500 tisíc nemá za to odpovědnost Ing. Oumrt, má za to odpovědnost pan obžalovaný Dvořák a byť to obhajoba namítala nemohl se této odpovědnosti zbavit. On je on má nejvyšší kontrolní funkci a měl se přesvědčit o tom že v rámci takzvané košilky předložené mu tehdejším vedoucím jednotky zásobování Ing. Oumrtem mu byl materiál předložen v takovém stavu, aby znovu řekl ano je to správně. To je jeho odpovědnost. To je ta věčná polemika někde mezi státním zastupitelstvím, kdože za to odpovídá. Je to stejný jako když si předseda senátu nechá v některých případech napsat rozhodnutí svým asistentem, pokud ho má, ale samozřejmě za obsah toho rozsudku odpovídá soudce ne asistent, stejně jako ten státní zástupce, když mu napíše obžalobu právní čekatel odpovídá za její obsah ten, kdo ji podepsal. Stejně to je s touto smlouvou ale říká tady to nemá vůbec žádný vliv na posouzení trestní odpovědnosti jenom chci říci, že my tady nesouhlasíme v tomto směru se závěrem soudu a s obhajobou obžalovaného Dvořáka a obžalovaného Štiky, protože máme navíc prokázáno, že pan doktor Kmeť navštívil ne pana inženýra Oumrta, ale prvotně navštívil pana obžalovaného Štiku a v tom případě došlo k těm kontaktům.
Upřímně řečeno, námitka pana státního zástupce, jestli se viděli dvakrát třikrát jednou. Jednak je pravdou to co včera tady zaznělo že pan inženýr Oumrt respektive zaznělo, že v podstatě ty návštěvy u pana obžalovaného Štiky byly zřejmě dvě až tři, ale v tomto případě je nutno odkázat i na platnou právní úpravu, která se jedná co to je zprostředkování já se k tomu posléze v podstatě vrátím.
Jen chci říci, že počet návštěv v této věci je naprosto imaginární. Navíc v kontextu roku 2021 si pamatovat kolikrát jsem někoho navštívil v roce 2007 je totálně iluzorní. Důležitý je, že tomuto kontaktu došlo.
My máme za prokázané v souladu s nalézací soudem, že ten, kdo se pokusil pardon, že Neograph se pokusil získat tu zakázku dodávek pro Dopravní podnik, protože pro něho to bylo stěžejní z důvodu prestiže několik let před tím a vždycky narazil.
Obžalovaní konali jako řádní hospodáři
Upřímně řečeno ty jízdenky tiskla malá tiskárna v Německu. Tady je výpověď jednoho svědka který hovoří o tom, že šlo v podstatě o lepší garáž která dodávala jízdní doklady a ten Neograph prostě se do toho nemohl dostat a teď prostřednictvím Dr. Kmetě byli kontaktovány příslušné osoby na vedoucích postech dopravního podniku a posléze došlo protože to bylo spojeno s tím malérem souvisejícím s jízdenkami Schwarz-Druck kde se policie obrátila na Dopravní podnik že se objevilo vysoké množství padělků a ten Dopravní podnik naopak bylo v souladu s povinnostmi řádného hospodáře na to reagovat, že se objevily že se v podstatě objevily kvalitní padělky a že hrozí způsobení škody dopravnímu podniku a proto se rozhodl Dopravní podnik opatříme si nové jízdenky bylo plně v jeho kompetenci.
Naopak takovéto jednání bylo lidově řečeno vysoce žádané a pakliže by došlo k odstranění z trhu jízdenek které lze jednoduše padělat kdežto tady bylo prokázáno že je padělat nejde ???.
Pokud hovoří pan státní zástupce o tom, že s odstupem čtyř let došlo k padělkům i těchto nových jízdních jízdenek je nutno si uvědomit ale že nikdy nedošlo k padělání ceninového papírů a že to nešlo, protože šlo o probarvený papír a jestli se na objevily padělky pak se objevily padělky, že se někdo pokusil napodobit tisk jízdenek prováděný STC a jeho ochrany nikoli celé jízdenky a ani nemohl.
Spravedlivá cena
My jenom konstatujeme, že tak ten znalecký posudek konstatuje, že se nepodařilo zjistit ani cenu obvyklou ani takzvanou cenu fair value ve smyslu spravedlivé hodnoty a zejména nám v podstatě sdělil znaleckej posudek, že se zabýval i tou možnou zjištění eventuálně ceny nákladové prostě to možný není.
A v tomto případě znova poukazuji na základní zásadu trestního řízení in dubio pro reo, tím to končí. A pokud dospívá tedy v podstatě společnost Equita Consulting, že když porovná kvalitu jízdenku Neographu s Schwarz-Druckem tak v podstatě dospívá k tomu, že šlo o zhodnocení 0,46 až 28,11 % ve smyslu tedy celé jízdenky a že to považuje v průměru 14,28 za adekvátní.
Revizní znalecký posudek
Pan státní zástupce předložil znalecký posudek tzv. revizní. My v tomhle tom případě dáváme samozřejmě za pravdu plně námitce pana Dr. Rampuly, nešlo o revizní znalecký posudek. My jsme si toho byli vědomi v okamžiku, když nám to pan státní zástupce poslal proto ve spisu svazku 121 je ihned za tímto znaleckým posudkem zažurnalizováno kdy jsem si v podstatě vytisknul ze stránek ministerstva spravedlnosti pod který je evidována společnost TPA Valuation. Ona je skutečně v příloze číslo jedna a je to znalecká kancelář. My jsme se na to včera zeptali i pana inženýra Hlaváče a nám potvrdil že to je znalecká kancelář to znamená od toho července co jsem si to opatřil do toho konce srpna kdy byl slyšen, protože tam nedošlo ke změně statusu a samozřejmě není oprávněn, protože jde o znaleckou kancelář ve smyslu §109 trestního řádu účinnou od 1.1.2021 tak není oprávněn podle § 110 činit takzvaný revizní znalecký posudek. To podle znění § 110 může činit pouze státní orgán, vysoká škola, vědecký ústav nebo instituce specializovaná na znaleckou činnost nikoliv tedy znalecká kancelář.
Ale na rozdíl od pana doktora Rampuly my jsme se samozřejmě rozhodli že to ještě neznamená nepoužitelnost důkazu. Ale znamená to, že nejde o revizní znalecký posudek ale o znalecký posudek běžný.
Špatné zadání
A v tomto případě opětovně pro některého obhájce je oprávněn odvolací soud tyto důkazy hodnotit. A my jsme dospěli tedy k závěru, když k němu přistupujeme nikoliv jako revizními za prvé, že to zadání ze strany pana státního zástupce bylo nešťastné. To znamená že při zadání znaleckého posudku nemohu a priori v podstatě vyjadřovat svůj postoj k znaleckému posudku který má být přezkoumán a obracet se na jinýho znalce jenom ohledně části znaleckého posudku s kterou nesouhlasím. To nebylo objektivní zadání, ale hlavně pro nás bylo podstatný jedno. Ten takzvanej revizní znalecký posudek, který žádným revizním znaleckým posudkem nebyl pouze konstatuje některé závěry Equita Consulting, že jsou spekulativní, aniž by aniž by sám přinesl, jaké správné měly být. Ty prostě absentují.
My jsme se na to ptali a včera pan Ing. Hlaváč potvrdil že se vůbec nezabývali cenou obvyklou vůbec se nezabývali s otázkou obvyklosti provize. Tyhle věci vůbec neřešil. Navíc jsme zjistili že při závěry jejich znaleckého posudku se dopustili chyby. To je například že si nepovšiml že i ve smlouvě se Schwarz-Druckem je inflační doložka jejíž platnost byla v podstatě odložena o dva roky to znamená, že když ty dodávky začaly v roce 2006 znamená to že v roce 2008 Schwarz by dodával jízdní doklady za úplně jiné ceny, než to bylo v roce 2006.
Důvod změny názoru Vrchního soudu
No a teď se dostáváme k tomu závěru proč odvolací soud změnil svůj právní názor. Změnil ho na základě jedné důležité skutečnosti. Ke dni svého rozhodování 29. června byl schopen jednoznačně určit výši své provize pouze provize Cokeville Asset se pouze ve vztahu k blokové jízdence s ta byla 73.91 % což označil za tunelování, v té době, což naštěstí že jsme to učinili, protože to evidentně vytočilo pana obžalovaného doktor Kmetě tak, že začal vypovídat a svojí výpovědí přispěl lidově řečeno k lepšímu skutková zjištění navázání obchodního vztahu mezi Neograph a dopravním podnikem.
Navíc i já osobně zastávám názor, že rozhodnutí má být jasné, nemají být věci naznačovány. Přispívá to k právní jistotě účastníků trestního řízení, a hlavně k předvídatelnosti soudního rozhodnutí o čemž velice často ve svých rozhodnutích hovoří ústavní soud jako o jedné ze základních zásad jakéhokoliv soudního řízení. Reálné očekávání účastníků, jak to dopadne. Teď nemyslím to hrané, čeho jsme občas svědky ze strany obhajoby v jiných trestních věcech u odsuzujících rozsudků a myslím to skutečné na základě důkazů.
Nové informace
49:48 No a znalec znaleckýmu ústavu Equita Consulting byly poskytnuty informace o kterých jsme nevěděli. Nikoliv ze strany Neographu nebo Neografu, ale ze strany STC a dospěl k závěru, že ta výše provize byla 20.38 % v průměru. Ona se pohybovala mezi 18,7 až 20,38. Ze zásady in dubio pro reo budeme počítat 18.7. Já bych v tomto případě, on o tom včera hovořil pan Dr. Hron, a v tomto mu dáváme zcela za pravdu, my v rámci právního názoru nemůžeme nerespektovat právní názory vyjádřený našimi kolegy, navíc za situace, a o tom pan Dr. Hron nehovořil, že to rozhodnutí odvolacího soudu učiněné ve věci 6 TO 66/2007 bylo potvrzeno rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn 5 Tdo 325 / 2019 ze dne 4.12.2019. My jsme toto rozhodnutí Nejvyššího soudu v době našeho rozhodování ke dni 30.6.neznali. Nebylo v judikatuře a neznali jsme ho.
Provize Sitty v kauze Avium
51:03 A co tehdy řekl vrchní soud v Praze. Ono se totiž týkalo Neographu a týkalo se to obžalovaného Sitty který byl zproštěn. Tam šlo o provizi v případě výrobků Promptu společnosti Avium Partners, která měla být vyplácena obžalovanému Sittovi ve výši: 26.6 %, 24.5 %, 78 %, 50.2 %, 65 % a mohl bych pokračovat. A tehdy řekl v části 93 svého odůvodnění náš partnerský senát 6 To jednu věc.
Oprávněnost provize Cokeville
51:45 Pokud nedojde k nulového zisku, pak nemůžeme hovořit o tom, že byla provize vyplácen neoprávněně, že došlo k porušení povinnosti řádného hospodáře. A s touto skutečností se ztotožnil Nejvyšší soud. A koneckonců ani pan státní zástupce ve své obžalobě i v popisu skutku nehovoří o tom, že veškerý zisk Neographu byl prostřednictvím dalších osob poskytnut jiným osobám a měl snad skončit u pana obžalovaného Ivo Rittiga. I on sám konstatuje že Neograph zůstal v zisku.
52:17 Oni to koneckonců potvrdili i oba dva slyšení svědci Ing. Sitta a doktor Sitta. Ten zisk byl nižší, ale zůstal. A navíc, ze znaleckého posudku evidentně je zřejmé, a to koneckonců vyplývá i ze závěrů znaleckého posudku, že ta cena Neographu vůči Dopravnímu podniku neovlivnila těch 17 haléřů z každý jízdenky na počátku.
Bez vlivu na cenu pro Dopravní podnik
O to se lidově řečeno ponížil zisk Neograph, ale neměla vliv na cenu jízdenky pro Dopravní podnik. Koneckonců, když skončil ten smluvní vztah mezi Neographem a Dopravní podnik, což jak vyplývá ze záznamu hotelu Ventana některé osoby obžalovaných výslovně vytočilo, tak je evidentně zřejmé že STC jakožto dodavatel dodával tu jízdenku za stejnou sumu Dopravnímu podniku na stejném papíře. Akorát že STC samozřejmě dosahoval větší zisk, protože předpokládám, že STC neposílalo provizi společnosti Cokeville Assets.
Legálnost provize pro Cokeville
53:21 My jsme se museli zabývat otázkou a zase to je otázka právní ??? odvolací soud ??? zda ta vyplácené provize je v rozporu s tehdejším platným zněním obchodního zákoníku ke stavu dvacáté páté k tomu obchodním zákoníku který v § 647 odstavec 1 stanoví: “zprostředkovatel má nárok na provizi sjednanou jinak obvyklou ze zprostředkování obdobných smluv v době uzavření smlouvy o zprostředkování.”
53:55 Pokud nám tzv. revizní znalecký posudek konstatuje realitního makléře, finančního poradce a srovnává to jako provizi, aniž by dospěl k názoru, že je obvyklá nemůže obstát. Znova říkám že to jde o provize z obchodů s jízdními doklady. A obdobný případ prostě nám potvrdila i včera slyšená inženýrka Minsterová a rovněž to nechtěně potvrdil paní Hlaváč, prostě neznají. Nemůže se to srovnávat.
54:26 My jsme se tím samozřejmě úplně spokojili zabrousili jsme do judikatury a zjistili jsme, že opravdu existuje jediný judikát z roku 1921, kterej hovoří o tom, že pokud je vyplacena za dovoz koně ze zahraničí provize patnáct set korun československých jde o provizi převyšující o dvě stě procent provizi běžnou. Jenom chci říci, že judikatura je v tomto směru poněkud chudá. Je to rozhodnutí z RV I 1607/22 kdy tehdy konstatoval příslušný soudní orgán československé první republiky, že patnáct set korun za jednoho koně je opravdu hodně, o dvě stě procent převyšuje přiměřenou provizi, odporuje dobrým mravům, zprostředkovatelskou smlouvu označil za nicotnou a tedy neplatnou. Ale je naprosto zřejmé že to nelze uplatnit na tento případ my prostě nemáme srovnání a pokud nemáme srovnání platí zas základní zásada in dubio pro reo to znamená v pochybnostech ve prospěch obžalovaného.
Polemika se státním zástupcem
55:28 My rovněž polemizujeme s panem státním zástupcem, který v podstatě počítá s tím kolik došlo ke schůzek, jaká vlastně aktivní jednání pan doktor Kmeť prováděl nebo neproběhla. Upřímně řečeno, nám je to jedno protože podle § 644 zprostředkovateli vzniká nárok na provizi je-li uzavřená smlouva jež je předmětem zprostředkování. A k tomu došlo. Bylo plněno a v tomto případě podle smlouvy o poradenský a zprostředkovatelský činnosti měl Cokeville Assets nárok na vyplacení provize. Vzhledem k tomu že nebylo zjištěno, že jde o provizi nezákonnou v rozporu s ustanovením § 647 odstavec 1 nemůžeme hovořit o trestnosti takovéhoto jednání.
56:11 My jsme se seznámili i s civilní judikaturou, která poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu 32 CDo 1567/2011, který vyslovil mimo jiné právní větu že převažující dispozitivní charakter ustanovení upravujících v části 3. hlavy 2 obchodního zákoníku jednotlivé smluvní typy ale zejména, a to je pro nás podstatný, umožňuje smluvním stranám širokou smluvní volnost. Skutečnost, že sjednání úplaty provize u některých smluvních typů včetně smlouvy o zprostředkování podle § 642 obchodního zákoníku, považuje tento zákon ve smyslu § 269 odst. 1 obchodního zákoníku za podstatnou část smlouvy. To však neznamená, že sjednání provize u jiných smluvních typů současně zakazuje.
56:55 I ta civilní judikatura, lze odkázat i na rozhodnutí 29 Odo 805/2001 který řešil otázku tzv. bezdůvodného obohacení získané zprostředkovatelskou činností poskytuje velkou smluvní volnost těm stranám. A v tomto případě je zbytečné, aby do toho??? interoval trestní soud.
Přiměřenosti provize vyplácené Cokeville
57:18 A v tomto směru je nutno přistupovat i k posouzení tý přiměřenosti výše provize vyplácené Cokeville Assets Neographem. Odvolací soud se při svých ohledně oprávněnosti vycházel i z rozhodnutí Nejvyššího soudu 32 Cdo 2694/2011 který řeší, co má být obsahem zprostředkovatelské smlouvy. A to skutečně ta smlouva mezi Neographem a Cokeville Assetem naplňuje. Podle § 645 se totiž obchodního zákoníku se totiž vůbec nepožaduje, aby zprostředkovatel aktivně působil při uzavírání následné kupní ceny. Nárok na provizi není vůbec vázán dokonce ani na to, zda k uzavření smlouvy dojde. Zprostředkovateli tedy vzniká nárok provize již okamžikem obstarávání reálné příležitosti uzavřít smlouvu. Tady došlo nejen k obstarání příležitosti, ale k následnému uzavření tý rámcový smlouvy.
58:15 Toto rozhodnutí lze bezpochyby vztáhnout na jednání obžalovaného Kmetě, který při prvotním kontaktu s DPP jednal evidentně ve prospěch společnosti Neograph a.s. a na základě uzavřené smlouvy mezi Neographem a Cokeville Assets. A tento závěr je v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu řešící povahu zprostředkovatelské smlouvy nikoliv tedy podle obchodního zákoníku, ale občanského zákoníku a jde o rozhodnutí 23 Cdo 4513/2010. Opětovně Nejvyšší soud v civilním Kolegiu jednoznačně stanovil že zprostředkovatelská smlouva a její podstata spočívá v závazku zprostředkovatele vyvíjet činnost která má vést k uzavření určité smlouvy.
Paní inženýrka Minsterová nám z v podstatě sdělila nalézacímu soudu, že někdy postačí jediný telefonát. Tady šlo dokonce o opakované schůzky, kterých se pan doktor Kmeť účastnil.
Ano, zase, je tady jistá nesrovnalost, protože doktor Kmeť vystupoval jako zástupce Neographu společně s Ing. Janků, což samozřejmě pravda nebyla, protože pan doktor s Neographem neměl cokoliv společného. Nebyl jejím statutárním zástupcem nebo jejím akcionářem. Ale zase, je to natolik škodlivé, aby to detekovalo příslušné ustanovení trestního zákoníku. Samozřejmě že není. Pokud jde o tyto skutečnosti ještě bych chtěl podotknout jednu věc. V opakovaném hlavním líčení bylo zjištěno že ta zakázku tisku jízdenek pro Neograph byla hlavně prestižní, protože pokud jde o využití výrobní kapacity jednalo se v rámci roku o několik dní. Ale pro ně bylo důležité že se měl dostat k jiným zakázkám.
*** výpadek záznamu ***
…. že se budou prezentovat jako dodavatel jízdních dokladů nejvýznamnějšího a největšího dopravního podniku na území české republiky. Nalézací soud správně tyto skutečnosti hodnotí ty právní úvahy tentokrát pod body 331 až 440 na rozdíl od pana doktora Hrona on polemizuje s právními názory odvolacího soudu který je ze své podstaty všechny.
Změna názoru na vinu Kmetě
Za prvé jiný způsob, a hlavně na základě doplnění důkazní situace a my se s ním teď ztotožňujeme, protože my jsme tyto skutečnosti v době našeho prvního rozhodnutí samozřejmě neznali a je třeba reagovat na důkazní situace která vyvstala. Na druhé straně, to odůvodňuje svůj předchozí názor náš odvolací soud, že tehdejší zprošťující výrok vůči obžalovaným ohledně těchto skutků byl předčasný.
A teprve v opakovaném hlavním líčení došlo k takovému doplnění situace, důkazní situace, aby toto již obstálo. Na základě těchto všech skutečností jsme tedy jednak dospěli k závěru, že revizní znalecký posudek nepřinesl vůbec nic proto aby jsme jej (Equitu Conzulting) odmítli.
Výtky k reviznímu posudku
Jednak to není revizní znalecký posudek jeho zadání ze strany pana státního zástupce otázky byly tendenční, znalecké kancelář není oprávněna přezkoumávat závěry znaleckého posudku a sama neposkytla žádné závěry který by mohl čekat odvolací soud pro posouzení, zda byla či nebyla zjištěna cena obvyklá anebo zda byla zjištěna provize odpovídající tehdy provizi běžné, jak o tom hovoří příslušná ustanovení obchodního zákoníku.
Závěr
Za této situace jsme se plně ztotožnili se závěry nalézacího soudu. Odvolání tudíž pana státního zástupce byl posouzen jako nedůvodné a jako takové bylo odmítnuto, když jsme se od počátku svého odůvodnění vyjádřil, proč byly zamítnuty odvolání obou dvou poškozených subjektů.
Poučení.
Proti našemu usnesení není žádný opravný prostředek …