Z níže zobrazené žádosti vyjímáme:
Žadatel níže uvede příklady jednání státního zástupce v daném řízení a dle jeho přesvědčení tyto příklady jednání a chování státního zástupce nesou znaky svévole a protiprávnosti, neboť absenci faktických důkazů týkajících se tvrzených skutků, se státní zástupce pokusil nahradit úvahami a spekulacemi, vycházeje z výpovědi pečlivě vybraného a předem připraveného spolupracujícího obviněného (č. l. 18977 a 18985), pozměněných dokumentů odcizených spolupracujícím obviněným (č. l. 18191, 18263) a ekonomickou realitou nepodložených dedukcí a představ spolupracujícího obviněného[1].
Policejní orgán a dozorující státní zástupce JUDr. Adam Borgula nepostupovali v souladu s trestním řádem. Příkladem budiž manipulace s trestním spisem, kdy došlo k vynětí zásadního důkazu ve prospěch obžalovaných (č. l. 20884); dále domácí příprava spolupracujícího obžalovaného zadaná policií (č. l. 21021).
OČTŘ a státní zástupce zcela pominuli absenci zdrojového trestného činu, veškeré důkazní návrhy obhajoby, spis byl podle opakovaných vyjádření předsedy odvolacího senátu „zaplevelen[2]“ důkazy, které se vztahují pouze k tzv. legalizaci, přičemž je zcela zjevné, že bez existence zdrojového trestného činu se nelze dopustit ani trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti.
Pokud by OČTŘ a dozorující státní zástupce postupovali v souladu s jejich povinnostmi dle trestního řádu, mělo být v souladu se zásadami přiměřenosti a zdrženlivosti nejdříve vyjasněno, zda vůbec došlo ke spáchání zdrojového trestného činu, a až případně následně zahájit trestní stíhání ve věci legalizace výnosů z trestné činnosti.
V této souvislosti žadatel upozorňuje, že dozorující státní zástupce podal obžalobu pro výše uvedený skutek, aniž by doložil jím tvrzenou škodu, která přitom byla základním znakem objektivní stránky skutkové podstaty zdrojového trestného činu. Zde žadatel odkazuje na body 801–804 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17.5.2019:
- „Lze tedy uzavřít, že závěry obžaloby o způsobené škodě bez jasného určení, z jakých údajů byla dovozena, a o jaké důkazy se opírá stanovení její výše, v porovnání s ostatními výše uvedenými důkazy v tomto směru provedenými, nemůže obstát a její akceptace v podobě podávané obžalobou by byla závěrem pouze hypotetickým, pro účely trestního řízení nedostatečným a nepřípustným.“
Žadatel připomíná, že jediným důkazním prostředkem ohledně vzniklé škody, který byl státní zástupce schopen během 1477 dnů trvajícího přípravného řízení zajistit, byl znalecký posudek, jehož naprostou nepoužitelnost[3] konstatoval jak Městský soud, tak Vrchní soud v Praze.
- „Soud po přezkoumání posudku a osobním výslechu znalce u hlavního líčení dospěl jednoznačně k závěru, že znalcem vypracovaný posudek nemůže být použit pro zjištění výše event. škody.“[4]
- „… státní zástupce byl z pana Juráně poněkud nešťastný, protože během hlavního líčení požádal[5], jestli by Juráň mohl doplnit svůj znalecký posudek a odstranit ty nesmysly, které tam jsou. Prosím vás, to je stejný, jako kdyby obhájce navrhl po výslechu svědka, ať mu dám ještě příště možnost, že se to lépe naučí. Ten důkaz byl proveden a neobstál. Je nepoužitelný.“[6]
Žadatel v souvislosti s praktikami státního zástupce, kromě č. l. 18018, odkazuje na svoji první závěrečnou řeč (č. l. 21746–21752), kdy soudu předložil důkazy o 27 lživých výrocích v závěrečné řeči státního zástupce.
Žadatel poukazuje na porušování elementárních povinností ze strany státního zástupce vyhledávat a hodnotit nejen důkazy proti, ale také ve prospěch obviněných (viz články II. – IV. jeho podání ze dne 25.2.2019 na č. l. 20746-20764). Návrhy na doplnění dokazování SZ soustavně odmítal, viz např. č. l. 15880 a 18019.
Nad postupem státního zástupce vyslovil údiv i odvolací senát VS Praha, když při ústním zdůvodnění svého usnesení dne 30.6.2020 popisuje jeho účelový postup, kterým byla založena příslušnost Městského soudu v Praze.[7]
Žadatel také poukazuje na nepřijatelné vměšování JUDr. A. Borguly, a to jednak během přípravného řízení (č. l. 6820-6821), které vedlo k návrhu na kárnou žalobu (č. l. 652-655), jednak po pravomocném ukončení kauzy.
V obou zmíněných případech vyvíjel státní zástupce nátlak na „poškozeného“ s cílem zvrátit pro žalobce nepříznivý vývoj jím dozorovaného případu. Naposledy tak učinil 9.11.2021, kdy po neúspěšném podnětu nadřízenému SZ k podání dovolání ve věci „navádí“ Dopravní podnik hl. m. Praha k podání ústavní stížnosti, přičemž tohoto „poškozeného“ vybavuje právně sporným názorem, který je poškozeným akceptován a slouží mu jako podklad pro podání ústavní stížnosti. Odpověď SZ JUDr. A. Borguly lze jednoznačně označit za neobvyklou, když je komunikace z jeho strany vedena se záměrem „tazateli“ pomoci, a to po pravomocném ukončení řízení.
[1] “máme za to, že je jednoznačně prokázáno, že tohle byl jeden z těch kávových keců, který nemá reálný podklad“, jedno z tvrzení obž. J. Kubisky, zhodnoceno JUDR. Vlasákem, 36:40 min. záznamu, 30.6.2020
[2] 21. minuta zvukového záznamu, zdůvodnění usnesení VS Praha, 1.9.2021, JUDr. Vlasák
[3] Tento posudek do výpočtů zahrnul i produkty, které se nevztahují k jízdním dokladům, mj. toaletní papír. Příloha spisu č. 17, č. l. 45.
[4] Bod 524 rozsudku MS Praha, 47 T7/2017 359, str. 168
[5] č. l. 21005
[6] 40. minuta zvukového záznamu, odvolací řízení VS Praha, 30.6.2020
[7] „k právní kvalifikaci obžaloby, kdy byla zvolena příslušnost krajského soudu v Praze: ve všech 3 bodech byla služba poskytnuta, stejně jako dodány jízdenky… jakápak zpronevěra“, 45. min. záznamu
Vlastní text žádosti bez příloh:
Rozhovor s M. Dvořákem na téma odškodnění
10 let od kauzy Rittig. Exšéf dopravního podniku bude chtít po státu miliony
Trpká zkušenost Jany Šádkové, zproštěné v kauzách Oleo Chemical i Jízdenky DPP
Účetní byla neoprávněně stíhána v kauze Oleo. Stát jí nechce proplatit adekvátní odškodné