USNESENÍ
Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném ve dnech 29. a 30. června 2020 projednal v trestní věci obžalovaných Ing. Martina Dvořáka, narozeného , Ing. Tomáše Petany, narozeného , JUDr. Pavla Švarce, Ing. Ivo Štiky, narozeného , Ing. Jana Janků, JUDr. Petera Kmetě, Ivo Rittiga, narozeného , Mgr. Bc. Davida Michala, narozeného , Mgr. Marka Stubleye, narozeného , Jana Valtra, Mgr. Karolíny Babákové, narozené , Petra Michala, narozeného , Jany Šádkové, narozené , Ing. Jaroslava Kubisky, narozeného , Ing. Marie Novákové, narozené , JUDr. Aleše Rozehnala, Ph.D., narozeného , Mgr. Ferdinanda Überalla, narozeného , odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, poškozeného Dopravního podniku hl. m. Prahy, a.s. se sídlem Praha 9, Sokolovská 217/42, a poškozeného JUDr. Vladimíra Sitty, MBA, narozeného , podaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2019, sp. zn. 47 T 7/2017
a rozhodl takto:
I. Podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), f), odst. 2 tr. řádu se napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce a poškozeného JUDr. Vladimíra Sitty, narozeného zrušuje toliko ve zprošťujícím výroku pod body I. 2) ohledně obžalovaných Ing. Martina Dvořáka, narozeného , Ing. Ivo Štiky, narozeného , Ing. Jana Janků, narozeného a JUDr. Petera Kmetě, narozeného a ve zprošťujícím výroku pod bodem II. 2) ohledně obžalovaných Ing. Jana Janků, narozeného , JUDr. Petera Kmetě, narozeného , Jana Valtra, narozeného , Mgr. Marka Stubleye, narozeného , Jany Šádkové, narozené , Mgr. Davida Michala, narozeného , Mgr. Karolíny Babákové, narozené , Petra Michala, narozeného , Ivo Rittiga, narozeného a Ing. Jaroslava Kubisky, narozeného a podle § 259 odst. 1 tr. řádu se věc vrací v rozsahu zrušení soudu I. stupně, neboť je nutno učinit ve věci rozhodnutí nové.
II. Podle § 256 tr. řádu se ve zbytku odvolání státního zástupce zamítá. III. Podle § 253 odst. 1 tr. řádu se odvolání Dopravního podniku hl. m. Prahy, a.s. se sídlem Praha 9, Sokolovská 217/42, zamítá, neboť bylo podáno osobou neoprávněnou.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze, (dále jen nalézací soud či soud I. stupně), sp.zn. 47 T 7/2017 ze dne 17.5.2019 byli všichni shora uvedení obžalovaní podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěni obžaloby Vrchního státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. 7 VZV 10/2013 ze dne 6.11.2017, ze skutků uvedených pod body I. / 1), 2), 3) a II. / 1), 2), 3) obžaloby, kterou jim bylo kladeno za vinu, že: I.1) dne 17. 5. 2007 na blíže nezjištěném místě v Praze Ing. Martin Dvořák, jako generální ředitel společnosti Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, se sídlem Sokolovská 217/42, Praha 9, (dále jen Dopravní podnik), účelově vypověděl „Obchodní smlouvu“ na obstarávání a realizaci prodeje jízdních dokladů a smluv souvisejících uzavřenou dne 5. 8. 1992 s podnikající fyzickou osobou Jaroslavem Šochem a následně s Ing. Petrem Šochem, nar. 26. 12. 1955, ve znění pozdějších dodatků, ačkoli neměl zajištěného dodavatele služeb prodeje jízdních dokladů. Následně nejpozději dne 14. 9. 2007, na dosud nezjištěném místě v Praze, po předchozí dohodě s jednatelem spol. Cross Point s. r. o., se sídlem Praha 6, Bělohorská 71/245 (dále jen Cross Point, s.r.o.), JUDr. Pavlem Švarcem, Ing. Martin Dvořák jako generální ředitel společnosti Dopravní podnik v úmyslu obohatit nejméně společnost Cross Point, s. r. o. stanovil pro dodavatele veřejné zakázky evidenční č. 60010780 na prodej jízdních dokladů neopodstatněné, neobjektivní a účelově jiné dodavatele diskriminující technické kvalifikační předpoklady v zadávací dokumentaci spočívající v nutnosti předložení certifikátu zavedeného a udržovaného systému řízení jakosti řady ČSN EN ISO 9000 bez určení oboru jakosti systému managementu, a to v rozporu s § 63 odst. 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v tehdy účinném znění (dále jen zákon o veřejných zakázkách), dále spočívající v doložení stručných profesních životopisů nejméně 80-ti osob, které dodavatel hodlá využít na pozici prodejce, přičemž podmínkou bylo minimálně středoškolské vzdělání, znalost českého jazyka, uživatelská znalost práce s PC a stanovením další podmínky spočívající v tom, aby minimálně 26 z těchto osob (prodejců) bylo schopno komunikovat v anglickém nebo německém jazyce a v předložení přehledu počtu zaměstnanců či smluvně spolupracujících osob za poslední tři roky před vyhlášením tohoto zadávacího řízení v průměrném souhrnném ročním počtu uvedeném období minimálně 200 těchto osob, a to v rozporu s § 6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách. Dále Ing. Martin Dvořák za zadavatele Dopravní podnik po dohodě s JUDr. Pavlem Švarcem stanovili kvalifikační a provozní podmínky spočívající v podmínkách na provozní dobu budoucího dodavatele, a to v rozporu s § 45 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách a dále v rozporu s § 6 zákona o veřejných zakázkách. Ing. Martin Dvořák současně v rozporu s § 13 ve spojení s § 15 zákona o veřejných zakázkách určil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ve výši 300.000.000,- Kč, a to v úmyslu zvýhodnit a následně i obohatit uchazeče společnost Cross Point, s. r. o. Nejpozději dne 29. 2. 2008 Ing. Martin Dvořák, generální ředitel Dopravního podniku, a Ing. Tomáš Petana, ředitel služeb Dopravního podniku, v rozporu s čl. III. Základní povinnosti Manažerské smlouvy na rok 2007, uzavřené Dopravním podnikem s Ing. Martinem Dvořákem dne 2. 4. 2007 a s Ing. Tomášem Petanou dne 1. 5. 2005, ve znění dodatků k těmto manažerským smlouvám ze dne 3. 1. 2008, odkazujícím na povinnosti dle § 301 písm. d) a ust. § 302 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v tehdy účinném znění (dále jen zákoník práce), dle nichž měli Ing. Martin Dvořák a Ing. Tomáš Petana povinnost řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele a povinnost zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele, přičemž Ing. Tomáš Petana byl současně Dopravním podnikem zplnomocněn na základě plné moci k jednání za zadavatele, nezrušili zadávací řízení dle § 84 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách ani dle § 84 odst. 3 písm. b) zákona o veřejných zakázkách, ačkoli byli s průběhem zadávacího řízení seznámeni, včetně výslovného upozornění člena hodnotící komise Ing. Miroslava Choutky, nar. 8. 9. 1962, uvedeného v rámci druhého jednání hodnotící komise ze dne 5. 12. 2007 týkající se nabídkové ceny uchazeče společnosti Cross Point, s. r. o., která byla oproti minulému dodavateli více než dvounásobná. Následně dne 29.2. 2008 Ing. Martin Dvořák jako generální ředitel a místopředseda představenstva Dopravního podniku rozporu s čl. III. Základní povinnosti Manažerské smlouvy na rok 2007 ve znění dodatku k této manažerské smlouvě uzavřeného dne 3. 1. 2008 mezi společností Dopravní podnik a Ing. Martinem Dvořákem a představenstvem obchodní společnosti Dopravní podnik ve spojení s § 301 písm. d) a ust. § 302 písm. g) zákoníku práce, a Radovan Šteiner v rozporu s § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v tehdy v účinném znění na blíže nezjištěném místě v Praze uzavřeli s JUDr. Pavlem Švarcem, jednatelem společnosti Cross Point, s. r. o. Smlouvu o zajištění prodeje jízdních dokladu, číslo smlouvy 000034 00 08, uzavřené mezi Dopravním podnikem a společností Cross Point, s. r. o., a to nejméně Ing. Martin Dvořák a JUDr. Pavel Švarc ke škodě Dopravního podniku a za účelem obohacení nejméně Ing. Martina Dvořáka a Ivo Rittiga. Následně dne 1. 9. 2008 na blíže nezjištěném místě v Praze Ing. Martin Dvořák jako generální ředitel společnosti Dopravní podnik a JUDr. Pavel Švarc jako jednatel obchodní společnosti Cross Point, s. r. o. uzavřeli Dodatek č. 2 ke „Smlouvě o zajištění prodeje jízdních dokladů“ ze dne 29. 2. 2008 na služby prodeje jízdních dokladů prostřednictvím eShop a na služby prodeje jízdních dokladů prostřednictvím kartové aplikace DOS, v rozporu s § 12 a násl. zákona o veřejných zakázkách a v rozporu s článkem 2.2 Smlouvy o zajištění prodeje jízdních dokladů, dle něhož je možno v průběhu platnosti předmětné smlouvy rozšířit počet prodejních míst a tak bez splnění zákonných podmínek využili § 99 zákona o veřejných zakázkách, a to ke škodě Dopravního podniku a za účelem obohacení nejméně Ing. Martina Dvořáka a Ivo Rittiga. Výše uvedenými jednáními způsobili Ing. Martin Dvořák, JUDr. Pavel Švarc, Radovan Šteiner a Ing. Tomáš Petana poškozené společnosti Dopravní podnik škodu v celkové výši nejméně 320 852 325,39 Kč, které byly na základě předmětných smluv vyvedeny z majetkové podstaty Dopravního podniku v důsledku úhrady předražených plnění. I.2) V blíže neurčený den v druhé polovině roku 2007 na blíže nezjištěném místě v Praze Ing. Martin Dvořák jako generální ředitel společnosti Dopravního podniku a Ing. Ivo Štika, ekonomický ředitel společnosti Dopravního podniku po předchozí dohodě s ředitelem a předsedou představenstva společnosti Neograph a. s. se sídlem Praha 1, Opletalova 55, Ing. Janem Janků a zástupcem společnosti Cokeville Assets Inc., registrační číslo 590046, se sídlem Tortola, Road Town, OMC Chambers, P. O. Box 3152, Britské Panenské Ostrovy, podnikající na území ČR prostřednictvím organizační složky Cokeville Assets Inc., organizační složka, se sídlem Praha 5, Radlická 663/28, JUDr. Peterem Kmetěm, ředitelem společnosti a vedoucím organizační složky v ČR, v úmyslu obohatit nejméně společnosti Neograph a. s. a Cokeville Assets Inc. účelově využili ustanovení § 18 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, dle kterého se nevztahuje povinnost zadavatele vyhlásit otevřenou veřejnou soutěž za předpokladu, že se jedná o utajované informace ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb., o utajovaných informacích a bezpečnostní způsobilosti, v tehdy účinném znění. Na základě předchozího návrhu JUDr. Petera Kmetě účelově označili jízdní doklady Dopravního podniku jako ceninu, ačkoliv v rámci předchozích výběrových řízení na dodavatele jízdních dokladů byla vždy vyhlášena veřejná zakázka formou otevřeného nadlimitního výběrového řízení. Na základě pokynu Ing. Martina Dvořáka byly ze strany Dopravního podniku bezdůvodně ukončeny již od srpna roku 2007 rovněž probíhající přípravy otevřené veřejné zakázky na tisk a dodávku jízdních dokladů organizátorem zakázky společností Veřejné zakázky s. r. o. se sídlem Praha 6, Na Hutích 661. Následně dne 19. 12. 2007 zaslala společnost Dopravní podnik zastoupená Ing. Martinem Dvořákem po předchozích jednáních v období od října do prosince 2007 mezi zástupci Dopravního podniku Ing. Martinem Dvořákem a Ing. Ivo Štikou a zástupcem společnosti Neograph a. s. Ing. Janem Janků výzvu k podání nabídky na tisk jízdních dokladů pouze společnosti Neograph a. s. Dne 11. 1. 2008 na blíže neurčeném místě v Praze Ing. Martin Dvořák v rozporu s jemu uloženými povinnostmi řádně hospodařit s prostředky jemu svěřenými Dopravním podnikem a střežit a ochraňovat majetek Dopravního podniku před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy Dopravního podniku a povinnost zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku Dopravního podniku v čl. III. Základní povinnosti Manažerské smlouvy na rok 2007, ve znění dodatku k této manažerské smlouvě uzavřeným dne 3. 1. 2008 mezi Dopravním podnikem a Ing. Martinem Dvořákem ve spojení s § 301 písm. d) a § 302 písm. g) zákoníku práce uzavřel za společnost Dopravní podnik jako generální ředitel, ačkoli nepřijal žádná opatření k výběru pro Dopravní podnik nejvýhodnější nabídky na tisk jízdních dokladů, se společností Neograph a. s., zastoupenou předsedou představenstva Ing. Janem Janků, „Rámcovou smlouvu o dílo na dodávku jízdních dokladů a souvisejících výrobků“, čímž Ing. Martin Dvořák, Ing. Jan Janků, Ing. Ivo Štika a JUDr. Peter Kmeť způsobili Dopravnímu podniku škoda ve výši nejméně 96 741 581,68 Kč, které byly na základě předmětných smluv vyvedeny z majetkové podstaty Dopravního podniku v důsledku úhrady předražených plnění, přičemž jen provize pro společnost Cokeville Assets činila nejméně 41 205 822 Kč. I.3) V blíže neurčený den v období od 1. 1. 2008 do 31. 7. 2008 na blíže neustanoveném místě v Praze Ing. Martin Dvořák jako generální ředitel společnosti Dopravní podnik po předchozí dohodě se zástupcem společnosti Crowsnest a. s. se sídlem Praha 1, Na Příkopě 9/392, Ing. Antonínem Vilímcem, předsedou představenstva společnosti, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno na základě usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze dle § 172 odst. 1 písm. d) tr. řádu ze dne 7. 2. 2014, které nabylo právní moci 22. 2. 2014, neboť zemřel, v úmyslu opatřit prospěch společnosti Crowsnest a. s., jako osoba jednající za zadavatele účelově stanovil podmínky soutěže v zadávací dokumentaci pro výběrové řízení přímo pro určitého a předem dohodnutého dodavatele tak, aby tento dodával současně službu SMS jízdenka a m-peněženka a nerozdělil tuto zakázku na samostatnou dodávku služby SMS jízdenka, u níž bylo možných dodavatelů služeb více, a na dodávku služby m-peněženka, kterou mohla poskytovat pouze společnost Crowsnest a. s. Ing. Martin Dvořák při tomto postupu účelově využil části vyžádaného posudku společnosti Deloitte Advisory s. r. o. ze dne 17. 7. 2008 „Rozvoj mobilních plateb v Dopravním podniku hl. m. Prahy, akciová společnost“, dle kterého byla jediným možným dodavatelem služeb tzv. SMS jízdenka a m-peněženka, která byla teprve ve vývoji a nebyla dosud fakticky realizována v České republice, společnost Crowsnest a. s., k postupu dle § 23 zákona o veřejných zakázkách, v tehdy účinném znění, tedy k aplikaci právního režimu jednacího řízení bez uveřejnění. Následně na základě výzvy k podání nabídky Dopravního podniku ze srpna 2008 se přihlásila se svou nabídkou dne 28. 7. 2008 jako jediná společnost Crowsnest a. s. Dne 31. 7. 2008 Ing. Martin Dvořák v rozporu s jemu uloženými povinnostmi řádně hospodařit s prostředky jemu svěřenými Dopravním podnikem a střežit a ochraňovat majetek Dopravního podniku před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy Dopravního podniku a povinnost zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku Dopravního podniku dle čl. III. Základní povinnosti Manažerské smlouvy na rok 2007, ve znění dodatku k této manažerské smlouvě, uzavřeného dne 3. 1. 2008 mezi Dopravním podnikem a Ing. Martinem Dvořákem ve spojení s § 301 písm. d) a § 302 písm. g) zákoníku práce, v tehdy účinném znění, uzavřel jako generální ředitel za společnost Dopravní podnik, ačkoli nepřijal žádná opatření k výběru pro Dopravní podnik nejvýhodnější nabídky ve vztahu k poskytování služby SMS jízdenka, se společností Crowsnest a. s. zastoupené Ing. Antonínem Vilímcem „Dohodu o obchodní spolupráci“, přičemž předmětem smlouvy byla realizace Projektu elektronické jízdenky formou SMS a prostřednictvím elektronické platby, včetně následně uzavřených dalších šesti dodatků v období od 11. 3. 2009 do 20. 10. 2011, a dále uzavřeli dne 12. 12. 2008 „Smlouvu o dílo“, dle které se společnost Crowsnest a. s. zavázala do 30.6. 2009 vyvinout software na tzv. mobilní elektronickou peněženku pro Dopravní podnik, ačkoliv společnost Crowsnest a. s. měla, dle článku 6.2 Dohody o obchodní spolupráci ze dne 31.7. 2008, v rozporu se zadávací dokumentací ve výzvě, která odložení zprovoznění služby elektronické platby neuváděla, zprovoznit službu elektronické platby od 1. 1. 2009. Popsaným jednáním způsobili Ing. Martin Dvořák a Ing. Antonín Vilímec Dopravnímu podniku škodu ve výši 39 900 000 Kč v úmyslu obohatit nejméně matku Ing. Martina Dvořáka Ing. Marii Novákovou. Tyto peněžní prostředky byly na základě předmětných smluv vyvedeny z majetkové podstaty Dopravního podniku v důsledku úhrady předražených plnění. Uvedenými jednáními pod body I.1)-3) způsobili Ing. Martin Dvořák, JUDr. Pavel Švarc, Ing. Tomáš Petana, Radovan Šteiner, Ing. Jan Janků, Ing. Ivo Štika a JUDr. Peter Kmeť škodu Dopravnímu podniku v celkové výši nejméně 457 493 907,07 Kč. II.1) Na pokyn Mgr. Marka Stubleyho, Mgr. Karolíny Babákové, Mgr. Davida Michala, Petra Michala a Jany Šádkové a na základě následně vystavených faktur k níže uvedeným smlouvám postupně převáděli dosud neustanovení pracovníci společnosti Peskim, s. r. o. v sídle společnosti na adrese Praha 5, Radlická 28/663, finanční prostředky poskytnuté společností Countertop Limited se sídlem HE G. Pavlides Court, Arch. Kyprianou a Agiu Andreou 2, Limassol, Kyperská republika, jako plnění na základě účelově uzavřené smlouvy „Smlouva o úvěrovém limitu“ mezi společností Countertop Limited (dlužník), zastoupenou Yiolandou Papargyrou, a společností Cross Point s. r.o. (věřitel), zastoupenou JUDr. Pavlem Švarcem v dosud nezjištěné době, přičemž předmětem této smlouvy byl úvěr s možností čerpání po individuálních splátkách až do výše 100 000 000 Kč se splatností do 5-ti let z účtu č. 430066100207/0100 vedeného u Komerční banky a. s. majitele společnosti Cross Point s. r. o. na účet č. 17932158263vedený u banky Laiki Group se sídlem v Kyperské republice majitele společnosti Countertop Limited, která byla 100% vlastníkem společnosti Cross Point s. r. o., v období od roku 2008 do roku 2013 nejméně ve 12-ti případech v celkové výši nejméně 69.800.000,- Kč. Vlastníkem společnosti Coutertop Limited byla společnost Genova International Investment Inc. se sídlem Advaced Tower Building, 1st. Floor, Ricardo Arias Street, Panama, jejímž 60% vlastníkem byla společnost Mavex Group Incorporated se sídlem Overseas Management Company Trust (B.V.I.) Ltd., OMC Chambers, PO. BOX 3152, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, jejímž benefičním vlastníkem byl po předchozí dohodě nejméně s Mgr. Davidem Michalem, Mgr. Karolínou Babákovou a Ivo Rittigem Ing. Martin Dvořák, a 40% vlastníkem byla společnost Washington Intertrade Inc., Overseas Management Company Trust (B.V.I.) Ltd., OMC Chambers, PO. BOX 3152, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, jejímž benefičním vlastníkem byl po předchozí dohodě s nejméně Mgr. Davidem Michalem, Mgr. Karolínou Babákovou a Ing. Martinem Dvořákem Ivo Rittig. Poté za stejných podmínek na základě pokynů nejméně Mgr. Davida Michala a Mgr. Karolíny Babákové a na základě účelově uzavřené smlouvy „Smlouva o úvěrovém limitu“ mezi společností Countertop Limited (věřitel), zastoupenou ředitelkou Yiolandou Papargyrou, a společností Genova International Investments Inc. (dlužník), zastoupenou ředitelem Jose Calstrellonem, v dosud nezjištěné době, přičemž předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru až do výše 100.000.000 Kč s čerpáním v individuálních částkách s dobou splatnosti 5-ti let, byly následně uvedené finanční prostředky v dosud neustanovené výši dosud neustanovenými zaměstnanci společnosti Peskim s.r.o. v sídle společnosti na adrese Praha 5, Radlická 28/663, převedeny a k těmto převodům oprávněným osobám zpracovávali nezbytné podklady tak, že připravili podklady k realizaci převodu a tento následně realizovala dosud neustanovená oprávněná osoba společnosti na účet č. 33374650081019 vedený u banky Societe Generale Cyprus Ltd., Kyperská republika, společnosti Genova International Investment Inc. Poté na základě pokynů Mgr. Davida Michala a Mgr. Karolíny Babákové a účelově uzavřených obchodních smluv, a to Smlouvy o úvěrové linii uzavřené dne 12. 8. 2010 mezi společností Genova International Invest Inc. a Mavex Group Incorporated a Smlouvy o úvěrové linii ze dne 8. 3. 2012 uzavřené mezi společností Washington Intertrade zastoupené osobami Luis A. Davis a Pamela D. Hall a Genova Investments zastoupená José Francisco Castrellónem byly dosud neustanovenými zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o., zpracovány nezbytné podklady k realizaci převodů, které následně realizovala dosud neustanovená oprávněná osoba společnosti na účet č. 273254373.01A (70C, 75P) vedený u banky UBS AG, Švýcarská konfederace, společnosti Mavex Group Incorporated, a na účet č. 273263435(70U,60Y,65L) vedený u banky UBS AG, Švýcarská konfederace, společnosti Washington Intertrade Inc., jejímž benefičním vlastníkem, po předchozí dohodě nejméně s Mgr. Davidem Michalem, Mgr. Karolínou Babákovou, byl Ivo Rittig. Tímto způsobem byla z účtu společnosti Genova International Invest Inc. oprávněnou osobou po předchozí dohodě a na základě pokynů Mgr. Davida Michala, Mgr. Karolíny Babákové a Petra Michala převedena dne 12. 8. 2010 částka ve výši 3 000 000 Kč, dne 3. 9. 2010 částka ve výši 1 620 000 Kč a částka ve výši 5 256 000 Kč na účet společnosti Mavex Group Incorporated a v doposud nezjištěné době po dni 7. 3. 2012 částka ve výši 10 000 000 Kč na účet společnosti Washington Intertrade. Ivo Rittig kontroloval realizaci plateb výše uvedených společností prostřednictvím Jana Valtra, který byl informován Mgr. Davidem Michalem, Mgr. Markem Stubleyem a Mgr. Karolínou Babákovou, a to minimálně 1x měsíčně při osobním jednání v kanceláři AK Šachta & Partners v. o. s. a dále zástupci společnosti Peskim s. r. o., a to nejméně Janou Šádkovou cestou e-mailů. Účelem uvedených finančních transakcí bylo zastření původu převáděných finančních prostředků v celkové výši nejméně 19 876 000 Kč a současně jejich vydání k faktické dispozici nejméně Ing. Martinu Dvořákovi a Ivo Rittigovi. II.2) V době od počátku plnění z účelově Ing. Martinem Dvořákem, generální ředitelem Dopravního podniku, a Ing. Janem Janků předsedou představenstva společnosti Neograph a. s. se sídlem Praha 1, Opletalova 55 (dále jen Neograph) uzavřené Rámcové smlouvy o dílo na dodávku jízdních dokladů a souvisejících výrobků, tedy ode dne 11. 1. 2008, z bankovního účtu společnosti Neograph, č. ú. 1083362/0800 vedeného u banky Česká spořitelna, a. s. se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, z doposud nezjištěného místa v České republice převáděla na základě opakovaných pokynů Ing. Jana Janků pracovnice společnosti Neograph Václava Franceová, nar. 15. 11. 1968, finanční prostředky společností Neograph získané jako plnění ze smluvního vztahu uzavřeného dne 11. 1. 2008 mezi společností Dopravní podnik a společností Neograph, a to za rok 2008 ve výši 27.200.097,20,- Kč, za rok 2009 ve výši 36.805.385,50,- Kč, za rok 2010 ve výši 82.978.405,58,- Kč a za rok 2011 ve výši 56.255.059,44 Kč tedy společnost Dopravní podnik zaslala na účet společnosti Neograph za období let 2008 až 2011 částku v celkové výši 203.238.947,42,- Kč. Následně na základě účelově uzavřeného smluvního vztahu ze dne 10. 8. 2007 mezi společností Neograph, za níž tuto smlouvu uzavřel Ing. Jan Janků, a společností Cokeville Assets Inc., organizační složkou, za níž tuto smlouvu uzavřel její vedoucí JUDr. Peter Kmeť, na její účty vedené bankami ve Švýcarské konfederaci a v Kyperské republice, a to konkrétně částky v roce 2008 v celkové výši 7.140.000 Kč, v roce 2009 v celkové výši 9.283.550 Kč, v roce 2010 v celkové výši 12.345.312 Kč a v roce 2011 ve výši 11.274.710 Kč. V období od roku 2008 do roku 2011 takto převedla Václava Franceová společnosti Cokeville Assets Inc. na základě pokynů Ing. Jana Janků celkovou částku ve výši 40.043.572,- Kč, a to po předchozí domluvě Ing. Jana Janků s Mgr. Markem Stubleym, který se podílel v předmětné době na přípravě smluvních vztahů Dopravního podniku včetně smlouvy mezi Dopravním podnikem a společností Neograph ze dne 11. 1. 2008, Mgr. Davidem Michalem, který nejméně ode dne 11. 3. 2008 zastupoval společnost Cokeville Assets Inc. a který nejméně ode dne 1. 8. 2006 zastupoval současně také Ivo Rittiga, a Ivo Rittigem, který kontroloval realizaci plateb společnosti Cokeville Assets Inc. prostřednictvím Jana Valtra, který v době nejméně ode dne 14. 2. 2008 do dne 12. 9. 2011 po předchozí dohodě nejméně s Ivo Rittigem, Mgr. Markem Stubleyem a Mgr. Davidem Michalem dohlížel na průběh plateb společnosti Cokeville Assets Inc. v souvislosti s plněními souvisejícími se službami dodávanými společnosti Dopravní podnik, tedy včetně plnění od společnosti Neograph. Jan Valtr ohledně těchto plateb a fakturací koordinoval předmětná plnění společnosti Cokeville Assets Inc. tím, že v rámci komunikace ze své e-mailové schránky ve společnosti Rittig & Partners, s. r. o. uživatele Jana Valtra a dále z e-mailové schránky jan.valtr@email.cz po předchozí dohodě nejméně s Janou Šádkovou, účetní společnosti Peskim s. r. o., Mgr. Markem Stubleym, Mgr. Davidem Michalem a Janem Lichtnegerem byl Janou Šádkovou pravidelně informován o fakturacích a počtu prodaných jízdních dokladů na základě smluvního vztahu mezi společností Dopravní podnik a Neograph, o řešených problémech v rámci plnění tohoto smluvního vztahu a tím, že se dne 12. 9. 2011 podílel na dodatečné formulaci tzv. historie smluvního vztahu mezi společností Neograph a Dopravním podnikem za účelem jeho ospravedlnění. Nejméně Ivo Rittigovi z uvedených finančních prostředků po předchozí dohodě Ing. Jana Janků, JUDr. Petera Kmetě, Mgr. Marka Stubleyho a Mgr. Davida Michala Jana Lütken vyplatila částku ve výši nejméně 19 623 050 Kč, přičemž pro pokyny Janě Lütken k těmto plněním účelově použili Ing. Ondřej Beneš a Ing. Jaroslav Kubiska a další neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. smlouvu mezi společností Cokeville Assets Inc. a Ivo Rittigem ze dne 1. 8. 2006, kterou dne 27. 7. 2006 podepsal Ivo Rittig v Monaku a JUDr. Peter Kmeť dne 1. 8. 2006 v Zugu ve Švýcarské konfederaci, a v níž Ivo Rittig zplnomocnil ke komunikaci za svou osobu Mgr. Davida Michala. Na základě takto účelově uzavřeného smluvního vztahu mezi společností Cokeville Assets Inc. a Ivo Rittigem Jana Šádková následně vystavovala fiktivní faktury, které podepisovala jménem fiktivní osoby Maria Gold. Následně na podkladě Janou Šádkovou vyhotovených faktur Ing. Ondřej Beneš, Ing. Jaroslav Kubiska a další neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. vyhotovovali v sídle společnosti na adrese Praha 5, Radlická 28/663, podklady nezbytné pro převod finančních prostředků z účtů společnosti Cokeville Assets Inc. na účty Ivo Rittiga pro service providera Janu Lütken, která zajistila vlastní převod finančních prostředků z účtů č. 273284281.80H, IBAN CH610027327328428180H vedeného u USB AG se sídlem Zurich, Švýcarská konfederace, a z účtu č. CY09018000030000201100058673 u Eurobank EFG Cyprus Ltd., Kyperská republika, společnosti Cokeville Assets Inc. na účet č. 12739000700113179000 A34, IBAN MC7512739000700113179000A34 u Credit Foncier de Monaco, Monako. Ivo Rittig. Ing. Jan Janků, JUDr. Peter Kmeť, Mgr. David Michal, Mgr. Marek Stubley, Ivo Rittig, Ing. Jaroslav Kubiska a Jan Valtr věděli, že předmětné finanční prostředky pocházejí z plnění poskytnutého společnosti Neograph od společnosti Dopravní podnik hl. m. Prahy akciová společnost za předražené ceny dohodnuté mezi Ing. Janem Janků, JUDr. Peterem Kmetěm a Ing. Martinem Dvořákem, Ing. Ivo Štikou mimo zadávací řízení, ačkoli pro aplikaci výjimky ze zákona o veřejných zakázkách, ve znění účinném ke dni 11. 1. 2008 dle jeho § 18 nebyly splněny podmínky, a že smlouva mezi společností Neograph, a Cokeville Assets Inc. ze dne 10. 8. 2007 a smlouva mezi Cokeville Assets Inc. a Ivo Rittigem ze dne 1. 8. 2006 sloužily k zastření pravého účelu převodu předmětných finančních prostředků spočívajícího v osobním obohacení nejméně společnosti Cokeville Assets Inc. a Ivo Rittiga. Dále na základě pokynů Petra Michala a Jany Šádkové a na základě účelově uzavřené smlouvy „Smlouva o spolupráci a konzultační činnosti na území Evropy“ ze dne 18. 9. 2008 mezi společností Cokeville Assets Inc., zastoupenou ředitelkou Janou Lütken, a společností Mavex Group Incorporated, zastoupenou ředitelem Hansem Grobem, nar. 31. 10. 1954, bytem Švýcarská konfederace, přičemž jako kontaktní osoba za obě společnosti byla AK Šachta & Partners v. o. s., zastoupená Mgr. Davidem Michalem a Mgr. Milanem Kučerou, Ing. Jaroslav Kubiska ze sídla společnosti Peskim s. r. o. na adrese Praha 5, Radlická 28/663 převáděl finanční prostředky na účet č. CH720027327325437375P (IBAN) u USB AG, Zurich, Švýcarská konfederace, společnosti Mavex Group Incorporated se sídlem Overseas Management Company Trust (B.V.I.), Ltd., OMC Chambers, PO.BOX 3152, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, přičemž benefičním vlastníkem po předchozí dohodě s Mgr. Davidem Michalem a Mgr. Karolínou Babákovou byl Ing. Martin Dvořák tak, že vystavil příslušné faktury, které následně za smyšlenou osobu Meg Brown podepsala Jana Šádková, následně tyto podklady zaslal Janě Lütken, která na základě těchto podkladů zadala příkazy k převodům. V době nejméně od 29. 10. 2008 do 7. 6. 2010 Jana Lütken na základě podkladů zpracovaných Ing. Jaroslavem Kubiskou převedla částky v celkové výši nejméně 56 964 000 Kč a 235 000 EUR, čímž nejméně Petr Michal, Jana Šádková, Mgr. David Michal, Ing. Jaroslav Kubiska a Mgr. Karolína Babáková zastřeli původ finančních prostředků ve výši nejméně 5 443 909 Kč získaných účelově a protiprávně uzavřeným závazkovým vztahem se společností Neograph ke škodě Dopravního podniku. Následně z účtů společnosti Mavex Group Incorporated byly předmětné finanční prostředky za stejných podmínek na základě pokynů a žádostí Mgr. Davida Michala, Petra Michala, Mgr. Karolíny Babákové a Jany Šádkové a na základě účelové Smlouvy o budoucích půjčkách ze dne 29. 5. 2008 uzavřené mezi Mavex Group Incorporated a Aelia Limited podepsané Janou Lütken a Marií Demetriou, jejímž předmětem byl úvěrový rámec 200 mil. Kč v období od roku 2008 nejméně do konce roku 2011, převedeny Ing. Jaroslavem Kubiskou a Ing. Ondřejem Benešem, tak, že tito na adrese sídla společnosti Peskim s.r. o. v Praze 5, Radlická 28/663, připravili potřebné podklady k převodu a tyto následně odeslali Janě Lütken, která zajistila zadání příslušného příkazu k převodu na účet č. 33373220081012 vedený u banky Societa Generale Cyprus Ltd. společnosti Aelia Limited Inc, sídlem HE G. Pavlides Court, Arch. Kyprianou a Agiu Andreou 2, Limassol, Kyperská republika. Benefičním vlastníkem společnosti Aelia Limited byl po předchozí dohodě s nejméně Mgr. Karolínou Babákovou a Mgr. Bc. Davidem Michalem Ing. Martin Dvořák. V období od prosince roku 2008 do 10. 11. 2010 Jana Lütken na základě pokynů Ing. Jaroslava Kubisky a Ing. Ondřeje Beneše převedla částku v celkové výši nejméně 117 948 000 Kč a 308 661 EUR, čímž Mgr. David Michal, Petr Michal, Mgr. Karolína Babáková, Jany Šádkové a Ing. Jaroslav Kubiska zastřeli původ finančních prostředků ve výši nejméně 5.443.909 Kč získaných ke škodě Dopravního podniku na základě jím v zastoupení Ing. Martina Dvořáka účelově uzavřeného smluvního vztahu se společností Neograph. Dále na pokyn Mgr. Davida Michala a Jany Šádkové Ing. Jaroslav Kubiska a další dosud neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. realizovali převody v sídle společnosti Peskim s. r. o. na adrese Praha 5, Radlická 28/663, tak, že vypracovali instrukce k převodům, které po podpisu Mgr. Davida Michala a Mgr. Karolíny Babákové, odeslali na Kypr Márii Demetriou, nar. 17. 5. 1967, bytem v Kyperské republice, která zajistila vystavení příkazu k převodu na účet dceřiných společností, a to na základě účelově uzavřené smlouvy dne 22. 5. 2008 v Praze „Rámcová smlouva o poskytování budoucích půjček“ s limitem do 50 000 000 Kč mezi společností Aelia Limited (věřitel), zastoupenou Mariou Demetriou, a společností Aelia Property s.r.o., zastoupenou JUDr. Peterem Kmetěm, včetně Dodatku č. 1 ze dne 31. 8. 2008, jímž došlo ke zvýšení limitu na částku 150 000 000 Kč. Společnosti Aelia Property a.s. se sídlem Radlická 663/28, Praha 5, byla takto poukázána v roce 2009 částka v celkové výši 30 750 000 Kč. Dále blíže neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. na základě pokynů Mgr. Davida Michala a Mgr. Karolíny Babákové a na základě úmyslně a účelově uzavřené smlouvy „Smlouva o úvěru“ ve výši 17 000 000 Kč mezi společností Aelia Limited (věřitel), zastoupenou Mariou Demetriou, a společností Real 9 a. s., zastoupenou předsedou představenstva Alexandrem Adámkem a členem představenstva Věroslavem Machutou, se splatností 5-ti let, převedli tak, že vytvořili v sídle společnosti Peskim s. r. o. na adrese Praha 5, Radlická 28/663, pro převod nezbytné podklady pro osobu Maria Demetriou, společnosti Real 9 a. s. se sídlem Praha 1, Klimentská 1246/1, v roce 2009 částku ve výši nejméně 16 750 000 Kč. Dále blíže neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. na základě pokynů Mgr. Davida Michala a Mgr. Karolíny Babákové a na základě účelově uzavřené smlouvy „Smlouva o úvěru“ mezi společností Aelia Limited (věřitel), zastoupené Marií Demetriou, a společností MUDI a. s., zastoupenou Sauelovou Hanou a Patrikem Skálou, se splatností do 31. 12. 2012, převedli tak, že vytvořili v sídle společnosti Peskim s. r. o. na adrese Praha 5, Radlická 28/663, pro převod nezbytné podklady pro osobu Maria Demetriou, společnosti MUDI a. s. se sídlem Praha 1, Klimentská 1246/1, v roce 2009 částku ve výši nejméně 6 435 000 Kč, Z účtu společnosti Aelia Limited převedl Ing. Jaroslav Kubiska a další doposud neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. tak, že vytvořili v sídle společnosti Peskim s. r. o. na adrese Praha 5, Radlická 28/663, nezbytné podklady pro převod oprávněnou osobou na základě pokynů Mgr. Davida Michala, na účet společnosti Earnway International Limited, se sídlem Room 813, 8/F Holywood Plaza, 610 Nathan Road, Kowloon, Hong Kong, jehož benefiční vlastníkem byl po předchozí dohodě nejméně s Mgr. Karolínou Babákovou a Mgr. Davidem Michalem Ivo Rittig, na základě účelově uzavřené smlouvy v blíže nezjištěné době „Smlouva o půjčce“ s limitem do 60 000 000 Kč, mezi společnosti Aelia Limited, zastoupenou ředitelkou Mariou Demetriou, a společností Earnway International Limited, zastoupenou ředitelem Mgr. Davidem Michalem, s možností jednotlivých půjček se splatností 5 let, finanční prostředky v blíže nezjištěné výši a následně byly z účtu č. CH160027327329468065D (IBAN) u banky USB AG, Zurich, Švýcarská konfederace, společnosti Earnway International Limited převedeny Ing. Jaroslavem Kubiskou a dalšími dosud neustanovenými zaměstnanci společnosti Peskim s.r.o. za stejných podmínek na základě pokynů Jany Šádkové. Mgr. David Michal, Petr Michal, Mgr. Karolína Babáková, Jany Šádkové a Ing. Jaroslav Kubiska svými pokyny a instrukcemi k převodům z účtu společnosti Aelia Limited zastřeli původ finančních prostředků ve výši nejméně 5 443 909 Kč získaných ke škodě Dopravního podniku na základě jím v zastoupení Ing. Martina Dvořáka účelově uzavřeného smluvního vztahu se společností Neograph. Na základě účelově uzavřené smlouvy „Smlouva o půjčce“ ze dne 29. 9. 2009 v Praze mezi společností Earnway International Limited, zastoupenou ředitelkou Mgr. Karolínou Babákovou a osobou Jan Valtr, jejímž předmětem byl úvěr ve výši 2.000.000 Kč se splatností 5 let, Ing. Jaroslav Kubiska zpracoval nezbytné podklady k převodu a po jejich podpisu Mgr. Davidem Michalem a Mgr. Karolínou Babákovou zadal Ing. Jaroslav Kubiska vlastní příkaz k převodu finančních prostředků, přičemž následně byly takto převedeny dne 8. 10. 2009 finanční prostředky ve výši 1 500 000 Kč a 500 000 Kč na účet č. 196713350227/0100 vedený u Komerční banky a.s., majitele účtu Jana Valtra. Mgr. Karolína Babáková, Jan Valtr a Ing. Jaroslav Kubiska svými pokyny a instrukcemi k převodům z účtu společnosti Earnway na účet Jana Valtra zastřeli původ finančních prostředků ve výši nejméně 2 000 000 Kč získaných ke škodě Dopravního podniku na základě jím v zastoupení Ing. Martina Dvořáka účelově uzavřeného smluvního vztahu se společností Neograph. Na základě dne 16. 6. 2008, 18. 9. 2008 a dne 2. 10. 2008 účelově uzavřených smluv „Smlouvy o spolupráci“, mezi společností Cokeville Assets Inc., zastoupenou ředitelkou Janou Lütken, a společností Washington Intertrade Inc. (dodavatel), zastoupenou ředitelem Hansem Grobem, a dne 30. 9. 2008 účelově uzavřené smlouvy „Smlouva o budoucí půjčce“ s limitem do 100 000 000 Kč, se splatností 5-ti let mezi společností Cokeville Assets Inc., zastoupenou ředitelkou Janou Lütken, a společností Washington Intertrade Inc. (dodavatel), zastoupenou ředitelem Hansem Grobem, ze dne 30. 9. 2008 z účtu společnosti Cokeville Assets Inc. převedl Ing. Jaroslav Kubiska a další dosud neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s.r.o. tak, že a základě pokynů Petra Michala a Jany Šádkové vytvořili pro převody nezbytné podklady pro oprávněné osoby v sídle společnosti Peskim s. r. o. na adrese Praha 5, Radlická 28/663, a Ing. Jaroslav Kubiska vystavil příslušné faktury, které za smyšlenou osobu Zoe Vasilidis podepsala Jana Šádková. Ing. Jaroslav Kubiska následně poslal vystavené faktury Janě Lütken, která zajistila zadání vlastních bankovních příkazů k převodům. Tímto způsobem byly Janou Lütken převedeny finanční prostředky na účty společnosti Washington Intertrade ve výši nejméně 16 595 463 Kč a 25 500 EUR. Tyto finanční prostředky byly určeny pro Mgr. Michala Davida a Mgr. Karolínu Babákovou. Ing. Jaroslav Kubiska, Petr Michal, Jana Šádková svými pokyny a instrukcemi k převodům z účtu společnosti Cokeville Assets Inc. na účet společnosti Earnway zastřeli původ finančních prostředků ve výši nejméně 16 595 463 Kč získaných ke škodě Dopravního podniku na základě jím v zastoupení Ing. Martina Dvořáka účelově uzavřeného smluvního vztahu se společností Neograph. V období od 10. 5. 2009 do 30. 11. 2009 převedl Ing. Jaroslav Kubiska a další doposud neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. v 6-ti případech na základě pokynů Petra Michala a Jany Šádkové a na základě účelově uzavřené smlouvy o úvěrovém limitu na částku 100.000.000 Kč, se splatností 5 let, uzavřené v blíže nezjištěné době v Zugu, mezi společností Cokeville Assets Inc. (věřitel), zastoupenou ředitelkou Janou Lütken, a společností Anemoy Perpatema Limited (dlužník), zastoupenou Marií Demetriou, finanční prostředky z účtu společnosti Cokeville Assets Inc., tak, že připravili podklady nezbytné pro převod finančních prostředků v sídle společnosti Peskim s. r. o. na adrese Praha 5, Radlická 28/663, a odeslali tyto podklady oprávněné Janě Lütken, která zajistila zadání vlastních příkazů pro převod prostředků na účet č. 33373470081012 u banky Societe Generale Cyprus Ltd., Kyperská republika, společnosti Anemoy Perpatema Limited, jejímž benefičním vlastníkem byl po předchozí dohodě nejméně s Mgr. Karolínou Babákovou, Mgr. Davidem Michalem Jan Valtr, v celkové výši nejméně 13.504.200,- Kč. Ing. Jaroslav Kubiska, Petr Michal, Jana Šádková svými pokyny a instrukcemi k převodům z účtu společnosti Cokeville Assets Inc. na účet Anemoy Perpatema Limited zastřeli původ finančních prostředků ve výši nejméně 13.504.200 Kč získaných ke škodě Dopravního podniku na základě jím v zastoupení Ing. Martina Dvořáka účelově uzavřeného smluvního vztahu se společností Neograph. Dále na základě pokynů Mgr. Davida Michala, Petra Michala a Jany Šádkové a na základě účelově uzavřené Smlouvy o úvěrové lince ze dne 20. 4. 2009 mezi společnostmi Washington Intertrade a Anemoy Perpatema Limited s úvěrový rámcem 100 mil. Kč převedl Ing. Jaroslav Kubiska a další doposud neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. tak, že vypracovali nezbytné instrukce pro převod oprávněnou osobou Janou Lütken v sídle společnosti Peskim s. r. o. na adrese Praha 5, Radlická 28/663, a tyto podklady zaslali Janě Lütken, přičemž takto převedli v období do června 2009 do listopadu 2009 částku ve výši nejméně 2.024.577,- Kč. Ing. Jaroslav Kubiska, Mgr. David Michal, Petr Michal, Jana Šádková svými pokyny a instrukcemi k převodům z účtu společnosti Washington Intertrade na účet Anemoy Perpatema Limited zastřeli původ finančních prostředků ve výši nejméně 2.024.577,- Kč získaných ke škodě Dopravního podniku na základě jím v zastoupení Ing. Martina Dvořáka účelově uzavřeného smluvního vztahu se společností Neograph. Dále na základě pokynů Petra Michala a Jany Šádkové a na základě účelově uzavřené Smlouvy o půjčce mezi společností Cokeville Assets Inc. (věřitel) zastoupenou JUDr. Peterem Kmetěm a Peterem Kmeťem (dlužník) na částku 10 mil Kč ze dne 13. 2. 2007, s úrokem 2% a splatností do 21. 12. 2012 převedl Ing. Jaroslav Kubiska a další doposud neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. v jejím sídle na adrese Praha 5, Radlická 28/663, tak, že vypracovali nezbytné instrukce pro převod oprávněnou osobou, přičemž takto převedli v době po 13. 2. 2007 částku ve výši nejméně 4.500.000,- Kč. Ing. Jaroslav Kubiska, Petr Michal, Jana Šádková svými pokyny a instrukcemi k převodům z účtu společnosti Cokeville Assets Inc. na účet JUDr. Petera Kmetě zastřeli původ finančních prostředků ve výši nejméně 4.500.000,- Kč získaných ke škodě Dopravního podniku na základě jím v zastoupení Ing. Martina Dvořáka účelově uzavřeného smluvního vztahu se společností Neograph. II.3) V rámci obchodní spolupráce mezi společností Dopravní podnik a společností Crowsnest a. s. v průběhu zajištění služby tzv. “elektronická jízdenka“, Ing. Jaroslav Kubiska v době své pracovní činnosti ve společnosti Peskim, s. r. o., se sídlem Praha 5, Bucharova 1314/8, tedy od 1. 4. 2009 do 9. 6. 2010, a další dosud neustanovené osoby z řad zaměstnanců společnosti Peskim s. r. o. v období od 30. 11. 2008 do 31. 12. 2010, na pokyn a po vzájemné předchozí domluvě Mgr. Davida Michala, Mgr. Karolíny Babákové, Petra Michala a Jany Šádkové a na základě úmyslně účelově uzavřených obchodních smluv na poskytování služeb, licencí a následně vystavených faktur k uvedeným smlouvám mezi níže uvedenými společnostmi, připravovali podklady pro uskutečnění převodů finančních prostředků oprávněnými zástupci společnosti Crowsnest a. s., tj. zemř. Ing. Antonínem Vilímcem a Ing. Janou Jež z účtu č. 357243960227/0100 vedeného u Komerční banky a. s. na účet č. 17932253762 vedený u banky Laiki Group, Kyperská republika, nebo na účet č. 273273321.70M vedený u banky UBS AG Zug, Švýcarská konfederace, společnosti Kyrenia GbmH, se sídlem FN 308659k, Kartner Ring 12, 1010 Wien, Rakousko, pobočka Zweigniederlassung Zug, Baarerstrasse 8, Postfach 244, CH-6301 Zug, Švýcarska konfederace. Na základě faktur vystavených neustanovenými zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. na základě pokynů Mgr. Davida Michala, které byly následně zaslány společností Kyrenia GbmH, zastoupenou Janou Lütken společnosti Crowsnest a. s., v měsíčních částkách ve výši 3 500 000 Kč. V období od 10. 3. 2009 do 23. 3. 2010 byla takto převedena částka v celkové výši 39 900 000 Kč jako úhrada licenčních práv na základě smlouvy „Podlicenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví a k autorskému dílu“, uzavřené dne 1. 7. 2008 v Zugu společností Kyrenia GmbH, zastoupenou Janou Lütken, se společností Crowsnest a. s., zastoupenou Ing. Antonínem Vilímcem, jako předsedou představenstva, a ve smyslu Dodatku č. 1 k předmětné podlicenční smlouvě ze dne 27. 11. 2008 uzavřeného v Zugu. Na základě účelově uzavřené smlouvy „Smlouva o úvěrovém limitu (Smlouva o úvěrové linii)“, přičemž předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru s čerpáním po individuálních částkách až do výše 100 000 000 Kč, s dobou splatnosti do 5-ti let, uzavřenou mezi společnosti Kyrenia GbmH, zastoupenou ředitelem Mgr. Ferdinandem Überallem a JUDr. Alešem Rozehnalem, a společností Unitex International Capital Limited, zastoupenou ředitelem Mgr. Davidem Michalem, převedl Ing. Jaroslav Kubiska, který zadal příkaz k úhradě, jenž následně verifikoval JUDr. Aleš Rozehnal jako osoba oprávněná, z účtu společnosti Kyrenia GbmH na účet č. 33373130081013 vedeného u banky Societe Generale Cyprus Ltd., Kyperská republika, nebo účet č. 817171440838 u banky HSBC, Hong Kong, společnosti Unitex International Capital Limited, sídlem Room 813, 8/F, Hollywood Plaza, 610 Nathan Road, Hongkong, a to nejméně dne 5. 6. 2009 částku ve výši 2 000 000 Kč a dne 24. 6. 2009 částku ve výši 4 600 000 Kč. Benefičním vlastníkem společnosti Unitex International Capital Limited byl po předchozí dohodě nejméně s Mgr. Karolínou Babákovou a Mgr. Davidem Michalem Ing. Martin Dvořák. Dále na základě pokynu Petra Michala převedl Ing. Jaroslav Kubiska a další dosud neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o., kteří zadávali příkazy k převodu v sídle společnosti na adrese Praha 5, Radlická 28/663, které následně verifikoval JUDr. Aleš Rozehnal jako osoba oprávněná, na účet č. 400631701838 vedený u banky HSBC, Hong Kong, společnosti Capture International Limited, jejímž benefičním vlastníkem byl po předchozí dohodě nejméně s Mgr. Karolínou Babákovou a Mgr. Davidem Michalem JUDr. Aleš Rozehnal, na základě účelově uzavřené smlouvy „Smlouva o úvěrovém limitu“ ze dne 2. 6. 2009 s čerpáním v individuálních splátkách až do výše 100 000 000 Kč a s dobou splatnosti 5 let mezi společností Kyrenia GmbH, zastoupenou ředitelem Ferdinandem Überallem a JUDr. Alešem Rozehnalem, a společností Capture International Limited, zastoupenou ředitelem Walterem Schegenem, v době od června 2009 do prosince 2009 finanční prostředky v celkové výši 6 500 000 Kč a 458 000 EUR, konkrétně dne 18. 6. 2009 částku ve výši 2 000 000 Kč, dne 26. 8. 2009 částku ve výši 4 500 000 Kč, dne 11. 11. 2009 částku ve výši 205 000 EUR a dne 20. 11. 2009 částku ve výši 253 000 EUR. Dále v období od 28. 5. 2009 do 9. 2. 2010 na základě pokynů Petra Michala a Mgr. Davida Michala Ing. Jaroslav Kubiska a další doposud neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. zadávali v sídle společnosti na adrese Praha 5, Radlická 28/663, příkazy k převodům, které následně verifikoval JUDr. Aleš Rozehnal jako osoba oprávněná. Těmito zaměstnanci byly převedeny finanční prostředky na základě účelově uzavřené smlouvy „Smlouva o úvěrovém limitu“, přičemž předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru s čerpáním po individuálních částkách až do výše 100 000 000 Kč, s dobou splatnosti do 5-ti let, uzavřenou dne 27. 5. 2009 mezi společností Kyrenia GbmH, zastoupené ředitelem Mgr. Ferdinandem Überallem, a společností Unitex International Capital Limited, zastoupenou ředitelem Mgr. Davidem Michalem, ve výši 6 500 000 Kč určené na nákup nemovitosti v obytném komplexu Palheiro Village na Madeiře v hodnotě 1 568 500 EUR od společnosti Sociade Immobiliaria Do Balancal, S.A. Portugal- Madeira, pro Ing. Marii Novákovou. Dne 4. 9. 2008 uzavřela Ing. Marie Nováková, matka Ing. Martina Dvořáka, smlouvu „Smlouva o smlouvě budoucí“ na koupi domu v komplexu Palheiro Village, na Madeiře se společností Sociedade Imobiliaria De Balancal, zastoupenou jednatelem Goncalo Matos Noronha da Camara. Kupní cena nemovitosti byla stanovena ve výši 1 568 000 EUR, přičemž při podpisu smlouvy Marie Nováková uhradila rezervační poplatek ve výši 78 425 EUR a část kupní ceny ve výši 392 125 EUR s tím, že zbývající část kupní ceny, tj. částku ve výši 1 097 950 EUR, uhradí při podpisu vlastní kupní smlouvy. Ing. Marie Nováková následně účelově uzavřela po předchozí domluvě nejméně s Mgr. Davidem Michalem, Mgr. Markem Stubleym a svým synem Ing. Martinem Dvořákem dne 29. 5. 2009 úvěrovou smlouvu se společností Unitex International Capital Limited s úvěrovým rámcem 1.500.000,- EUR, s úrokovou sazbou 3% a se splatností 5 let. Na základě této smlouvy a pokynu Petra Michala byla dne 2. 6. 2009 převedena doposud neztotožněným zaměstnancem společnosti Peskim s. r. o. z účtu společnosti Unitex International Capital Limited č. 330373130081013 u banky Societe Generale Cyprus, Nicosia, částka ve výši 101 900 EUR a částka ve výši 120 400 EUR na účet společnosti Sociedade Imobiliaria č. PT50000702430085371000352 u Banco Espirito Santo. Na základě pokynu Petra Michala byla dne 24. 6. 2009 převedena doposud neztotožněným zaměstnancem společnosti Peskim s. r. o. z účtu společnosti Unitex International Capital Limited č. CY61012000330373130081013203 u banky Societe Generale Cyprus, Nicosia, částka ve výši 244 500 EUR na účet společnosti Sociedade Imobiliaria č. PT50000702430085371000352 u Banco Espirito Santo, a to tak, že tento zaměstnanec připravil pro oprávněnou osobu v sídle společnosti Peskim s. r. o. na adrese Praha 5, Radlická 28/663, nezbytné podklady pro převod. Dále na základě pokynu Mgr. Davida Michala ze dne 21. 7. 2009 zastupujícího společnosti Unitex International Capital Limited a na základě uvedené úvěrové smlouvě a smlouvy o smlouvě budoucí byla doposud neustanoveným zaměstnancem společnosti Peskim s. r. o. převedena částka ve výši 117.400,- EUR na účet č. PT50003300004536993745905 vedený u banky Millenium BCP, Avenida 25 De Abril, Bloco A, 2750-512 Cascais, Portugalsko, společnosti Abreu a Associados – Sociedade de Advogatios, RL, a dále dne 27. 7. 2009 na základě pokynu Mgr. Marka Stubleyho jménem společnosti Šachta & Partners v. o. s., zastupující společnost Unitex International Capital Limited byla doposud neustanoveným zaměstnancem společnosti Peskim s. r. o. převedena z účtu č. CY61012000330373130081013203 u banky Societe Generale Cyprus, Nicosia, částka ve výši 112.867,- EUR na účet č. PT50003300004536993745905 u banky Millenium BCP, Avenida 25 De Abril, Bloco A, 2750-512 Cascais, Portugalsko, společnosti Abreu a Associados – Sociedade de Advogatios, RL, neboť banka na základě příkazu ze dne 21. 7. 2009 převedla pouze částku ve výši 4 533,28 EUR, tak, že tento zaměstnanec vypracoval nezbytné podklady pro převod uvedených částek v sídle společnosti Peskim na adrese Praha 5, Radlická 28/663, oprávněnou osobou. Za účelem financování nákupu vily na Madeiře Ing. Marií Novákovou uzavřela společnost Kyrenia GbmH, zastoupená ředitelem Mgr. Ferdinandem Überallem a JUDr. Alešem Rozehnalem a společnost Unitex International Capital Limited, zastoupená ředitelem Mgr. Davidem Michalem dne 27. 5. 2009 účelovou úvěrovou smlouvu „Smlouva o úvěrovém limitu (Smlouva o úvěrové linii)“. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru s čerpáním po individuálních částkách až do výše 100 000 000 Kč, s dobou splatnosti 5 let. Z účtu společnosti Kyrenia GbmH na základě uvedené smlouvy ze dne 27. 5. 2009 a na základě pokynů Mgr. Davida Michala ze dne 11. 6. 2009 k převodu částky ve výši 2 000 000 Kč a ze dne 24. 6. 2009 k převodu částky ve výši 4 600 000 Kč na účet č. CY61 0120 0033 0373 1300 8101 3203 vedený u banky Societe Generale Cyprus, Nicosia, společnosti Unitex International Capital Limited, převedl tyto částky Ing. Jaroslav Kubiska, zaměstnanec společnosti Peskim s. r. o., tak, že, měl-li Ing. Jaroslav Kubiska aktivní dispoziční právo k účtu, zadal v sídle společnosti na adrese Praha 5, Radlická 28/663, příkaz k převodu do banky, přičemž tento příkaz verifikoval JUDr. Aleš Rozehnal, a neměl-li Ing. Jaroslav Kubiska aktivní dispoziční právo k účtu, připravil nezbytné podklady k převodu pro oprávněné osoby Mgr. Davida Michala a Janu Lütken. Dále Jana Lütken, ředitelka společnosti Mavex Group Incorporated, jejímž benefičním vlastníkem byl po předchozí dohodě nejméně s Mgr. Davidem Michalem, Mgr. Karolínou Babákovou a Ivo Rittigem Ing. Martin Dvořák, a Mgr. David Michal, ředitel společnosti Unitex International Capital Limited, jejímž benefičním vlastníkem byl po předchozí dohodě s nejméně Mgr. Davidem Michalem a Mgr. Karolínou Babákovou Ing. Martin Dvořák, uzavřeli v Zugu ve Švýcarské konfederaci dne 29. 5. 2009 účelovou úvěrovou smlouvu „Rámcová úvěrová smlouva“. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru s čerpáním až do výše 100 000 000 Kč, se splatností 10 let. Ing. Jaroslav Kubiska a další doposud neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. převedli na základě uvedené smlouvy částku ve výši 606.600,- EUR společnosti Unitex International Capital Limited, a to z účtu č. 273254373.70U tak, že vyhotovili v sídle společnosti Peskim s. r. o. na adrese Praha 5, Radlická 28/663, potřebné podklady k převodu a tyto odeslali Janě Lütken, která zajistila zadání vlastního příkazu pro převod prostředků, a to na základě pokynu Petra Michala ze dne 3. 6. 2009 převedla částku ve výši 507 500 EUR, dne 3. 6. 2009 na základě pokynu Petra Michala částku ve výši 63 000 EUR a dne 19. 6. 2009 na základě pokynu Petra Michala částku ve výši 36.100 EUR přímo na účet č. PT50000702430085371000352 vedený u Banco Espirito Santo společnosti Sociedade Immobiliaria De Balancal, S.A. Portugalsko, Madeira. Dne 3. 6. 2009, na základě pokynu Petra Michala uhradila společnost Washington Intertrade, se sídlem Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, jejímž benefičním vlastníkem byl po předchozí dohodě nejméně s Mgr. Davidem Michalem a Mgr. Karolínou Babákovou Ivo Rittig, z účtu č. 273263435.70U,60Y,65L vedeného u banky UBS AG, Švýcarská konfederace, částku ve výši 49 200 EUR, přičemž se jednalo o údajnou odměnu za kooperační a konzultační služby, dále poskytnuté na základě účelově uzavřené úvěrové smlouvu ze dne 29. 5. 2009 mezi společností Mavex Group Incorporated a společností Unitex International Capital Limited, přímo na účet č. PT50000702430085371000352 u Banco Espirito Santo, společnosti Sociedade Immobiliaria Do Balancal, S.A. Portugalsko, Madeira. Uvedených jednání si Ing. Jaroslav Kubiska, Petr Michal, Jana Šádková, Mgr. David Michal, JUDr. Aleš Rozehnal, Mgr. Marek Stubley, Ing. Marie Nováková, Jan Valtr, Mgr. Ferdinand Überall, JUDr. Pavel Švarc, Ing. Jan Janků, JUDr. Peter Kmeť, Mgr. Marek Stubley, Mgr. Karolína Babáková, JUDr. Aleš Rozehnal a Ivo Rittig byli vědomi toho, že převáděné finanční prostředky pocházejí z nehospodárného nakládání s majetkem Dopravního podniku, měli zastírat původ věci, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky jako členové organizované skupiny a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, ve vztahu k věci v hodnotě velkého rozsahu, čímž měli získat pro sebe značný prospěch a pro jiného prospěch velkého rozsahu, čímž měli dle obžaloby obžalovaní spáchat Ing. Martin Dvořák pod body I. 1), 2 a 3) obžaloby jednak zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku, jednak zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, Ing. Tomáš Petana pod bodem I. 1) obžaloby trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 128 a odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákona ve formě účastenství dle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona, JUDr. Pavel Švarc pod body I. 1) a II. 1) obžaloby jednak zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jednak zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jednak zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku. Ing. Ivo Štika pod bodem I. 2) obžaloby jednak zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jednak zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, Ing. Jan Janků pod body I. 2) a II. 2) obžaloby jednak zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jednak zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jednak zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku, JUDr. Peter Kmeť pod body I. 2) a II. 2) obžaloby zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), d) odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku, Jan Valtr pod body II. 1) a 2) obžaloby zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), d) odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku, Mgr. Marek Stubley pod body II. 1), 2) a 3) obžaloby zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), d) odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku, Jana Šádková, Mgr. David Michal, Mgr. Karolína Babáková, Petr Michal, Ivo Rittig pod body II. 1), 2) a 3) obžaloby zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku, Ing. Jaroslav Kubiska pod body II. 2) a 3) obžaloby zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku, JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D., Ing. Marie Nováková, Mgr. Ferdinand Überall pod bodem II. 3) obžaloby zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku; neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy. 2. O připojeném nároku na náhradu škody pak soud I. stupně rozhodl tak, že podle § 229 odst. 3 tr. řádu se poškozený Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s. se sídlem Sokolovská 42/2017, Vysočany, 190 00 Praha 9, IČO: 000 05 886, odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podstatné odůvodnění zprošťujících výroků nalézacím soudem.
3. Městský soud v Praze jako soud nalézací se dle podané obžaloby Vrchního státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. 7 VZV 10/2013 ze dne 6. 11. 20147 zabýval ve třech bodech, (I. 1) až 3)), zdrojovou trestnou činností a v návaznosti na tyto dále třemi skutky, (II. 1) až 3)), ve které byl shledán obžalobou zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle příslušných ustanovení § 216 tr. zákoníku. Pod bodem I. 1) byla žalovaná zdrojová trestná činnost ohledně jednání týkající se spol. Cross Point s.r.o., kdy mělo jít o prodej jízdních dokladů, pod bodem I. 2) výroku obžaloby mělo jít o zdrojovou trestnou činnost týkající se společnosti Neograph a.s., která se měla týkat tisku jízdních dokladů a pod bodem I. 3) mělo jít o zdrojovou trestnou činnost ohledně spol. Crowsnest a.s., která se měla týkat dodávek služby SMS jízdenky a m-peněženky, kdy u všech těchto tří zdrojových trestných činů měl v pozici poškozené vystupovat Dopravní podnik hl. města Prahy (dále jen DPP). Na tuto zdrojovou trestnou činnost pak navazují tři skutky popsané pod bodem II. 1), 2) a 3), v kterých byl obžalobou shledáván zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle příslušných ustanovení § 216 tr. zákoníku, kdy na jednání pod bodem I.1) mělo navazovat jednání popsané ve výroku obžaloby pod bodem II. 1) a na zdrojovou činnost popsanou v obžalobě pod I. 2) měla navazovat legalizace této trestné činnosti popsaná ve výroku obžaloby pod bodem II. 2) a konečně na zdrojovou trestnou činnost popsanou pod bodem I.3) mělo navazovat jednání ohledně legalizace popsané pod bodem II. 3) výroku obžaloby. Nalézací soud v této trestní věci provedl velmi rozsáhlé dokazování a to jak výslechy svědků, provedením znaleckých posudků, jakož i listinných důkazů, což koneckonců vyjádřil v odůvodnění svého rozsudku, kdy samotný rozsudek nalézacího soudu má 296 stran. V rámci žalovaného jednání se tudíž nalézací soud zejména zabýval otázkou prokázání či neprokázání zdrojové trestné činnosti, na kterou měla navazovat legalizace výnosů z této zdrojové činnosti a pokud by nebyla prokázána zdrojová trestná činnost, nemohlo dle logické úvahy nalézacího soudu dojít k žádné legalizaci výnosů z takového trestné činnosti. Pokud jde o dokazování k bodu I.1), nalézací soud zde zhodnotil důkazy pod body 405-547, kdy v rámci tohoto hodnocení důkazů hodnotí výpovědí jednak obžalovaných, kteří z tohoto jednání byli státním zástupce obžalováni, kdy jde jednak o obž. Ing. Martina Dvořáka, obž. JUDr. Pavla Švarce a obž. Ing. Tomáše Petanu, a následně hodnotí výpovědi slyšených svědků, tj. výpověď Mgr. Oldřicha Hanuše, Miroslavy Jírovcové, dříve Vytišové, Ing. Josefa Dalešického, Ing. Václava Pomazala, Mgr. Miroslava Hájka, Ing. Miroslava Choutky, Ing. Petra Šocha, Ing. Jiřiny Kellerové, Mgr. Martina Jíchy, Ing. Petra Oumrta, Bc. Magdaleny Češkové, Vladimíra Pospíšila, Ing. Tomáše Jílka, Milana Procházky, Renaty Benešové, Taťány Hruškové, Martiny Kratochvílové, Renaty Bernáškové, Petra Macourkové, Blanky Mundlové. Dále se zabýval hodnocením písemných důkazů a to jak týkající se spol. Cross Point s.r.o., tak rovněž týkající se obchodní smlouvy předtím uzavřené s Jaroslavem Šochem ohledně prodeje jízdních dokladů, kdy na činnost Jaroslava Šocha navázal jeho syn Petr Šoch. Zabýval se otázkou průběhu výběrového řízení, zda byly splněny všechny podmínky zadaného otevřeného výběrového řízení, včetně splnění podmínek ze strany spol. Cross Point s.r.o., hodnotí závěry znaleckého posudku Ing. Jana Juráně, který byl přibrán již v přípravném řízení, jakož i závěry znaleckých posudků – znaleckých ústavů, jako byla Equita Consulting s.r.o., Apogeo s.r.o., jakož i znalecký posudek znaleckého ústavu Kreston A&CE. Všechny tyto důkazy hodnotil a dospěl k názoru, že nelze prokázat škodu v důsledku údajné trestné činnosti na úkor DPP, kdy znalecký ústav Equita Consulting s.r.o. uvedl, že škodu nelze zjistit, neboť kvalita a kvantita služeb poskytovaných spol. Cross Point s.r.o. není v mnoha parametrech zásadně srovnatelná se službami poskytovanými předchozí firmou Jaroslava Šocha, resp. Ing. Petra Šocha. Rovněž znalecký ústav Kreston A&CE dospěl ke stejnému výsledku, že výši škody nelze stanovit. Podobný závěr vyzněl i ze znaleckého posudku znaleckého ústavu Apogeo s.r.o., který se zabýval hodnotou marže, kterou dosahovala spol. Cross Point s.r.o. a dospěl k závěru, že tato výše marže je obvyklá a odpovídá průměrné provizi dosahované při prodeji jízdenek v České republice. Proti těmto odborným zjištěním znaleckých ústavů pak stojí tvrzení obžaloby, že za prodej jízdních dokladů měl Dopravní podnik hl. města Prahy platit firmě Šoch méně než firmě Cross Point s.r.o., kdy rozdíl činí 320.852.325,39 Kč, což má být způsobenou škodou. Toto tvrzení však nebylo provedenými důkazy potvrzeno, kdy soud I. stupně po zhodnocení všech důkazů dospěl k závěru, že nebyl prokázán vznik jakékoli škody. Nalézací soud pak dospěl k závěru, že na základě výběrového řízení byla se spol. Cross Point s.r.o. podepsána smlouva. Na podkladě veřejné zakázky tak došlo k výběru dodavatele na prodej jízdních dokladů, kdy spol. Cross Point s.r.o. tuto službu poskytovala a tak v žalobním návrhu označený skutek dle přesvědčení nalézacího soudu není trestným činem, kdy zároveň podrobně uvedl, proč nemohl vycházet ze znaleckého posudku Ing. Jana Juráně. Pokud jde o zprošťující výrok týkající se bodu I. 2) obžaloby týkající se spol. Neograph a.s., nalézací soud měl k dispozici výpovědi obž. Ing. Martina Dvořáka, Ing. Ivo Štiky, Ing. Jana Janků, kdy pouze obž. JUDr. Petr Kmeť využil svého práva a to jak v přípravném řízení, tak při hlavním líčení a k věci nevypovídal. Dále měl nalézací soud k dispozici řadu svědeckých výpovědí, které v rámci svého odůvodnění rozsudku řádně hodnotil, kdy jde o svědecké výpovědi svědků Mgr. Jiřího Brože, Mgr. Davida Plecitého, RNDr. Miroslava Musila, který je zároveň znalcem z oboru kriminalistika, specializace technické zkoumání dokladů a písemností jakož i ověřování pravosti platidel a oboru písmoznalectví, který se vyjadřoval k ochranným prvkům jízdenek. Rovněž měl nalézací soud k dispozici svědeckou výpověď Ing. Richarda Bulíčka, Ing. Vladimíra Abrahama, Olgy Dudkové, Mgr. Márie Ševčíkové, Ing. Petra Mikše, Mgr. Michala Pčolara, Ing. Bohuslava Macešky, Ing. Tomáše Vydry, JUDr. Michala Hradeckého, Mgr. Romany Derkové, Ing. Pavla Jirky, Wernera Klenota, Ing. Jiřího Hříbala, doc. Milana Kindla a doc. Josefa Zachariáše, dále svědkyně Nadi Putrovcové, Václavy Franceové, dále svědků Bc. Štefana Semerdžieva, Ing. Radovana Vávry, JUDr. Vladimíra Sitty, rovněž měl nalézací soud k dispozici množství písemných důkazů, včetně odborných vyjádření Ministerstva financí ČR, kdy se podrobně zabývá otázkou výkladu pojmu cenina, poukazuje na stanoviska MF ČR, jakož i stanovisko soudního znalce z oboru kriminalistiky a písmoznalectví RNDr. Miroslava Musila, zabývá se i otázkou, zda na zakázku ohledně výroby jízdních dokladů spol. Neograph a.s., bylo možno aplikovat výjimku ze způsobnosti zákona v § 18 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, kdy poukazuje na výsledek šetření Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15. 4. 2010, jakož i stanovisko Ústavu státu a práva Akademie věd ČR a Západočeské univerzity v Plzni. Rozebírá otázku, zda bylo postupováno v souladu se zákonem o veřejných zakázkách, zda tedy byla správně uplatněna výjimka dle § 18 odst. 1 písm. a) tohoto zákona, kdy odkazuje na další písemné důkazy, jako je zpráva Státní tiskárny cenin, (dále jen STC), či NBÚ, kdy Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, (dále jen ÚOHS), zopakoval svoje stanovisko na možnost aplikovat výjimku z působnosti zákona uvedenou v § 18 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách i v roce 2010. Dále nalézací soud hodnotí závěry znaleckých posudků, mimo jiné znalce doc. JUDr. Ing. Radka Jurčíka k možnostem aplikace zákonné výjimky plynoucí právě z ustanovení § 18 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách. Nalézací soud měl k dispozici a hodnotil i vyjádření NBÚ ze dne 27. 3. 2018, jakož i písemné důkazy týkající se padělků jízdenek MHD v období roku 2007. Nalézací soud rovněž hodnotí závěry znaleckých posudků, jakým byl znalecký posudek z oboru kriminalistika – odvětví pravosti platidel a cenin ze dne 18. 10. 2007 zpracovaný znalcem RNDr. Miroslavem Musilem. Poukazuje na odborný posudek ke kvalitě papírového způsobu zpracování nového typu jízdenek DPP, zabývá se i možnou výší škody, pokud by DPP nepřistoupil k objednání nového typu jízdenek. Zabývá se otázkou vzniklé škody, kdy hodnotí znalecký posudek znalce Ing. Jana Juráně, který byl přibrán již v přípravném řízení, zabývá se dále znaleckým posudkem k posouzení ceny a služby poskytované spol. DPP v oblasti zajištění tisku jízdenek, který zpracovali Ing. Minsterová a Ing. Sekanina ze znaleckého ústavu Equita Consulting, kdy závěrem je mimo jiné, že nelze stanovit cenu obvyklou z důvodu neexistence stejné nebo obdobné, či ekonomicky porovnatelné služby v běžném obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění z důvodu použití ceninového papíru jakož i vyššího počtu použitých ochranných prvků, specifické kombinace použitých ochranných prvků z různých úrovni ochrany, použití tajných ochranných prvků, kdy závěry tohoto znaleckého posudku považuje nalézací soud za správné, jasné a úplné na rozdíl od znaleckého posudku Ing. Juráně. Mimo jiné se zabývá i znaleckým posudkem Equity Solutions Appraisals s.r.o., jímž byl proveden revizní znalecký posudek. Soud I. stupně měl rovněž k dispozici znalecký posudek z oboru kriminalistiky, odvětví technické zkoumání cenných papírů, cenin, dokumentů a dokladů, ověřování jejich pravosti ve věci posouzení zadaného DPP ze dne 16. 6. 2016 vypracovaný znalcem Vladimírem Malovíkem, CSc. Nalézací soud se dále zabývá otázkou eventuálně vzniklé škody DPP, kdy dospívá k závěru, že všechny znalecké posudky, které se mimo jiné zabývají hodnocením správností výsledků a kvalit znaleckého posudku Ing. Juráně, z něhož vycházela obžaloba, opakovaně a nezávisle na sobě vytýkají stejné vady, kterými je neukotvení znaleckého posudku z hlediska podkladů, metodická nesprávnost znaleckého posudku Ing. Juráně, nezohlednění zásadních kritérií a rovněž i početní chyby a nekonzistentní závěry znalce. Z tohoto důvodu nalézací soud nemůže vycházet ze znaleckého posudku Ing. Juráně, který byl jinak obžalobou použit jako stěžejní podklad pro stanovení výše způsobené škody. Všechny ostatní revizní znalecké posudky nezávisle na sobě docházejí k závěru, že nelze stanovit výši škody z důvodu neexistence stejného nebo ekonomicky porovnatelné služby v běžném obchodním styku. Ze znaleckého posudku Equity Solutions Appraisals s.r.o., navíc vyplývá, že ze spol. Neograph a.s. sice dodávala za cenu o něco vyšší než dodavatel předchozí i následný, avšak tato vyšší cena dodávaných jízdenek byla kompenzována kvalitou jízdních dokladů a jejich ochranných prvků. Znalecký ústav BDO Appraisal services – Znalecký ústav s.r.o. dále kvantifikoval škodu, která mohla DPP potencionálně vzniknout při nečinnosti za situace masového výskytu falsifikátů jízdních dokladů, které by vedly ke snížení tržeb DPP až o 82 mil. Kč oproti situaci, kdy došlo k uzavření nového smluvního vztahu mezi DPP a spol. Neograph a.s. Na základě všech těchto důkazů pak dospěl nalézací soud k závěru, že skutek popsaný a vymezený obžalobou pod bodem I.2) se částečně stal, kdy došlo k zadání veřejné zakázky na dodávku jízdních dokladů a souvisejících výrobků formou jednacího řízení bez uveřejnění a to za užití zákonné výjimky § 18 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, kdy dospěl k závěru, že jízdní doklady lze považovat za ceninu, kdy zabezpečovací prvky v nich podléhají režimu zákona o utajovaných informacích, přičemž na tomto podkladě došlo k uzavření rámcové smlouvy o dílo na dodávku jízdních dokladů mezi DPP a spol. Neograph a.s., což bylo také plněno a z tohoto důvodu skutek označený v obžalobě není dle přesvědčení nalézacího soudu trestným činem. Hodnocení důkazů soudem I. stupně k tomuto skutku jsou obsaženy v odůvodnění napadeného rozsudku pod body 548-710. Pokud jde o odůvodnění zprošťujícího výroku pod bodem I. 3), hodnocení důkazů nalézacím soudem se nalézá v části odůvodnění napadeného rozsudku pod body 712-862. Nalézací soud zde hodnotí jednak výpovědi obžalovaných Ing. Martina Dvořáka, Ing. Ivo Štiky, Petra Michala, Mgr. Marka Stubley, Mgr. Davida Michala, kdy zde hodnotí i výpovědi stěžejních svědků a to Ing. Pavly Hoškové, Martina Cechla, Milana Jelínka, Mgr. Jany Jež, Ing. Jana Kolouška, Kateřiny Polákové, Jiřího Kopeckého a Jana Svobody, kdy však měl k dispozici i výpovědi svědků Ing. Milana Křístka, Bc. Magdaleny Češkové, Vladimíra Pospíšila, Mgr. Ondřeje Pečeného a Mgr. Oldřicha Hanuše, které rovněž v rámci odůvodnění svého zprošťujícího rozsudku nalézací soud hodnotí. Rovněž měl nalézací soud k dispozici i písemnou dokumentaci týkající se tohoto žalovaného jednání a to předmětné smlouvy jakož i výzvu k podání nabídky DPP spol. Crowsnest a.s. a to prostřednictvím spol. WERO Group s.r.o. jakož i nabídku spol. Crowsnest a.s., a veškerou dokumentaci týkající se tohoto výběrového řízení a na to navazující smluvní dokumentaci. Nalézací soud rekapituluje i časový vývoj tohoto smluvního vztahu, kdy poukazuje na mimořádně rozsáhlé dokazování, přičemž dospívá k závěru, že nebyl proveden jediný důkaz svědčící o trestné činnosti obžalovaných, která jim byla kladena obžalobou za vinu. Nalézací soud měl k dispozici i závěry posudku spol. Deloitte Advisory s.r.o., když se zabývá i důvodností spojení zakázky na samostatnou dodávku služby SMS jízdenek a služby m-peněženka, kdy poukazuje i na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 AFS 198/2006 ze dne 27. 6. 2007 včetně zpráv ÚOHS. Nalézací soud měl k dispozici i právní stanoviska, zabýval se i otázkou souběhu funkcí obž. Ing. Dvořáka ve smyslu podpisu smluvní dokumentace, kdy dospívá k právnímu závěru, že nemohl akceptovat neplatnost předmětných smluvních vztahů, jak se toho domáhal státní zástupce. Předmětné smlouvy vztahy nebyly nikterak zpochybňovány, bylo z nich plněno a absence podpisu druhého člena představenstva nemůže způsobit neplatnost předmětných závazkových vztahů. I u tohoto jednání dospěl nalézací soud k závěru, že po provedení všech důkazů nelze hovořit o způsobení škody ve smyslu § 137 tr. zákoníku, kdy v závěru dospěl k přesvědčení, že skutek popsaný a vymezený pod bodem I. 3) se částečně stal. Bylo prokázáno, že došlo na podkladě zakázky k výběru zadavatele na službu SMS jízdenku a m-peněženku, byla uzavřena předmětná smluvní dokumentace, přičemž tato služba byla rovněž poskytována, avšak v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Stejně jako pod body I. 1), I. 2) tak i pod bodem I. 3) dospěl nalézací soud k závěru, že je zde plně na místě postup dle § 226 písm. b) tr. řádu. Hodnocení důkazů v bodu I. 3) je pak uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku pod body 712-807. V návaznosti na tyto zprošťující výroku ohledně zdrojové trestné činnosti pak navazuje hodnocení důkazů u skutků popsaných pod bodem II. 1)-3) týkající se legalizace, kdy tyto důkazy k bodům II.1)-3) jsou hodnoceny pod body 808-837, kdy nalézací soud hodnotí výpovědi obžalovaného Ing. Jaroslava Kubisky, svědků Ing. Ondřeje Beneše, Martina Fišera, Ing. Petra Eliáše, Daniela Konráda, Magdalény Mičkové, Lenky Novákové, Mgr. Alžběty Schirlové, Mgr. Milana Kučery, Mgr. Jakuba Mečla, Mgr. Vladimíry Gajdarusové, JUDr. Olgy Fojtíkové, Mgr. Víta Plichty, kdy jde o osoby spojené zejména tehdejší advokátní kanceláře AK Šachta & Partners v.o.s., jakož i spol. Peskim s.r.o., spojené rovněž s touto advokátní kanceláří. Toto hodnocení důkazů souhrnně obsahuje odůvodnění napadeného rozsudku pod body 808-837, na což navazuje hodnocení důkazů skutků II.1) pod body 838-862, kdy nalézací soud hodnotí výpovědi obžalovaných Jana Waltra, JUDr. Pavla Švarce, Mgr. Marka Stubley, Petra Michala, Ing. Jaroslava Kubisky, Mgr. Davida Michala, Mgr. Karolíny Babákové, Ivo Rittiga, Jany Šádkové jakož i slyšených svědků, kdy jde jednak o zaměstnance spol. Peskim s.r.o. (Ing. Beneš, Konrád, Mičková, Nováková) a dále výpovědi advokátů spolupracujících s AK Šachta & Partners v.o.s. (Mgr. Schirlová, Mgr. Kučera, Mgr. Mečl, Mgr. Gajdarusová, Mgr. Fojtíková, Mgr. Plichta), přičemž konstatuje, že tito slyšení svědci neuvedli ve vztahu ke skutku popsanému v obžalobě pod bodem II.1) žádné podstatné konkrétní skutečnosti, přičemž relevantní skutečnosti neuvedli ani slyšení svědci Fišer a Eliáš. Pokud jde o bod II.2) výroku obžaloby, hodnocení důkazní situace se nachází pod body 863-897 odůvodnění napadeného rozsudku, kdy soud I. stupně měl k dispozici výpovědi obžalovaných Ing. Jana Janků, Petra Michala, Mgr. Marka Stubleye, Jana Valtra, Ing. Jaroslava Kubisky, Mgr. Davida Michala, Mgr. Karoliny Babákové, Ivo Rittiga, kdy obž. JUDr. Peter Kmeť, jak je shora uvedeno, využil jak v přípravném řízení, tak při hlavním líčení svého práva odmítnout výpověď. Rovněž měl nalézací soud k dispozici výpověď obž. Jany Šádkové, svědků Václavy Franceové, Ing. Vladimíra Sitty a JUDr. Vladimíra Sitty. Na základě těchto provedených důkazů pak nalézací soud dospívá k závěru, že provedených dokazováním nebylo prokázáno, že by převáděné finanční prostředky byly získány trestnou činností spol. Neograph, a.s. kdy tak nebyl prokázán zdrojový trestný čin a i v tomto případě muselo dojít k procesnímu postupu dle § 226 písm. b) tr. řádu ke zproštění obžaloby jako bod bodem II.1). Konečně pokud jde o bod II. 3), nalézací soud hodnotí i výpovědi obžalovaných Mgr. Marka Stubleye, Ing. Marie Novákové, Ing. Jaroslava Kubisky, Mgr. Davida Michala, Mgr. Karolíny Babákové, Mgr. Ferdinanda Überalla, Ivo Rittiga, Jany Šádkové a JUDr. Aleše Rozehnala, zabývá se vztahem jednotlivých obžalovaných, kdy hodnotí i svědecké výpovědi zejména zaměstnanců spol. Peskim s.r.o., kdy jde o svědky Ing. Beneše, Konráda, Míčkovou, Novákovou a advokátů spolupracující s AK Šachta & Partners v.o.s. Mgr. Schirlovou, Mgr. Kučeru, Mgr. Mečla, Mgr. Gajdarusovou, JUDr. Fojtíkovou a Mgr. Plichtu. Opětovně uvádí, že ani ke skutku pod bodem II. 3) týkající se legalizace výnosů ze zdrojové trestné činnosti ohledně společnosti Crowsnest nebyly zjištěny žádné podstatné skutečnosti, kdy tvrzení svědka Fišera pak nebyla hodnocena jako věrohodná. Hodnotí i oznámení švýcarských orgánů a na základě všech těchto důkazů opětovně poukazuje na zproštění zdrojové trestné činnosti a dospívá k závěru, že ani v tomto případě nebylo provedeným rozsáhlým dokazováním prokázáno, že by tyto převáděné finanční prostředky byly získány trestným činem na území České republiky ohledně spol. Crowsnest. Toto jednání rovněž není trestným činem a stejně jako pod bodem II. 1)-2) i pod bodem II.3) je to důvodem pro postup dle § 226 písm. b) tr. řádu. Vzhledem k tomu, že došlo ke zprošťujícímu výroku, učinil nalézací soud, jak odůvodnil pod bodem 930 výroku napadeného rozsudku obligatorní výrok ohledně náhrady škody, kdy poškozenou spol. DPP odkázal s jejím nárokem na náhradu škody ve smyslu § 229 odst. 3 tr. řádu na občanskoprávní řízení. Tolik stručně konstatuje Vrchní soud v Praze k odůvodnění zprošťujících výroků rozsudku soudu I. stupně, kdy jinak odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku pod bodem 1-930 odůvodnění napadeného rozsudku.
Podstatný obsah podaných odvolání
4. Proti tomuto rozsudku přímo do protokolu podal odvolání intervenující státní zástupce, přičemž jeho odvolání bylo následně obsáhle dne 17. 2. 2020 a následně dne 14.5.2020 odůvodněno. Rovněž včas a řádně podal odvolání poškozený DPP a poté, co odvolací soud zjistil, že by se poškozený JUDr. Vladimír Sitta v přípravném připojil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, přičemž mu nebyl doručen, resp. jeho zmocněnci JUDr. Filipu Matoušovi rozsudek nalézacího soudu, což napravil odvolací soud sám, kdy rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 47 T 7/2017 ze dne 17. 5. 2019 zaslal zmocněnci JUDr. Vladimíra Sitty, který následně využil svého práva a rovněž podal včas do tohoto rozsudku odvolání, které i následně odůvodnil. Pokud jde o samotný podstatný obsah odvolání státního zástupce VSZ v Praze, které směřuje do všech výroků napadeného rozsudku a je podáno v neprospěch všech obžalovaných. V první části svého odvolání a to pokud jde o bod I. 1) obžaloby skutek Cross Point s.r.o., nejprve rozebírá výpověď obž. Martina Dvořáka, kdy vytýká soudu I. stupně, že řádně nezohlednil obsah výpovědi obžalovaného, státní zástupce sám hodnotí jeho výpověď s odkazem na obsah výpovědí dalších slyšených svědků, jakož i důkazů. Obdobný závěr ohledně řádného nezhodnocení výpovědi nalézacím soudem shledává státní zástupce, pokud jde o obsah výpovědi obž. Ing. Tomáše Petany. Dále podrobně rozebírá a sám hodnotí výpovědi svědků k tomuto bodu, kdy jde o svědecké výpovědi Mgr. Hanuše, Ing. Dalešického, Jírovcové, Ing. Pomazala, svědků Miroslava Hájka, Ing. Choutky, Ing. Šocha, Milana Procházky, rozebírá i podrobněji výpovědi prodejkyň jízdních dokladů, vyjadřuje se i k tvrzené neplatnosti smluv mezi DPP a Ing. Šochem, kdy zejména za neodůvodněný a nepřezkoumatelný považuje předčasný závěr nalézacího soudu, který dovozuje neplatnost předmětného smluvního vztahu od uzavření 9. dodatku. Rozebírá srovnání kvality poskytovaných služeb Ing. Šocha a spol. Cross Point s.r.o., vytýká nalézacímu soudu, že se nezabýval, jaké odborné útvary stanovily kritéria veřejné zakázky, přičemž zadávací dokumentaci podepsal právě obž. Ing. Dvořák. Zabývá se otázkou ustanovených požadavků výběrového řízení, zejména ve vztahu k požadavku na ISO, vzdělání prodejců, poukazuje na diskriminační povahu požadované znalosti cizích jazyků u 26 prodejců. Je přesvědčen, že kritéria zadávací dokumentace stanovoval obž. Ing. Dvořák, přičemž šlo o zvýhodňující kritéria ve prospěch spol. Cross Point s.r.o. Trvá na svém závěru, že za dané situace, kdy obž. Ing. Dvořák a Ing. Petana nezohlednili dvojnásobnou cenu za nabízené služby oproti ceně služby, kterou dodával Ing. Šoch, vytýká jim, že tam nedošlo ke zrušení zadávacího řízení. Poukazuje i na výpovědi člena hodnotící komise Ing. Choutky, vytýká soudu I. stupně, že ohledně účelu obohacení se nejméně u obž. Ing. Dvořáka a Ivo Rittiga, nevyhodnotil listiny zajištěné orgány činným v trestním řízení Švýcarska. Rozebírá jednotlivé vztahy firem, kdy toto zobrazuje v rámci časové řady, kdy vytýká, že tyto listinné důkazy soud I. stupně řádně nezhodnotil a považuje takovýto postup soudu za opomenuté důkazy. Následně rozebírá uzavření dodatku č. 2 mezi obž. Ing. Dvořákem a obž. JUDr. Švarcem týkající se prodeje jízdenek přes e-shop, vytýká soudu I. stupně, že i tyto skutečnosti řádně nevyhodnotil. V následné části se ve svém odvolání vyjadřuje ke způsobené škodě pod bodem I. 1), nesouhlasí se závěrem soudu I.stupně i ohledně hodnocení znaleckých posudků a stanovení výše škody, načež následuje argumentace státního zástupce k legalizaci výnosu ze spol. Cross Point s.r.o., kdy jde o skutek II. 1) obžaloby, opětovně vytýká soudu I. stupně opomenuté důkazy, poukazuje na vztah zahraničních firem zejména s ohledem na tabulku vydanou obž. Kubiskou, kdy rozebírá činnost jednotlivých obžalovaných. V další části svého odvolání pod bodem I. 2) obžaloby skutku ohledně spol. Neograph a.s. vytýká soudu I. stupně nesprávné hodnocení svědecké výpovědi JUDr. Vladimíra Sitty, vytýká soudu I. stupně porušení ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, kdy řádně nezohlednil veškeré potřebné důkazy týkající se smluvního vztahu mezi DPP a Neographem a.s., jakož i podíl obž. JUDr. Kmetě, kdy soud I. stupně nezohlednil, že bez zřetele na odborné útvary obž. Ing. Dvořák mimo rámec zákona o veřejných zakázkách oslovil jediného dodavatele a to spol. Neograph a.s., přičemž zde nebyl jediný důvod neoslovit stávajícího dodavatele Státní tiskárnu cenin (dále STC). Zastává názor, že samotná jízdenka není cenina a nebyl tak dán důvod pro postup dle § 18 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, rozebírá obsah dokazování k tomuto pojmu ze strany soudu I. stupně. Poukazuje na obsah zprávy NBÚ ze dne 17. 7. 2013, kdy tuto skutečnost nalézací soud řádně nevyhodnotil. Předmětem dodávek dle přesvědčení státního zástupce nebyly utajované informace, rozebírá výpovědi jednotlivých slyšených osob v rámci trestního řízení, zabývá se i obsahem právního auditu AK Šachta & Partners v.o.s., konstatuje e-maily i příslušné smlouvy. Pokud se nalézací soud opírá o stanovisko ÚOHS, nezohledňuje soud I. stupně, že podkladem pro toto stanovisko bylo právě sdělení obž. Ing. Dvořáka, kdy základní otázkou je, zda předmět plnění obsahoval či neobsahoval utajované informace. V tomto směru hodnotí i závěry znalce doc. Jurčíka. Vytýká soudu I. stupně, že řádně nezhodnotil ukončení příprav veřejné zakázky obž. Ing. Dvořákem pro dodavatele nových jízdenek. Na základě provedených důkazů je přesvědčen, že to byl obž. Ing. Dvořák, kdo zrušil připravovanou veřejnou zakázku a byl to on, kdo učinil dotazy ohledně klasifikace jízdenek jako ceninu a byl to koneckonců on, kdo učinil výzvu pouze jedinému dodavateli a to spol. Neograph a.s. Podrobně se zabývá i smlouvou o poradenství a zprostředkování mezi spol. Cokeville Assets Inc. a spol. Neograph a.s., kdy za spol. Cokeville Assets Inc. tuto podepsal obž. Peter Kmeť a za spol. Neograph a.s. obž. Ing. Jan Janků. Poukazuje na výši odměny za poskytnuté služby 0,17 hal. za každý objednaný kus jízdenek, v případě mimořádných objednávek 0,34 hal. kus jízdenek, kdy smlouva měla být podepsána 10. 8. 2007. Podstata těchto poskytnutých služeb byla koneckonců zpochybněna i v rámci rozhodování Městského soudu v Praze v civilním řízení, podstata služeb spol. Cokeville Assets Inc. nebyla zřejmá ani zaměstnancům Neographu, podrobně rozebírá další skutečnosti ohledně tohoto smluvního vztahu, zpochybňuje závěry znaleckého posudku znaleckého ústavu Equita Consulting s.r.o., k němuž byla vyslechnuta jeho zpracovatelka Ing. Minsterová, která nebyla schopna přesvědčivým způsobem ani reagovat na otázky státního zástupce. Posléze v rámci odůvodnění svého rozsudku cituje obsahy znalce Vladimíra Malovíka, CSc., poukazuje na opomenuté důkazy, které nebyly soudem I. stupně řádně zhodnoceny týkající se bodu I. 2), kdy zde cituje zejména listinné důkazy týkající se tohoto smluvního vztahu mezi spol. Neograph a.s. a DPP, dále týkající se STC jakož i e-mailovou korespondenci a další smluvní dokumentaci. Poukazuje, že řádně nebyla zhodnocena i fakturace mezi spol. Cokeville Assets Inc. a spol. Neograph a.s., popisuje činnost jednotlivých obžalovaných, které dle jeho přesvědčení se na této trestné činnosti měli podílet. K bodu II. 2), které navazuje na jednání pod bodem II. 1) vytýká soudu I. stupně, že pouze kuse hodnotil výpovědi obžalovaných a svědků, ale vůbec nehodnotil podstatné listinné důkazy obsahující e-mailovou komunikaci, výpisy z bankovních účtů, korporátní dokumentaci, smlouvy a další listiny, které byly mimo jiné zajištěny švýcarskými orgány činnými v trestním řízení, jakož i listiny vydané obž. Ing. Kubiskou a listiny zajištěné při domovních prohlídkách, kdy následně tyto dokumenty v rámci odůvodnění svého odvolání cituje. Pokud jde o odvolání státního zástupce k bodu I. 3), ztotožňuje se s nalézacím soudem tak jak hodnotil výpověď důležitého svědka Pospíšila, avšak zároveň tuto výpověď nalézací soud dle státního zástupce nezhodnotil ohledně zanedbatelného využívání e-peněženky oproti SMS jízdence. Rovněž poukazuje na nelogické části výpovědi dalšího důležitého svědka Svobody, souhlasí se způsobem vyhodnocení svědecké výpovědi svědkyně Mgr. Jany Jež, rovněž se nalézací soud nevypořádal řádně s výpověďmi svědků Kolouška a Cechla, zejména v souvislosti s ostatními důkazy. Vytýká rovněž soudu I. stupně, že řádně nezhodnotil posudek spol. Deloitte Advisory s.r.o., konstatuje závěry této společnosti, které nebyly řádně vyhodnoceny. Vytýká soudu I. stupně selektivní přístup k provedeným důkazům, kdy opětovně konstatuje časovou souslednost uzavírání jednotlivých smluv, poukazuje i na e-mailovou korespondenci, ze které vyplývá, že pokud jde o jednání pod bodem I. 3), celou záležitost zorganizoval právní poradce obž. Ing. Dvořáka obž. Mgr. Bc. Michal, který účelově využívá licenci spol. Direct Pay, připravuje holdingovou zahraniční strukturu pro odčerpání zisků spol. Kyrenia GbmH, kdy popisuje podíl i ostatních obžalovaných. Pokud jde o výši škody, vycházel státní zástupce z finančních prostředků, které byly vyplaceny spol. Crowsnest a. s. spol. Kyrenia GbmH za licenci, kterou spol. Crowsnest a.s. disponovala a od spol. Kyrenia GbmH ji účelově znovu získala, přičemž tento navíc spol. Direct Pay jako vlastníka patentu vlastnil. V závěru svého odvolání se domáhá doplnění dokazování jednak o záznam prostorového odposlechu, kdy šlo o sledování osob a věcí v pokoji č. 36 Ventana Hotel Prague na adrese Celetná 600/7, Praha 1 v době od 27. 3. do 29. 3. 2012, a které byly řádně povoleno soudkyní Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 0Nt 5844/2012 ze dne 9. 3. 2012 a který je dle přesvědčení státního zástupce procesně použitelný. Rovněž se domáhá provedení důkazu, kterým je výslech ze záznamu o sledování vnitřních prostor číslované kanceláře v galerii Nové Butovice užívané advokáty Mgr. Davidem Michalem a Mgr. Karolínou Babákovou, kde rovněž toto sledování bylo povoleno soudcem Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 33 Nt 2013/2015 ze dne 28. 5. 2015. Rovněž žádá, aby jako důkaz byl proveden záznam o sledování osob a věcí spočívající v obsahu zásilek odeslaných spol. MSB Legal povolené soudcem Okresní soudu Praha-západ pod sp. zn. 33 Nt 2013/2015 z 26. 2. 2015. Domáhá se rovněž, aby byl proveden důkaz datovým nosičem obsahujícím záznam elektronických dat deníku Mgr. Dbalého včetně obsahu jeho mobilního telefonu, a navrhuje provedení důkazů, které nebyly nalézacím soudem akceptovány. Jde o návrh na výslech svědků JUDr. Daniela Teleckého a JUDr. Milana Teleckého, kdy šlo členy hodnotící komise ve vztahu k jednání pod bodem I. 1), dále se domáhá výslechu svědků Kateřiny Jánské, Ing. Martiny Vychytilové, Barbory Bohuslavické, Petry Rosenbaumové, Marcela Petríka, Evy Schneiderové, kteří působili ve spol. Peskim s.r.o., s kterou měly být mimo jiné legalizovány výnosy z trestné činnosti a Lucie Vítkové, na kterou odkazují zásadní svědci jako je svědek Fišer a obž. Ing. Kubiska, Ing. Lubomír Moučka, který za spol. KMPG na základě požadavku obž. Mgr. Bc. Davida Michala zpracovával vyjádření k daňové optimalizaci ohledně jednání pod bodem I. 3). Má být rovněž vyslechnuta svědkyně Jana Lütken, která sehrála jako správkyně celých holdingových struktur naprosto zásadní roli. Závěrem se pak domáhá zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, neboť nalézací soud postupoval v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, nevypořádal se s rozsáhlou materií důkazů a závěry, ke kterým dospěl, považuje státní zástupce za neodůvodněné a nepřezkoumatelné. Státní zástupce doplnil své písemné odůvodnění odvolání dodatkem datovaným dne 14.5.2020. V první části svého doplněného odvolání se zabývá použitelností záznamu ze sledování osob a věcí pořízených dle § 158d odst. 1, 2, 3 tr. řádu v jiné trestní věci ve smyslu § 158d odst. 10 tr. řádu. Podrobně rozebírá komentář k trestnímu řádu vydavatelství C. H. Beck, jakož i komentář k trestnímu řádu z vydavatelství Wolters Kluwer autora JUDr. Jana Laty Ph.D. odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 1638/4, byť si je vědom, že Ústavní soud uvedl, že před případným zásahem Ústavního soudu je třeba dát prostor orgánům v trestním řízení, aby posoudily samy věc s přihlédnutím ke všem zárukám, kdy Ústavní soud odkázal na znění § 158d odst. 10 tr. řádu. Státní zástupce v další části rozebírá, co může být použité jako důkaz ve smyslu § 89 odst. 2 tr. řádu. Rovněž poukazuje na právní úpravu uvedenou v § 88 odst. 6 tr. řádu, kdy tuto problematiku uzavírá závěrem, že při užití zásady obecné použitelnosti důkazů v situaci, kdy ustanovení § 158d tr. řádu nestanovuje limity pro použití důkazů získaného postupem orgánů činným v trestním řízení podle § 158d odst. 2, 3 tr. řádu, jsou tyto použitelné bez omezení v jakékoliv trestní věci. Státní zástupce nesouhlasí s úzkým výkladem § 158d odst. 10 tr. řádu s odkazem na odst. 2. Poukazuje na odlišný právní názor ohledně použití tohoto důkazu v jiné trestní věci a to v rozsudku Městského soudu v Praze sp.zn. 1 T 5/2015 ze dne 11.11.2019, jakož i v odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. 2 To 30/2018 ze dne 20.3.2019. Pochybení nalézacího soudu vidí i ve skutečnosti, že nebyl proveden jako důkaz tzv. Dbalého deník, což rozebírá v rámci odůvodnění, namítá opět, že nebylo vyhověno návrhu státního zástupce na výslech dalších svědků a to JUDr. Daniela Teleckého a JUDr. Milana Teleckého, dále nebyly provedeny výslechy osob a to Jánské, Ing. Vychytilové, Bohuslavické, Rosembaumové, Ing. Petríka, Schneiderové a Vítkové, kdy při odůvodnění neprovedení těchto důkazů konstatuje naopak důvody pro jejich výslech. Poukazuje rovněž na nutnost výslechu svědkyně Jany Lütken, domáhá se rovněž opakovaného výslechu Ing. Kolouška. Vytýká nalézací soudu, že nehodnotil výsledek místního šetření specializovaného finančního úřadu týkající se společnosti Cokeville, resp. provize této společnosti vyplacené. V příloze odvolání pak předložil státní zástupce zadávací karty standardu, z kterých je patrné, že datum od počátku plnění dodavatelů služeb prodeji jízdních dokladů nějak nezměnily relevantní interní předpisy. V závěrečné části svého doplněného odvolání se opětovně domáhá provedení důkazu záznamem prostorového odposlechu pokoje č. 36 Ventana Hotel Prague na adrese Celetná 7/600, Praha 1, dále důkazu – výsledek ze sledování záznamem sledování vnitřních prostor kanceláře na Galerii Nové Butovice užívané advokáty Mgr. Davidem Michalem a Mgr. Karolínou Babákovou z AK MSB Legal rovněž důkazu – záznam o sledování osob a věcí spočívající v obsahu zásilek, odesílaných společností MSB Legal v.o.s. Jako důkaz by měl být rovněž proveden jako důkaz datový nosič obsahující tzv. Dbalého deník a výslech svědků, které státní zástupce opakovaně navrhuje, zároveň měl být proveden nově zajištěný listinný důkaz platební výměry specializovaného finančního úřadu a zadávací karty standardu. 5. Pokud jde o odvolání poškozeného Dopravního podniku hl. m. Prahy (dle jen DPP), poškozený DPP podal včas odvolání, které bylo následně i písemně odůvodněno, přičemž DPP je zastupován svým zmocněncem Mgr. et Ing. Petrem Prchalem. V rámci svého odvolání DPP s ohledem na závěry nalézacího soudu, který zprostil obžalované podané obžaloby, konstatuje, že nalézací soud nerozhodl o uplatněném nároku na náhradu škod, kdy byl DPP odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních dle § 229 odst. 3 tr. řádu. Poškozený DPP je přesvědčen, že ústavně právní komfortní výklad oprávnění k podání odvolání poškozeného musí nutně zahrnovat odvolání i pro případ obou variant výroku, tedy výroku odsuzujícího ale rovněž i výroku zprošťujícího, které neobsahuje výrok o náhradě škody. Proto se domnívá, že i jeho odvolání v případě tohoto zprošťujícího rozsudku je přípustné. Vytýká soudu I. stupně, že nebyly provedeny některé důkazy, jako byl záznam prostorového odposlechu, jednak kanceláře na galerii Nové Butovice užívané advokáty Mgr. Davidem Michalem a Mgr. Karolínou Babákovou, dále spočívající ve sledování věcí a obsahu zásilek odesílaných spol. MSB Legal, kdy poukazuje na skutečnost, že tyto důkazy navržené státním zástupcem by mohly přispět k objasnění vzájemných vztahů a správě korporací a korporátních struktur. Rovněž namítá, že se nalézací soud dostatečně nezabýval otázkou škody, která mohla vzniknout jednáním popsaným v obžalobě a byť se je poškozený vědom určitých obtíží, které jsou spojené s určováním výše způsobené škody ve smyslu předražení předmětu plnění, nelze přesto dle názoru poškozeného DPP rezignovat na přiměřenou snahu k objasnění této skutečnosti a domáhá se proto zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. 6. Konečně pokud jde o odvolání poškozeného JUDr. Vladimíra Sitty podaného prostřednictvím jeho zmocněnce JUDr. Filipa Matouše, jde o odvolání poškozeného, které napadá rozsudek nalézacího soudu v tom směru, že nalézací soud vůbec nerozhodl o jeho připojeném nároku na náhradu škody. Poukazuje na skutečnost, že se JUDr. Vladimír Sitta dne 20. 3. 2014 připojil s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení, kdy svůj nárok na náhradu škody ke dni sepsání návrhu vyčíslil na částku 74 543 989 Kč + DPH. Jde o cenu nemovitostí a dalších věcných hodnot spol. Neograph a.s., dále svoji škodu vyčíslil na částku 261.814,200 Kč, což měla být cena strojně technologického zařízení spol. Neograph, a.s., kdy zároveň poukazuje na to, že obžalovaní neoprávněně ze spol. Neograph a.s. vyvedli finanční prostředky minimálně ve výši 40 043 572 Kč. Rovněž se poškozený cítí být poškozen ztrátou dobrého jména spol. Neograph. a.s., svůj majetkový podíl v uvedené společnosti ohodnotil částkou 22 000 000 Kč, se kterou se včas připojil k trestnímu řízení, kdy vytýká, že orgány činné v trestním řízení poškozeného JUDr. Vladimíra Sittu zcela opomněly a znemožnily mu, aby odpovídajícím způsobem uplatnil svá zákonná práva v rámci trestního řízení a domáhá se proto zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Argumentace odvolacího soudu k odvolání státního zástupce
7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v souladu s ustanovením § 254 odst. 1 tr. řádu přezkoumal napadený rozsudek z hlediska vytýkaných vad, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru a to poté, co sám doplnil důkazní situaci, že odvolání státního zástupce je důvodné toliko zčásti, odvolání poškozeného JUDr. Vladimíra Sitty shledal důvodným, zatímco odvolání poškozeného DPP bylo ze strany odvolacího soudu shledáno jako odvolání, které bylo podáno osobou neoprávněnou, a to vše z níže uvedených důvodů. Odvolací soud předně konstatuje, že v řízení před nalézacím soudem byla respektována práva obžalovaných na spravedlivý proces. Obžalovaní byli zastupováni svými obhájci, měli jak v přípravném řízení, tak v hlavním líčení možnost se k věci plně vyjádřit a bylo jim umožněno se vyjadřovat k prováděným důkazům. Rovněž státnímu zástupci bylo umožněno v plné míře využívat jeho práv jako účastníka řízení. Nalézací soud provedl velmi rozsáhlé dokazování. Odvolací soud nezjistil žádné významné procesní pochybení, které by vedlo k závěru, že došlo k porušení stěžejních ustanovení tr. řádu. Všichni obžalovaní pak s výjimkou obžalovaného ing. Jaroslava Kubisky žalovanou trestnou činnost popřeli. Pokud jde o samotný obsah odvolání státního zástupce, z jeho obsáhlého odůvodnění je zřejmé, že státní zástupce zejména nesouhlasí s hodnocením provedených důkazů nalézacím soudem, které v rámci svého odvolání sám hodnotí. Dále rozporuje i právní názory soudu I. stupně, kdy jde např. o důležitou okolnost, zda jízdenku lze či nelze považovat za ceninu, a rovněž v rámci svého odvolání konstatuje tzv. opomenuté důkazy, kdy tímto uplatňuje procesní námitky vůči postupu nalézacího soudu, pokud jde o rozsah provedeného dokazování. Odvolací soud pak k tomuto uvádí následující. S výjimkou jednání pod bodem I. 2) a tím i navazujícího jednání pod bodem II. 2) nalézací soud postupoval plně v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. řádu, tedy aby za součinnosti stran byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí nalézacího soudu. Provedené důkazy nalézací soud ohledně zdrojové trestné činnosti pod bodem I. 1), 3) pečlivě hodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu. Ohledně žalované zdrojové žalované trestné činnosti pod body I. 1), 3) pak nalézací soud dospěl ke správným skutkovým závěrům, které se odrazily ve správném právním posouzení, které se posléze projevilo i ve správně použitém zprošťujícím výroku. Pokud nalézací soud dospěl k závěru, že žalované jednání pod body I. 1), 3) nevykazuje známky žádného trestného činu, pak naprosto logicky ohledně jednání pod body II. 1), 3) dospěl k závěru, že nemůže následovat ani legalizace výnosů z trestné činnosti, která pod body I. 1), 3) prokázána nebyla. Státní zástupce se domáhá, aby došlo k jinému hodnocení provedených důkazů zejména ve vztahu k zdrojové trestné činnosti, která pokud by byla prokázána, přicházela by v úvahu i zažalovaná trestná činnost ve smyslu legalizace výnosů z takovéto zdrojové trestné činnosti. Odvolací soud však odkazuje na ustanovení § 263 odst. 7 tr. řádu, z kterého je zřejmé, že ani odvolací soud nemůže sám hodnotit provedené důkazy před nalézacím soudem, neboť je vázán hodnocením těchto důkazů soudem nalézacím, s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl. Je jen věcí nalézacího soudu, jak důkazy hodnotí a pokud je takovéto hodnocení důkazů v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, je tímto hodnocením důkazů nalézacího soudu odvolací soud vázán. Odvolací soud toliko přezkoumává, zda toto hodnocení důkazů nalézacím soudem odpovídá ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu. Požadavek státního zástupce, aby tyto důkazy byly hodnoceny odlišně, nemohl obstát zejména za situace, kdy po doplnění dokazování ze strany odvolacího soudu zesílily argumenty zejména ve vztahu k jednání pod bodem I. 1) obžaloby pro zprošťující verdikt. Odvolací soud se rovněž neztotožnil s námitkou státního zástupce ve smyslu opomenutých důkazů. Opomenuté důkazy jsou takové důkazy, které byly navrženy stranou, kdy nalézací soud by tyto důkazy neprovedl, aniž by řádně odůvodnil, proč tak učinil. Předně není povinností nalézacího soudu vyhovět, co se týká rozsahu dokazování, všem návrhům účastníků trestního řízení, tedy nemusí vyhovět všem návrhům na doplnění dokazování předkládaných jak obhajobou, tak státním zástupcem, avšak musí uvést, proč těmto návrhům nevyhověl. Samotné znění ustanovení § 2 odst. 5 tr. řádu výslovně stanoví, že povinností soudu je postupovat za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí nalézacího soudu. Nalézací soud a to nejen v odůvodnění svého rozsudku, ale přímo do protokolu o hlavním líčení odůvodnil, kterým návrhům intervenujícího státního zástupce na provedení některých důkazů nevyhověl a proč tak učinil. V tomto případě pak nemůže jít o opomenuté důkazy. Rovněž odvolací soud nepovažuje za opomenuté důkazy ty, které se týkaly bodu II. 1) a 3), kdy vytýká státní zástupce, že zejména listinné důkazy k těmto bodům nebyly vůbec hodnoceny, byť byly provedeny a to za situace, kdy nalézací soud dle přesvědčení odvolacího soudu správně učinil zprošťující výrok ohledně zdrojové trestné činnosti pod body I. 1) a I. 3), tudíž logicky nebylo nutné zabývat se a hodnotit veškeré důkazy obsažené ve spise, které se týkají tvrzené legalizace výnosů z trestné činnosti pod bodem II. 1) a 3). Odvolací soud v tomto směru odkazuje i na ustanovení § 125 odst. 1 tr. řádu, který stanoví, že v odůvodnění rozsudku soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a odůvodnění rozsudku soudu nalézacího, pokud jde o body I. 1) a 3), je plně v souladu s požadavkem § 125 odst. 1 tr. řádu. Státní zástupce se v rámci konaného hlavního líčení domáhal zejména provedení důkazů záznamu prostorového odposlechu a to výsledek ze sledování osoby a věcí ve vnitřních prostorách pokoje č. 36 Ventana hotel Prague na adrese Celetná 600/7 Praha 1 ze dne 27. a 29. 3. 2012, které bylo povoleno podle § 158d odst. 1, 3, 4, tr. řádu soudcem Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 0Nt 5844/2012/V. dne 9. 3. 2012. Rovněž se státní zástupce domáhal provedení důkazů výsledkem ze sledování vnitřních prostor rohové nečíslované kanceláře na galerii Nové Butovice užívané advokáty Mgr. Davidem Michalem a Mgr. Karolínou Babákovou AK MSB Legal, v.o.s. se sídlem Praha 5, Bucharova 1314/8 umístěné v 15. patře budovy D Office Parku Nové Butovice, které bylo povoleno dle § 158d odst. 1, 3 tr. řádu soudcem Okresním soudem Praha-západ pod sp. zn. 33Nt 2013/2015-V dne 28. 5. 2015. Konečně žádal o provedení důkazu záznamem o sledování osob a věcí spočívající ve sledování zásilek odesílaných spol. MSB Legal, v.o.s. se sídlem Praha 5, Bucharova 1314/8 a přijímaných spol. MSB Legal, v.o.s. se stejným sídlem a spol. Chilli Pepper a.s., se sídlem Praha 5, Bucharova 1314/8 a spol. Peskim s.r.o. se stejným sídlem, které bylo povoleno dle § 158d odst. 1, 3, 4 tr. řádu soudcem Okresním soudem Praha-západ pod sp. zn. 33Nt 2013/2015-V dne 26. 2. 2015. Nalézací soud se zamítnutím těchto důkazů – prostorových odposlechů podrobně zabývá na str. 129-134 písemného vyhotovení svého rozsudku a to pod body 358-386, kdy se s těmito závěry nalézacího soudu odvolací soud plně ztotožňuje, když k tomu uvádí následující. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 3 TZ 8/2018 se rovněž zabýval otázkou použitelnosti výsledku sledování osob a věcí povolených ve smyslu § 158d tr. řádu i v jiné trestní věci. NS ČR uvádí, že ustanovení § 158d tr. řádu upravuje celkem tři způsoby sledování osob a věcí, kdy se v zásadě shodně provádí sledování operativně pátracími prostředky, avšak jejich povolovací režim a následná procesní použitelnost je odlišná, kdy zde stěžejní otázkou zůstává posouzení situace, jak přistupovat k režimu § 158d odst. 3 tr. řádu s ohledem na skutečnost, že § 158d odst. 10 tr. řádu obsahuje výslovný odkaz toliko na ustanovení § 158d odst. 2 tr. řádu, tedy sledování osob a věcí, které bylo povoleno toliko státním zástupcem. Pokud byl použit postup při povolání dle § 158d odst. 3 tr. řádu na základě povolení soudce, uvádí NS ČR, že vrchním soudem bylo správně posouzeno, že jde o takový zásah do soukromí, který je podmíněn předchozím rozhodnutím soudce, kdy je otázkou i pro NS ČR, zda je možno analogicky aplikovat použití těchto výstupů i pro jinou trestní věc právě s odkazem na znění § 158d odst. 10 tr. řádu. Nalézací soud v rámci svého odůvodnění pak správně uvádí, že NS ČR zde jednoznačně kategorický závěr o možné použitelnosti či nepoužitelnosti takovéhoto důkazu i v jiné trestní věci, než bylo sledování povoleno, neučinil. Vodítkem však může být rozhodnutí NS ČR sp.zn. 4 Pzo 9/2019 ze dne 27.5.2020, týkající se odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, v kterém NS ČR mimo jiné uvedl, že není přípustné, aby teprve na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu byly získávány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila protiprávního jednání. Takovýto poznatek musí vydání příkazu k odposlechu předcházet. Tento závěr NS ČR dle soudu odvolacího lze vztáhnout i na tento případ. Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. I ÚS 1648/14 ze dne 12. 11. 2014, navíc řešící ústavní stížnost v této trestní věci, která je předmětem odvolání, tak v bodě 19 svého odůvodnění konstatuje použitelnost výsledků užití operativně pátracích prostředků v jiné trestní věci s odkazem na znění ustanovení § 158d odst. 10 tr. řádu. Nepoužitelností těchto důkazů v jiné trestné věci se podrobně zabýval i senát Vrchního soudu v Praze ve svém usnesení sp. zn. 2 To 90/2019 z 27. 2. 2020, kdy v části 10 svého rozhodnutí konstatuje skutečnosti uvedené v § 158d tr. řádu. Podle § 158d odst. 1 tr. řádu se sledováním osob a věcí rozumí získávání poznatků o osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými nebo jinými prostředky. Podle § 158d odst. 2 tr. řádu sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazované nebo jiné záznamy lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení státního zástupce. Podle § 158d odst. 3 tr. řádu, pokud má být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků lze uskutečnit jen na základě předchozí povolení soudce. Státní zástupce v rámci svého odvolání se koneckonců domáhá použití důkazů v jiné trestní věci právě záznamy tzv. prostorového odposlechu, který byl povolen soudcem ve smyslu § 158d odst. 3 tr. řádu. Podle § 158d odst. 10 tr. řádu v jiné trestní věci než je ta, v níž bylo sledování za podmínek uvedených v odst. 2 § 158d tr. řádu povoleno, pak provedený záznam pořízený při sledování a připojený protokol lze použít jen tehdy, je-li v této věci vedeno řízení o úmyslném trestném činu nebo souhlasí-li s tím osoba, do jejichž práv a osob bylo sledováním zasahováno. K těmto ustanovením byl mimo jiné zpracován podrobně i komentář trestního zákoníku vydavatelstvím Wolters Kluwer ČR, a.s. (Ant. Draštík, Jar. Fenyk a kol.), tr. řád komentář I. díl 2017, str. 1198-1199), konkrétně státním zástupce NSZ ČR JUDr. Janem Latou, Ph.D., kdy v původním znění komentáře z roku 2017 zpracovatel uvedl, že ustanovení odst. 10 zakládá použitelnost záznamu pořízeného při pozorování podle odst. 2 i v jiné trestní věci, pokud je vedeno trestní řízení úmyslného trestného činu nebo souhlasí-li s tím osoba, do jejichž práv a svobod bylo sledováním zasahováno. Značně široká použitelnost záznamu pořízeného při sledování podle odst. 2 pak kontrastuje podle zpracovatele s naprostou nepoužitelností záznamů pořízeného při sledování i dle odst. 3 § 158d tr. řádu v jiné trestné věci, což se jeví být nedůvodně restriktivní zvláště při vědomí skutečnosti, že jinak přísně regulovaný odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle § 88 a 88a tr. řádu použitelnost v jiných věcech umožňuje. Tento zpracovaný komentář uvedeného státního zástupce jako zpracovatele byl změněn k datu 22. 3. 2019 (pro účely ASPI) ve znění, že textace předmětného ustanovení § 158d odst. 10 tr. řádu se může jevit tak, že upravuje pouze použitelnost záznamů povolených státním zástupcem podle odst. 2 a nikoli záznamů povolených soudcem dle odst. 3. Zpracovatel uvádí, že takovýto závěr je patrně nesprávný a to s přihlédnutím k ustanovení § 89 odst. 2 tr. řádu, jež zakotvuje principiální použitelnost důkazů, pokud z trestního řádu nebo z jiného právního předpisu nevyplývá jinak, (stejnou argumentaci používá nyní i statní zástupce v této trestní věci). Na tuto problematičnost právní úpravy tzv. prostorového odposlechu dle trestního řádu reagoval dne 22.4.2020 prof. Jiří Jelínek v Bulletinu advokacie v článku „ Zásadu řádného procesu nelze obětovat účelovosti a účelnosti trestního stíhání“. Poukázal na problematiku chybějící právní úpravy tzv. prostorového odposlechu v trestním řádu, kdy uvedl, že termín prostorový odposlech trestní řád na žádném ze svých míst nedefinuje a ponechává toto vymezení nauce a právní praxi. Tuto skutečnost považuje prof. Jelínek za závažný nedostatek v trestním řádu. V obecné rovině platí, že se jedná o specificky ofenzivní a zpravidla utajeným způsobem provedené důkazní prostředky, pomocí kterých je možno získávat a zajišťovat věci důležité pro trestní řízení. Tyto prostředky silně zasahují do oblasti základních lidských práv a prof. Jelínek se domnívá, že stávající zákonnou právní úpravu je nezbytné nahradit právní úpravou novou, neboť právní úprava tzv. prostorových odposlechů v českém trestním řádu chybí. Prostorový odposlech svým provedením a důsledky z něho plynoucí představují vážný zásah do ústavně chráněných občanských práv a svobod a tento zásah je nejen srovnatelný s případy odposlechů výslovně v trestním řádu upravených v §§ 88 a 88a tr. řádu, ale může být ještě i závažnější, což souvisí s jeho podstatou a také s tím, že dochází ke stálému zlepšování technických prostředků pro prostorový odposlech. Seznam těchto specifických pravidel proto považuje prof. Jelínek za podstatný nedostatek současné právní úpravy. Tento odvolací senát a to v souladu s odvolacím senátem Vrchního soudu v Praze 2 To vyjádřený v jeho usnesení sp. zn. 2 To 90/2019 je přesvědčen, že jazykovým výkladem ustanovení § 158d odst. 10 tr. řádu lze dospět k závěru, že sledování musí být povoleno pouze režimem v odst. 2 § 158d tr. řádu, aby bylo možno použít takovéto záznamy o sledování osob a věcí i v jiné trestní věci, pokud je vedeno trestní řízení o úmyslném trestném činu nebo vysloví-li s tím souhlas osoba, do jejich práv a svobod je sledováním zasahováno. Pokud jde však o povolení soudcem dle § 158d odst. 3 tr. řádu, vzhledem k jazykovému výkladu ustanovení § 158d odst. 10 tr. řádu je použití v jiné trestní věci nepřípustné. Analogie podle trestního řádu sice obecně přípustná je, avšak nikoli v neprospěch obžalovaných. Ve veřejném právu je analogie brána jako nevhodný nástroj, eventuální nedostatky právní úpravy vycházející z předpokladu racionálního zákonodárce nelze klást k tíži jedince, resp. osob obviněných, proti kterým je vedeno trestní řízení. V České republice je základním atributem demokratické společnosti rozdělení mocí na moc výkonnou, zákonodárnou a soudní. Soudy jako představitelé moci zákonodárné nemohou nést odpovědnost za obsah zákonné normy, kterou je trestní řád, jehož znění je výsledkem schvalovacího procesu parlamentu ČR. Povinností soudu je pak řídit se platným zněním zákona, tedy tr. řádu a správně jej aplikovat při své činnosti. Konečně nelze opomenout, že trestní řád až do 30.6.2008 neumožňoval použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v jiné trestní věci dle § 88 tr. řádu než v které byl povolen a teprve novelou trestního řádu č. 177/2008 Sb. účinnou od 1.7.2008 to zákonodárce výslovně za splnění zákonných podmínek umožnil, kdy zároveň však zákonodárce stejnou změnu neučil ve znění již tehdy platného ustanovení § 158d odst. 10 tr. řádu, kdy ustanovení § 158d tr. řádu je v trestním řádu účinné od 1.1.2002 a bylo zavedeno novelou tr. řádu č. 265/2001 Sb. Státní zástupce se domáhá, aby tyto odposlechy byly provedeny jako důkaz s odkazem na ustanovení § 89 odst. 2 tr. řádu, které obecně stanoví, co může sloužit za důkaz, který může přispět k objasnění věci, přičemž ustanovení § 89 odst. 2 tr. řádu je výčtem toliko demonstrativním. Pokud trestní řád má speciální úpravu, která jazykovým výkladem znamená nepoužitelnost důkazů za určitých podmínek, tak jak to vyjádřil zákonodárce v ustanovení § 158d odst. 10 tr. řádu, je nutno vycházet z této úpravy, neboť ve vztahu k obecné úpravě v § 89 odst. 2 tr. řádu jde o vztah res specialis. Tento odvolací senát tak ve shodě se svými kolegy v senátu 2 To Vrchního soudu v Praze vyslovuje opětovně právní názor, že použití důkazu záznamem sledování osob povoleným soudcem dle § 158d odst. 3 tr. řádu s ohledem na znění § 158d odst. 10 tr. řádu není možné v jiné trestní věci. V tomto případě je nutno dát přednost zásadě řádného zákonného procesu dle ustanovení § 2 odst. 1 tr. řádu, který má i ústavní dimenzi (§ 8 odst. 2 Listiny, čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy) před zásadou zjišťování skutkového stavu bez důvodných pochybností. Úsilí o zjištění objektivní pravdy za každou cenu, tedy i za cenu porušení zákonných limitů by totiž vedlo k nezákonnostem a nepřípustné svévoli orgánů činných v trestním řízení. Proto nelze zásadu bez řádného zákonného procesu obětovat účelovosti a účelnosti trestního stíhání, resp. použití „invazivních“ prostředků, mezi které bezpochyby prostorový odposlech patří. Proto se odvolací soud plně ztotožnil s právním názorem nalézacího soudu ohledně nepoužitelností těchto záznamů sledování osob a věcí, které byly povoleny soudcem v jiné trestní věci. To se týká všech tří návrhů státního zástupce, pokud jde o důkazy záznamů prostorových odposlechů. Závěrem může odkázat koneckonců odvolací soud i na komentář k trestnímu řádu nakladatelství C. H. Beck prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D. a kolektivu, k ustanovení § 89 tr. řádu, konkrétně v části nepřípustnosti některých důkazních prostředků, postupů a úkonů, ve kterém je sice uvedeno, že žádný druh důkazního prostředků nelze předem vyloučit kromě případů, v nichž přímo z trestního řádu nebo i z jiného právního předpisu vyplývá nepřípustnost určitého důkazního prostředku, postupu či úkonů. Mimo jiné komentář výslovně uvádí ustanovení § 158d odst. 10 tr. řádu s tím, že záznam pořízený při sledování osob a věcí a připojený protokol nelze použít v jiné trestní věci bez splnění podmínek zde uvedených v § 158d odst. 10 tr. řádu, které v této trestní věci, jež je předmětem odvolacího řízení, splněny nebyly. Odvolací soud si je zároveň vědom nejednotnosti soudní praxe při posuzovaní této problematiky kdy např. Vrchní soud v Olomouci ve svém rozsudku sp.zn. 5 To 30/2018 ze dne 20.3.2019 zdůraznil, že jak sledování prováděné dle § 158d odst. 2 tr.řádu, tak i sledování prováděné dle § 158d odst. 3 tr.řádu je operativně pátracím prostředkem, který lze použít jako důkaz i v jiné trestní věci, (resp. tímto důkazem jsou zvukové, obrazové a jiné záznamy získané při použití tohoto operativně pátracího prostředku). V § 158d odst. 2 tr.řádu se hovoří toliko o sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy s tím, že toto lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení státního zástupce. V tomto případě jde zejména o sledování prováděné na veřejně přístupných místech (viz IV. ÚS 449/03), přičemž v případě pochybností o míře zásahu je vhodné postupovat podle odst. 3 § 158d tr. řádu, který upravuje sledování v případech, kdy má být zasahováno do soukromí osob. V obou případech jde tedy o sledování, které se však liší svým charakterem, když sledování, kterým má být zasahováno do soukromí osob (nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství apod.), lze provádět jen na základě „vyššího povolení“, a to povolení soudce, nikoliv toliko povolení státního zástupce jako běžné sledování dle § 158d odst. 2 tr.řádu Povolení soudce je vyžadováno tedy v těch případech, kdy dochází k intenzivnějšímu zásahu do práv, přičemž však výsledky obou typů sledování jsou víceméně obdobné a ustanovení § 158b odst. 3 tr.řádu mezi nimi při jejich použití jako důkazu nečiní rozdíl. Pokud tedy ustanovení § 158d odst. 10 tr. řádu upravuje možnost použít výsledky sledování prováděného dle § 158d odst. 2 tr.řádu v jiné trestní věci a výslovně takovou možnost nezmiňuje v případě výsledků sledování prováděného dle § 158d odst. 3 tr.řádu, pak je evidentní, že jediným rozdílem mezi těmito sledováními je právě ta skutečnost, že sledování prováděné dle § 158d odst. 3 tr.řádu zasahuje intenzivněji do soukromí osob, čemuž však odpovídá přísnější způsob povolení a kontroly tohoto způsobu sledování, (jež namísto státního zástupce musí provádět soudce). Pokud však zmíněné ustanovení § 158d odst. 10 tr. řádu výslovně neuvádí, (jako je tomu v případě sledování provedeného dle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení), možnost použít v jiné trestní věci výsledky sledování provedeného dle odst. 3 tohoto zákonného ustanovení, pak to automaticky neznamená dle názoru Vrchního soudu v Olomouci nemožnost takové výsledky sledování fakticky jako důkaz použít, neboť použití tohoto důkazu je v souladu jak s obecným ustanovením § 89 odst. 2 tr.řádu, (dle kterého za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci), tak i dle ustanovení § 158b odst. 3 trestního řádu získané zvukové, obrazové a jiné záznamy při použití operativně pátracích prostředků způsobem odpovídajícím ustanovením tr.řádu, lze použít jako důkaz, neboť zákon zde přitom vůbec nerozlišuje ani jednotlivé operativně pátrací prostředky ani v případě sledování osob a věcí to, dle kterého zákonného ustanovení bylo povoleno. Vrchní soud v Olomouci tedy obecně neshledává důvod pro restriktivní postup odlišného použití výsledků zmíněných typů sledování, když proto není dle jeho přesvědčení žádný logický důvod. Odvolací soud si je vědom, že tento odlišný výklad ustanovení § 158d odst. 10 tr. řádu může odstranit vedle novelizace příslušného ustanovení tr. řádu také jednotící stanovisko Nejvyššího soudu ČR a pokud do doby opětovného rozhodnutí v této trestní věci to Nejvyšší soud ČR učiní, bude se samozřejmě tímto nalézací soud řídit. To platí rovněž, pokud by se daným výkladem zabýval ve svém rozhodnutí Ústavní soud ČR. Pokud jde o zamítnutí dalších důkazů státního zástupce, které konstatuje státní zástupce v rámci obsahu svého odvolání a to v části II., kdy se domáhá výslechu řady svědků, se s tímto rovněž vypořádal nalézací soud pod body 387-404 odůvodnění svého rozsudku. Dostál tak svým povinnostem, proč navrhované důkazy pro nadbytečnost odmítl a nemůže jít o opomenuté důkazy. Opětovně odvolací soud odkazuje na znění ustanovení § 2 odst. 5 tr. řádu. Nad rámec argumentace nalézacího soudu pak odvolací soud uvádí, že se státní zástupce mimo jiné domáhá výslechu dalších členů hodnotící komise k bodu I. 1) JUDr. Daniela Teleckého a JUDr. Milana Teleckého, kteří v přípravném řízení opakovaně s odkazem na mlčenlivost advokáta odmítli vypovídat. Státní zástupce se dále domáhá svědecké výpovědi svědkyně Jany Lütken, dánské státní občanky státní občanky, žijící ve Švýcarku, a to za situace, kdy ve spisovém materiálu se nachází vyjádření této svědkyně, že v této věci odmítá vypovídat, kdy odkazuje na to, že vypovídala v obdobné trestní věci známé jako Oleo Chemical, (č.l. 21156). Státní zástupce se zde domáhá výslechu osoby, vůči které má nalézací soud jen omezené možnosti docílit jejího výslechu u nalézacího soudu a bude záležet jen na této svědkyni, zda se na předvolání dostaví k nalézacímu soudu k podání svědecké výpovědi, či bude souhlasit se svým výslechem pomocí videokonference na území Švýcarska, kde má pobývat. Ve spise se mimo jiné nachází v dokumentech zaslaných ze Švýcarska výslechy Jany Lütken-Ribridové ze dne 10.7.2014 a 23.7.2014, která byla opakovaně vyslechnuta po poučení dle zákonů Švýcarska a to vyšetřovateli Marcelem Mayerem a Peterem Fuchsem ze Spolkového úřadu pro policii fedpol Spolkové kriminální policie v Zürichu, v souvislosti se šetřením pro podezření z praní špinavých peněz na území Švýcarska, kdy tyto výslechy byly přetlumočeny soudním tlumočníkem do českého jazyka, ( příloha A5 č.l. 1152 až 1173, 1237 až 1247 ), tyto protokoly nelze sice číst jako výpověď svědka, ale jsou použitelné jako důkaz listinou. Ve zbytku lze odkázat na odůvodnění nalézacího soudu vyjádřeného pod body 387-404 v napadeném rozsudku, kdy zamítl nalézací soud návrhy na doplnění dokazování státního zástupce. Takovýto postup nalézacího soudu byl odvolacím soudem shledán jako zákonný a vzhledem k provedenému rozsahu dokazování za důvodný. Tolik k námitkám státního zástupce ve smyslu opomenutých důkazů, kdy se s těmito námitkami vyjádřenými v obsahu odvolání státního zástupce odvolací soud neztotožnil a považuje je tudíž za nedůvodné.
8. Pokud jde o konkrétní skutková zjištění soudu I. stupně k bodu I. 1) týkající se spol. Cross Point s.r.o.,
nalézací soud pečlivě hodnotil důkazní situaci ohledně tohoto jednání pod body 405-547 odůvodnění svého rozsudku. V rámci hlavního líčení byli slyšeni obžalovaní a řada svědků a to jak z bývalých, či současných zaměstnanců DPP, (např. Ing. Josef Dalešický, Mgr. Oldřich Hanuš, Ing. Miroslav Choutka, Miroslava Jírovcová, Ing. Jiřina Kellerová, Ing. Petr Oumrt, Ing. Václav Pomazal, Vladimír Pospíšil) tak i prodejců jízdenek, kteří vykonávali svoji činnost jak pro Ing. Šocha, tak následně prostřednictvím společnosti VD Work agency s.r.o., poté prostřednictvím DP Work s.r.o. a v závěru pro spol. Cross Point s.r.o., (Renata Benešová, Taťána Hrušková, Martina Kratochvílová), kdy nalézací soud vyslechl i členy hodnotící komise, další svědky spojené se společností Cross Point (Mgr. Martin Jíša), WD Work agency (Milan Procházka), zástupce Veřejných zakázek s.r.o., kdy tato společnost prováděla samotné výběrové řízení (Ing. Pavel Jirka), kdy se nalézací soud zabýval písemnými důkazy ohledně této zakázky na prodej jízdenek a rozebírá i právní situaci z doby, kdy prodej jízdních dokladů zabezpečovala firma Jaroslava Šocha, posléze Ing. Petra Šocha. Nalézací soud dospěl k závěru, že DPP měl jak právní, tak i věcné důvody k vypovězení původní obchodní smlouvy uzavřené dne 5. 8. 1992 s Jaroslavem Šochem jako obstaravatelem a DPP jako objednavatelem, kdy na tuto uzavřenou veřejnou zakázku bylo posléze uzavřeno celkem 22 dodatků. Nalézací soud dospěl k závěru na základě znění této smlouvy a následných dodatků, že smlouva uzavřená mezi DPP a Jaroslavem Šochem dne 5. 8. 1992 zanikla smrtí kontrahenta Jaroslava Šocha, kdy považuje původně za platnou smlouvu ze dne 5. 8. 1992 a dále jen dodatky pod č. 1-8, kdy další dodatky počínaje dodatkem č.9 uzavírané bez účasti Jaroslava Šocha považuje nalézací soud za právně bezvýznamné. Poukazuje na skutečnost, že závazkový vztah nelze měnit bez souhlasu jeho stran, kdy odkazuje na ustanovení § 493 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12. 2013, kdy neprojevil-li Jaroslav Šoch vůli změnit původní závazek tak, že jej nahradí jeho syn Petr Šoch, je takový dodatek č. 9 absolutně neplatný a v rozporu se zákonem, konkrétně s § 39 obč. zákoníku. Nalézací soud uvádí, že toto je zřejmé již se ze samotného textu dodatku a skutečnosti, že dodatek byl podepsán za kontrahenta Jaroslava Šocha dne 24. 5. 1996 Ing. Petrem Šochem. Dle přesvědčení nalézacího soudu je v kontextu toho vypovězení smlouvy ze strany DPP zcela bez významu, neboť k zániku smluvního vztahu došlo na základě jiné právní skutečnosti a to smrti kontrahenta Jaroslava Šocha. Státní zástupce v části svého odvolání ohledně neplatností smluv mezi DPP a Ing. Šochem namítá, že nalézací soud jednak neodkázal na žádná konkrétní přechodná ustanovení zákona č. 138/2006 Sb., o veřejných zakázkách, které by prolamovalo platnost dosavadních platných a účinných smluv, kdy samotná výpověď této smlouvy ze strany obž. Ing. Dvořáka neodkazuje na důvod neplatnosti těchto smluv. Rovněž vytýká nalézacímu soudu státní zástupce, že se vůbec nezabýval nástupnictvím Ing. Šocha po jeho zemřelém otci z titulu dědictví, tedy obchodního podniku podle tehdy účinného obchodního zákoníku. Odvolací soud v tomto směru z podnětu odvolání státního zástupce doplnil důkazní situaci, kdy jednak telefonicky zjistil ze Živnostenského úřadu v Písku, že živnostenské oprávnění Jaroslava Šocha zaniklo dle evidence již ke dni 23. 8. 1993. Zároveň z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že Jaroslav Šoch, narozený 24. 4. 1931, zemřel dne 23. 8. 1993. Odvolací soud si rovněž vyžádal příslušná rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, týkající se projednání dědictví po zemřelém Jaroslavu Šochovi, kdy Obvodní soud pro Prahu 4 dědictví projednával pod sp. zn 34 D 2357/1993 a následně pod sp. zn. 34D 1475/2007. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. 34 D 2357/1993-56 vyplývá, že byla schválena dohoda o vypořádání dědictví po Jaroslavu Šochovi s tím, že podnik zůstavitele pod jménem „Jaroslav Šoch“ nabyl závětí dědic – pozůstalý syn Petr Šoch. Pokračování v živnosti při úmrtí podnikatele vzhledem k tomu, že Jaroslav Šoch vykonával svoji podnikatelskou činnost na základě živnostenského zákona, řešilo ustanovení § 13 živnostenského zákona č. 455/1991 Sb., v účinnosti do 31. 12. 1995. V § 13 odst. 1 tohoto zákona je výslovně uvedeno, že zemřel-li podnikatel, mohou v živnosti pokračovat až do skončení řízení k projednání dědictví dle písm. a) dědicové ze zákona, pokud není dědiců ze závěti, b) dědicové ze závěti a pozůstalý manžel, i když není dědicem je-li spoluvlastníkem majetku používaného k provozování živnosti. Podle písm. c) pak pozůstalý manžel splňující podmínku uvedenou v písmenu b), pokud v živnosti nepokračují dědicové. Podle odst. 4 § 13 tohoto živnostenského zákona pak po skončení o řízení dědictví mohou pokračovat v živnosti osoby uvedené v odstavcích 1 písm. a)-c) § 13, pokud nabyly majetkového podílu na živnosti. Pokud však do 4 měsíců od skončení řízení o dědictví nezískají vlastní živnostenské oprávnění, nemohou dále živnost provozovat. Odvolací soud tak konstatuje, že bezpochyby Ing. Petr Šoch mohl pokračovat v živnosti po smrti svého otce Jaroslava Šocha, jde o pokračování v živnostenské činnosti, kdy je však otázkou zcela odlišnou pokračování v závazkových vztazích po smrti Jaroslava Šocha, která měla vliv i na platnost dalších dodatků se smlouvě uzavřené mezi DPP a Jaroslavem Šochem dne 5. 8. 1992 s platností do 15.1.1998. Nalézací soud v části 493 odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, že za nezákonné a tudíž neplatné považuje dodatky k této smlouvě počínaje č. 9 a konče č. 22. Vzhledem k datu smrti Jaroslava Šocha, který zemřel již dne 23. 8. 1993 jsou však neplatné a tak nezákonné již dodatky pod č. 6, 7, 8 a to z následujících dvou důvodů. Dodatek č. 6 uzavřený mezi DPP a Jaroslavem Šochem měl být uzavřen 23. 11. 1993, přičemž za obstaravatele je zde razítko Jaroslava Šocha a podpis. Tento dodatek č. 6 však rozhodně nemohl Jaroslav Šoch podepsat za situace, kdy zemřel dne 23. 8. 1993. Předmětem tohoto dodatku byla změna jména zástupce DPP. Pokud jde o dodatek č. 7, který mimo jiné rozšiřuje doplňkový prodej, byl podepsán dne 3. 1. 1994, přičemž dodatek za obstaravatele nese tentokrát razítko Ing. Petra Šocha, kdy následuje dodatek č. 8, který nemá datum podpisu, avšak evidentně musel být podepsán v období po dodatku č. 7, má na straně obstaravatele opět razítko Jaroslava Šocha a mimo jiné je obsahem tohoto dodatku navýšení rabatu pro obstaravatele Jaroslava Šocha. Následuje dodatek č. 9, opět bez vyznačení data, kde je již opět razítko Ing. Petra Šocha. Alarmující skutečností je i znění dodatku č.13, kdy původně časově omezená platnost smlouvy do 15.1.1998 byla změněna na dobu neurčitou s tím, že jde jen o dodatek ke smlouvě uzavřené s Jaroslavem Šochem. Vzhledem k úmrtí Jaroslava Šocha dne 23.8. 1993 považuje odvolací soud dodatky pod č. 6-22 za neplatné. Odvolací soud tak odmítá ve shodě s nalézacím soudem argumentaci státního zástupce vyjádřenou v obžalobě v popisu skutku pod bodem I. 1), že mělo jít o účelové vypovězení obchodní smlouvy, kterou státní zástupce považuje za platnou a bezvadnou, byť tomu bylo naopak, kdy bezpochyby DPP musel být informován o úmrtí Jaroslava Šocha v srpnu 1993. Svědek Ing. Petr Šoch mohl po dobu dědického řízení oprávnění pokračovat v živnostenském oprávnění svého otce zejména za situace, kdy odvolací soud doplnil důkazní situaci údaji z veřejného živnostenského rejstříku, že Ing. Petr Šoch měl příslušné živnostenské oprávnění, kdy okamžikem vykonatelnosti usnesení k projednávání dědictví po zemřelém Jaroslavu Šochovi dnem 11. 11. 1995, mohl tak pokračovat v živnostenské činnosti po svém otci. Zároveň je nutno uvést, že účinnost zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek nastala již dnem 1. 1. 1995, kdy bezpochyby DPP musel již vědět, že jeho dodavatel služby Jaroslav Šoch, podnikající jako fyzická osoba, zemřel v roce 1993, tak mělo být ze strany DPP reagováno na úmrtí svého dodavatele služby, podnikajícího jako fyzická osoba, vypsáním řádné výběrové řízení po 1.1.1995 a nikoli to řešit dodatkem č. 9, který není ani datován, kdy obstaravatel Jaroslav Šoch je nahrazen obstaravatelem Ing. Petrem Šochem, aniž by došlo na základě výběrového řízení k uzavření nového smluvního vztahu s výhercem výběrového řízení a navíc dodatkem č. 13 byla dokonce změněna platnost této obchodní smlouvy. Koneckonců obdobné právní stanovisko zaujala AK Achour & Hájek s.r.o., ve zprávě vypracované pro DPP dne 10. 5. 2013. Státní zástupce rovněž viní obžalované, pokud jde o jednání pod bodem I. 1), konkrétně obž. JUDr. Pavla Švarce a obž. Ing. Martina Dvořáka z vedení DPP, že stanovil pro dodavatele veřejné zakázky pod ev. č. 610780 na prodej jízdních dokladů neopodstatněné, neobjektivní a účelově jiné dodavatele diskriminující technické kvalifikační předpoklady, mj. spočívající v nutnosti předložení certifikátu zavedeného a udržovaného systému řízení jakosti řady ČSN EN ISO 9000 bez určení oboru jakosti systému managementu a to v rozporu s ustanovením § 63 odst. 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Odvolací soud si vyžádal oficiální znění této technické normy uveřejněné v dubnu 2006 pod č. ČSN EN ISO 9000, kdy vzhledem k obsahu této normy a § 63 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách neshledává v tomto požadavku jakoukoli diskriminaci dalších možných uchazečů o tuto zakázku. Podle § 63 odst. 6 zákona č. 137/2006 Sb., ve znění platném k 31. 12. 2007 pokud je to odůvodněno předmětem veřejné zakázky, může sektorový zadavatel v rámci prokázání technické způsobilosti požadovat předložení certifikátu v systému řízení jakosti vydaného podle českých technických norem akreditovanou osobou. DPP byl bezpochyby sektorovým zadavatelem a byl oprávněn takovýto požadavek přednést. Svědek Ing. Petr Omurt ve své výpovědi potvrdil, že požadavek na ISO byl v zadávacím řízení běžně uplatňován vůči dodavatelům. To, že šlo o standartní požadavek potvrdil i svědek Ing. Josef Dalešický. Odvolací soud si vyžádal zprávu od DPP k otázce požadavků na ISO 9000 u veřejných zakázek. Ze zprávy zmocněnce DPP ze dne 12.6.2020 pak vyplývá, že v období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2012 vnitřní normy DPP nijak neupravovaly dokládání splnění kvalifikačních předpokladů doložením certifikátů řady ISO 9000. Z vyjádření příslušných útvarů dále vyplynulo, že vyžadování zmíněného certifikátu po dodavatelích veřejné zakázky bylo ve zmíněném období poměrně častou praxí DPP. Tyto požadavky byly v zásadě formulovány tzv. „interním zákazníkem“. Pojem „interní zákazník“ v podmínkách DPP označuje konkrétní útvar DPP, který vznesl požadavek na zajištění nějakého plnění formou veřejné zakázky. Tento požadavek „interního zákazníka“ byl následně administrován příslušným útvarem DPP, který měl na starosti centrální zajišťování požadavků na realizaci veřejné zakázky, (tedy útvaru, který formálně zajišťoval přípravu dokumentace, zveřejnění, vyhodnocení nabídek apod.). Interní útvar DPP, do jehož působnosti příslušelo věcné zajištění konkrétní agendy (oprava tramvaje, provoz IT, nákup olejů apod.) formuloval požadavky na obstarání nějakého plnění a tyto požadavky „interního zákazníka“ byly obvykle předány útvaru DPP, který zajistil jejich „vysoutěžení“ a agendu s tím související (především návrh smlouvy). Po přijetí novely zákona č. 55/2012 Sb., (kterou byl zrušen § 56 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách), došlo ke změně praxe a požadavky na doložení zmíněných certifikátů nebyly již ze strany DPP vyžadovány „automaticky“, ale pouze v případě, že byl „interní zákazník“ schopen doložit důvodnost takového požadavku. Dne 19. 6. 2020 byla pak vyhotovena pro odvolací soud dodatečná zpráva DPP ke zprávě ze dne 12.6.2020, z které vyplývá, že požadavek na doložení ISO 9000 při veřejných zakázkách byl uplatněn např. při rekonstrukci měnírny Bělehradská II. Zde byl požadavek na doložení certifikátu systému řízení jakosti rady CSN EN ISO 9000 uveden v čl. 6.12 – technické kvalifikační předpoklady na str. 14 a 15 zadávací dokumentace,(příloha č. 1, zprávy). Dále při opravě stacionárních dieselmotorů K12V 230 DA v ochranném systému metra, zde byl požadavek na doložení certifikátu systému řízení jakosti rady CSN EN ISO 9001 uveden v čl. 8.5 – prokázání technických kvalifikačních předpokladu na str. 16 zadávací dokumentace, (příloha č. 2 zprávy) a konečně při zadání servis, opravy a revize výtahu a plošin. Zde byl v odstavci 4.33 na str. 9 smlouvy reflektován požadavek DPP na dodavatele, aby tento vlastnil certifikát prokazující splnění požadavku uvedených v CSN ISO 9001 o zavedení a udržování systému jakosti, (příloha č. 3 zprávy). Z obou zpráv DPP je pak zřejmé, že vyžadování prokázání ISO patřilo k běžným podmínkám veřejných soutěží v DPP. Je pravdou, že tento certifikát neměla zpočátku spol. Cross Point s.r.o., avšak tato společnost to vyřešila prostřednictvím subdodavatele, který tento certifikát měl a zadávací podmínky to výslovně umožňovaly, tuto možnost měl i Ing. Petr Šoch, který si však ani prostřednictvím eventuálního subdodavatele splnění tohoto požadavku nezajistil. Koneckonců i DPP dne 26. 9. 2013 prostřednictvím zmocněnce DPP vydal stanovisko ze kterého vyplývá, že technické kvalifikační předpoklady DPP vymezil tak, aby eliminoval uchazeče technicky zcela zjevně nezpůsobilé k plnění veřejné zakázky, což je ostatně i zákonem zamýšleným účelem tohoto institutu. Těmito předpoklady zadavatel, tedy DPP definoval minimální kvalitativní standardy požadované služby. Odvolací soud ve shodě se soudem nalézacím neshledal diskriminačním ani požadavek na doložení stručných profesních životopisů nejméně 80 osob ve smyslu minimálně středoškolského vzdělání a dalších podmínek. Státní zástupce dále vytýká obž. Ing. Dvořákovi, že určil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky na částku 300 000 000 Kč v úmyslu zvýhodnit a následně obohatit spol. Cross Point s.r.o., přičemž dále vytýká obž. Ing. Dvořákovi a obž. Ing. Petanovi, že nezrušili tuto zakázku na základě upozornění člena hodnotící komise Ing. Miroslava Choutky, přičemž následně došlo k uzavření smlouvy mezi DPP a spol. Cross Point s.r.o. Se všemi těmito tvrzeními se nalézací soud v rámci svého odůvodnění vypořádal a odvolací soud se s argumentací nalézacího soudu plně ztotožňuje. Na základě provedených důkazů nebylo žádným způsobem nadevší pochybnost zjištěno, že by to byl obž. Ing. Dvořák, kdo stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, či stanovil další podmínky kladené na uchazeče. Naopak dle závěrů provedeného dokazování zejména s odkazem na výpověď svědka Oldřicha Hanuše je zřejmé, že předpokládanou hodnotu veřejné zakázky stanovily odborné útvary, které hodnotu zakázky propočítávaly. Pokud je vytýkáno obžalovaným Ing. Dvořákovi a Ing. Petanovi, že porušili své povinnosti, když nezrušili zadávací řízení o této zakázce za situace, kdy se do výběrového otevřeného řízení přihlásil pouze jediný uchazeč, pak nalézací soud správně odkázal na ustanovení § 84 zákona č. 137/2006 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, ze kterého plyne, že zadavatel v tomto případě může zrušit zadávací řízení, nikoli že má povinnost toto výběrové řízení zrušit. Nalézací soud správně dovodil, že ke zrušení zadávacího řízení nebyl ani objektivní důvod, kdy poukazuje na závěry hodnotící komise, kdy výběrové řízení považuje nalézací soud za standardní, s ohledem s vnitřními standardy DPP. Navíc již byl vypovězen smluvní vztah s předchozím poskytovatelem této služby Ing. Petrem Šochem. Povinnost zrušit veřejnou soutěž za situace, kdyby zadavatel obdržel pouze jedinou nabídku, tj. jediného uchazeče platila až v roce 2013 a nikoli v době, kdy DPP uzavíral smlouvu se spol. Cross Point s.r.o. Hodnotící komise v tomto případě, kdy se přihlásil pouze jediný uchazeč, nehodnotila přímo tuto nabídku, ale pouze provedla posouzení, zda nabídka tohoto jediného uchazeče vyhovovala zadávacím podmínkám, k čemuž v tomto případě došlo. Nic na tom nemění svědecká výpověď Ing. Miroslava Choutky, který navíc hlasoval jako všichni ostatní členové komise pro přijetí nabídky spol. Cross Point s.r.o. Jako nezákonné rovněž nespatřuje odvolací soud ve shodě s nalézacím soudem skutečnost, že k této smlouvě spol. Cross Point s.r.o., byly uzavřeny následné dodatky, zejména dodatek č. 2 ze dne 29. 2. 2008, kterým byla zajištěna další služba prodeje jízdních dokladů prostřednictvím e-shopu. K tomuto byli slyšeni svědci Oldřich Hanuš a Bc. Magdalena Češková ze spol. DPP. Oba dva vnímali prodej jízdenek jinou formou jako nikoli vybočení ze smlouvy mezi DPP a spol. Cross Point s.r.o., takovýto dodatek je vnímán jako součást původní veřejné zakázky. Stejný názor ve své výpovědi uvedl i generální ředitel DPP 2005-2007 Ing. Tomáš Jílek. Nalézací soud pak pečlivě v části 518 uvádí, proč nemohlo jít o vybočení z uzavřené smlouvy a stejný právní názor zaujal i soud odvolací. Nalézací soud se rovněž zabýval otázkou údajné výše způsobené škody, kdy hodnotí jednak znalecký posudek Ing. Jana Juráně zpracovaný již v přípravném řízení, dále znalecký posudek znaleckého ústavu Equita Consulting s.r.o. a to v části 522-539, zabývá se i výší hodnoty marže spol. Cross Point s.r.o. a to ze znaleckého posudku ústavu Apogeo s.r.o., kdy to byl samotný DPP, kdo si pro svoji vlastní interní potřebu zadal v roce 2013 u znaleckého ústavu Equita Consulting s.r.o. vypracování znaleckého posudku ve vztahu k této konkrétní zakázce týkající se spol. Cross Point s.r.o. V roce 2018 se DPP pokusil prostřednictvím znaleckého ústavu Kreston A&CE Consulting s.r.o. opětovně kvantifikovat, zda došlo na jeho straně ke způsobené škodě se stejným výsledkem, že výši škody nelze stanovil ve smyslu § 137 tr. zákoníku. Závěr znaleckého posudku znal. ústavu Apogeo s.r.o., že hodnota marže, kterou dosahovala společnost Cross Point s.r.o. je obvyklá a odpovídá průměrné provizi dosahované při prodeji jízdenek v ČR, nesvědčí pro tvrzení státního zástupce o nevýhodnosti a předražení této zakázky. Obžaloba tvrdí, že DPP za prodej jízdních dokladů platil firmě Jaroslava Šocha resp. Ing. Petra Šocha méně než firmě Cross Point s.r.o. a že škoda je ve výši 320.852.325,39 Kč. Toto vyčíslení škody není ani pro nalézací soud, ani pro soud odvolací akceptovatelné. Je nutno si uvědomit, že byl nejen kvantitativní, ale i kvalitativní rozdíl v poskytování této služby Jaroslavem Šochem, následně Ing. Petrem Šochem na straně jedné a společností Cross Point na straně druhé. Jde o rozdíl jak v provozních hodinách prodejních míst, tak počtu pracovníků a rovněž obsahu celkové agendy poskytované služby, např. ohledně předplatné jízdenky Opencard. Odvolací soud se zcela ztotožnil s postupem nalézacího soudu ve smyslu zjištění, zda jednáním pod bodem I. 1) došlo na straně DPP ke vzniku škody dle § 137 tr. zákoníku. Státní zástupce svůj závěr o vzniklé škody opíral o závěry znaleckého posudku soudního znalce Ing. Jana Juráně, který byl rovněž vyslechnut v hlavním líčení. Tento znalec dospěl k závěru, že za předchozího prodejce Ing. Šocha činili průměrné náklady DPP- marže za prodaný objem dokladů 1,703133 % v roce 2006 a v roce 2007 poté 1,847601 %, přičemž Cross Point s.r.o. měl dosahovat dle tohoto znalce v roce 2008 marže 5,09%, 5,55 % v roce 2009, 5,66% v roce 2010 a 5,77 % v roce 2011. Nalézací soud však vytýkal orgánům činným v přípravném řízení, že znalci Ing. Juráňovi nebyla položena otázka, aby stanovil výši způsobené škody a nikoli toliko porovnávat marži. I po přezkoumání tohoto znaleckého posudku jakož i po výslechu znalce u hlavní líčení dospěl nalézací soud k závěru, že tento znalecký posudek Ing. Juráně nemůže být podkladem pro zjištění eventuální výše škody. Jednak Ing. Juráň jako znalec připustil, že z předložených dokladů nebylo možno vůbec určit celkové náklady související s prodejem jízdních dokladů pro spol. Cross Point s.r.o., např. srovnání nákladovosti poskytované služby na strany jedné Ing. Šochem a na straně druhé spol. Cross Point s.r.o. Znalci chyběli údaje týkající se nájmu prostor, mzdové náklady jakož i další náklady s tím související. Znalec Ing. Juráň toliko prováděl porovnání výše získaných provizí vůči celkovému obratu obou prodejců. Dle svého vlastního vyjádření neporovnával skutečné náklady obou poskytovaných služeb, když však připustil, že např. počet zaměstnanců má vliv na náklady, přičemž se vůbec nezabýval otázkou, kolik zaměstnanců zaměstnával pan Šoch a kolik jich zaměstnávala spol. Cross Point s.r.o. Nalézací soud však uvádí, že předmětná služba byla ze strany spol. Cross Point s.r.o. poskytována takřka dvojnásobkem zaměstnanců, než jich měl k dispozici svědek Šoch. Navíc při hlavním líčení byly nalézacím soudem zjištěny chybné závěry ve znaleckém posudku Ing. Juráně, který nebyl schopen objasnit své postupy. Uznal i matematické chyby a chybovost svých závěrů. Nalézací soud měl k dispozici znalecký posudek znaleckého ústavu Equita Consulting s.r.o. č. R42190/13, který posuzoval vybrané ekonomické aspekty smluvního vztahu mezi DPP a spol. Cross Point s.r.o. ohledně zajištění prodejů jízdních dokladů, kdy jeden ze zpracovatelů a to Ing. Kateřina Minsterová stvrdila závěry znaleckého posudku i u hlavního líčení. Výsledkem tohoto znaleckého zkoumání byl mimo jiné závěr zpracovatelů, že cenu obvyklou zadaného předmětu plnění není možno stanovit. Zpracovatel tudíž nabídl alternativní možnost stanovení tzv. fair value, tedy spravedlivé ceny, přičemž dospěl k závěru, že na základě podkladů nebylo možno ani takto cenu fair value stanovit, neboť by k tomu bylo nutné provést kompletní zhodnocení změn v poskytovaných službách k roku 2008. Pro objektivní zhodnocení zvýšení ceny z hlediska její přiměřenosti nebo nepřiměřenosti by bylo nutné komplexní posouzení změn poskytovaných služeb z hlediska jejich dopadů na náklady prodejce, tedy nemožnost srovnání s náklady předchozího prodejce firmy Šoch. V závěru tohoto znaleckého posudku je uvedeno, že zvýšení variabilních plateb za provoz prodejních míst má svůj účel jakožto i určitý prvek regulace v rukách DPP směrem k prodejci firmě Cross Point s.r.o, kdy touto kombinací fixní a variabilní odměny tak mohl DPP nepřímo ovlivňovat počet provozovaných prodejních míst. Nalézací soud dle závěru odvolacího soudu správně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že kvalita a kvantita služeb poskytovaných spol. Cross Point s.r.o. není v mnoha parametrech zásadně srovnatelná se službami poskytovanými firmou Šoch. Z výslechu zpracovatelky Ing. Kateřiny Minsterové u hlavního líčení pak vyplývá, že tvrdá data se dají posuzovat objektivně, ale měkká data pouze subjektivně jako je spokojenost či nespokojenost cestujících nebo komfort poskytovaných služeb. Proto ani znalci v rámci znaleckého zkoumání nemohli přijmout konkrétní a jednoznačný závěr jak tato měkká data měřit právě s ohledem na jejich subjektivní charakter. V obou případech jak u firmy Šoch, tak i u spol. Cross Point s.r.o. se variabilní část odměny tzv. provize odvíjela od celkové ceny, resp. od ceny konkrétních jízdních dokladů. Provize byla stanovena jako konkrétní procento z ceny a to včetně DPH. Je tak tedy důležité nejen to, kolik jízdních dokladů se prodá, ale i za jakou cenu se v daném čase jízdní doklady prodávají. K nárůstu odměny prodeje proto docházelo i ve chvíli, kdy došlo ke zvýšení ceny jízdného bez nutnosti vyhotovování nějakého doplňku ke stávajícímu smluvnímu vztahu. K tomu odvolací soud uvádí, že bezpochyby od roku 1992 do roku 2008 došlo k vývoji cen jízdenek DPP. Zpracovatelka znaleckého posudku Ing. Minsterová rovněž uvedla, že v době, kdy službu poskytovala firma Šoch, byla nastavena pouze variabilní část odměny na čistě provozní bázi. K tomu však odvolací soud uvádí, že to zcela neodpovídá realitě. Není pravdou, že by firma Šoch byla placena pouze na základě provizní báze. Z dodatku č. 18 uzavřeného dne 15. 12. 2003 mezi DPP a již tehdy zemřelým Ing. Jaroslavem Šochem vyplývá další měsíční paušální odměna ve výši 177.500 Kč za služby související s výrobou průkazek včetně podkladů pro její vyúčtování, což zvyšuje další náklady služby účtované firmou Šoch. Ze závěrů shora zmíněného znaleckého posudku a z výslechu znalkyně pak vyplývá, že Ing. Šochovi se jako ekonomickému subjektu v žádném případě nevyplatilo provozovat další prodejní místa navíc, protože by nedošlo ke zvýšení jeho odměn, ale pouze k nárůstu výše nákladů za provoz tohoto místa a tím ke zmenšení jeho zisku. Naopak smlouva mezi DPP a spol. Cross Point s.r.o., která byla zavedena z části jako paušální a z části s fixní odměnou, tak pokud jde o paušální fixní část odměny, bylo v důsledku toho možno po prodejci požadovat, aby otevíral další prodejní místa a zkvalitňoval tím služby pro cestující, což se opravdu dle provedených důkazů stalo. Znalecký posudek znaleckého ústavu Equita Consulting s.r.o. pak považuje nalézací soud za správný a úplný oproti znaleckému posudku Ing. Juráně. Koneckonců i ze závěrů znaleckého ústavu Apogeo vyplynulo, že hodnota marže spol. Cross Point s.r.o. okolo 5 % je obvyklou marží pokud jde o prodej jízdních dokladů v ČR. Dolní hranice průměrné provize činila 2,8 % a horní hranice až 6,5 %, přičemž provize ohledně prodeje jízdenek na MHD DPP se pohybovala nejčastěji ve výši 5 %. Odvolací soud si rovněž nemohl nepovšimnout následující skutečnosti. Znalkyně Ing. Kateřina Minsterová v rámci svého výslechu konaného dne 7. 2. 2019 uvedla, že pokud jde o paušální platbu spol. Cross Point s.r.o., byla stanovena tato paušální platba částkou 31 700 Kč, kdy tato paušální platba v žádném případě nemohla pokrýt celkové náklady spojené s provozem pobočky a to i za situace, kdyby na pobočce seděl pouze jeden zaměstnanec. Ve skutečnosti vzhledem k délce pracovní doby zde museli být nejméně dva zaměstnanci a částka 31 700 Kč nemůže dle odvolacího soudu pokrýt ani celou mzdu dvou zaměstnanců včetně odvodů sociálního a zdravotního pojištění. Odvolací soud rovněž odkazuje na veřejně přístupné údaje Českého statistického úřadu, pokud jde o vývoj průměrné mzdy, kterým doplnil dokazování. V roce 1992, kdy byla uzavřena obchodní smlouva na obstarávání a realizaci prodeje jízdních dokladů s Jaroslavem Šochem činila průměrná mzda v podnikatelské sféře 4.705 Kč, zatímco v době uzavření nové smlouvy se společností Cross Point s.r.o v roce 2008 stoupla průměrná mzda v podnikatelské sféře na 23.812 Kč, jde o více než pětinásobný nárůst průměrné mzdy v podnikatelské sféře. Státní zástupce v rámci jím uváděné výše škody na základě znaleckého posudku Ing. Juráně vůbec nezohledňuje tyto skutečnosti, včetně mzdového vývoje od uzavření prvotní smlouvy s Jaroslavem Šochem do doby uzavření smluvního vztahu se společností Cross Point. Sám svědek Ing. Peter Šoch v rámci své výpovědi před nalézacím soudem uvedl, že pokud by získal certifikát ISO a přihlásil se do výběrového řízení nabídl by poskytování této služby v částce kolem 55 a 66 milionů ročně, tedy i z jeho strany by došlo k výraznému zvýšení ceny služby prodeje jízdních dokladů DPP. I v tomto směru je nutno přistupovat k nepřesvědčivým závěrům znaleckého posudku Ing. Juráně. Odvolací soud dále k tomu uvádí, že v souvislosti s provozováním prodejních míst – poboček měla spol. Cross Point s.r.o. další náklady, kdy musela DPP platit nájem a náklady spojené s provozováním těchto poboček (odběr elektřiny, telefonní hovory, zabezpečení ochrany svozu tržeb), opět v cenách roku 2008, je tak zjevné, že tuto paušální platbu ve výši 31 700 Kč nelze považovat za nadhodnocenou a ze strany DPP nehospodárně vynaloženou. Odvolací soud si rovněž nemohl nepovšimnout jistého „tápání“ DPP, který si po nástupu nového vedení do čela DPP zadal nejprve znalecké zkoumání ústavu Equita Consulting s.r.o. k vypracování znaleckého posudku k této konkrétní zakázce, zda došlo ke vzniku škody na straně DPP, a následně se toto pokusil zjistit i pomocí znaleckého ústavu Kreston, přičemž výsledky obou zkoumání byly totožné, že výši škody nelze zjistit. DPP se tak nejprve dne 9. 4. 2013 připojuje k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši 56 773 700,- Kč (č.l. 6686), aby následně, po upřesnění stanoviska poškozeného DPP k výši vzniklé škody po vlastním šetření, dopisem ze dne 26.9.2013 pro absenci ověřitelným způsobem vzniklé škody bere svůj návrh na náhradu škody zpět a teprve po podání obžaloby se DPP připojuje znovu k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ohledně skutku pod bodem I. 1) obžaloby a to v částce vyčíslené státním zástupcem v obžalobě. Odvolací soud ve shodě s nalézacím soudem pak uvádí, že pokud jde o jednání pod bodem I. 1), výše škody ve smyslu § 137 tr. zákoníku nebyla po provedeném dokazování objektivně zjištěna. Ke stejnému závěru dospěl sám údajný poškozený DPP, což vyplývá z právního stanoviska AK Brodec & Partnes vypracovaného dne 9. 1. 2013 pro nové vedení DPP, z něhož vyplývá, že služby ze strany Cross Pointu byly poskytovány na základě zadávacího řízení dle zákona o veřejných zakázkách a cena za poskytování těchto služeb byla určena dle situace na relevantním trhu. Pokud by odvolací soud, byť hypoteticky připustil, že jde o nehospodárné chování DPP, na které poukazuje státní zástupce, lze odkázat na nález Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 698/19 ze dne 24. 9. 2019, který v části 24 odůvodnění svého nálezu uvádí následující. Trestní právo představuje v systému právní regulace příslovečné ultima ratio, tzn., že nikoli každé jednání, které se ukáže být iracionálním, nehospodárným či dokonce protiprávním je nutně jednáním, které by mělo být potrestáno prostředky trestního práva. V tomto směru odkázal Ústavní soud ČR i na své předchozí nálezy pod sp. zn. II. ÚS 1152/17 z 11. 6. 2018 a I. ÚS 3113/13 ze dne 29. 4. 2014. Odvolací soud s ohledem i na tento nález tohoto Ústavního soudu ČR konstatuje, že pokud jde o jednání kladené obžalovaným za vinu pod bodem I. 1), žádné takovéto výslovně nehospodárné, protiprávní či iracionální jednání prokázáno provedenými důkazy nebylo. V příloze č. 7/4 předložil státní zástupce kompletní zadávací dokumentaci k této veřejné zakázce týkající se bodu I. 1) včetně protokolu o jednání hodnotící komise, přičemž ani z těchto důkazů nevyplývá nic nezákonného ohledně žalované trestné činnosti pod bodem I. 1). Nebyla tak zjištěna žádná objektivní škoda na straně DPP z tohoto předmětného obchodního vztahu se spol. Cross Point s.r.o. a nebyly zjištěny žádné pletichy při konání otevřené veřejné zakázky na prodej jízdních dokladů prováděné aukční síní Naxos a.s. na základě pověření DPP. Odvolací soud dále uvádí, že nebyla vyvrácena obhajoba obžalovaných Ing. Dvořáka a Ing. Petany, že výběr společnosti Cross Point s.r.o. vzešel z řádného výběrového řízení. Odvolací soud si je zároveň vědom, že příkaz generálního ředitele DPP č. 21/2008, který zpracoval svědek Ing. Petr Oumrt a který určoval jednotný postup v DPP při přípravě zadávání nadlimitní veřejné zakázky, byl účinný až od 16.12.2008 do 13.3.2013, kdy však smlouva mezi DPP a společností Cross Point s.r.o. byla uzavřena 29.2.2008, tedy před účinností tohoto pokynu. V době podpisu této smlouvy platila směrnice generálního ředitele DPP č. 23/2001, účinné od 1.1.2002 ve znění 12 dodatků. Mimo jiné dle 8. dodatku této směrnice č. 23/2001, účinného od 1.5.2007 je zřejmé, že smlouvy týkající se jízdních dokladů to včetně jejich výroby do částky 500.000,-Kč jsou v gesci obchodně ekonomického ředitele a nad 500.000,-Kč v gesci generálního ředitele, tedy ohledně této smlouvy v gesci obž. Ing. Martina Dvořáka. Na základě dodatku č.12 k této směrnici generálního ředitele č. 23/200, účinného od 4.6.2008 dle čl. 3.3.3. nahradila spolupráci s právním útvarem DPP advokátní kancelář. V souladu s tímto vnitřním předpisem pak mohla znění smlouvy připomínkovat příslušná advokátní kancelář. Pro podpisy v DPP platil podpisový řád platný od 1.5.2000 do 30.6.2010 ve znění celkem 15 dodatků, mimo jiné řešil i oprávnění generální ředitele, tedy obž. Ing. Dvořáka, v jakém rozsahu může podepisovat. Rovněž v předmětném období platila směrnice generálního ředitele DPP č. 2/2008 ,(od 17.1.2008 do 30.6.2010), která řešila vnitřní kontrolní systém DPP, včetně hospodárnosti při využívání svěřených prostředků, (bod 5.5.2 b)). Tyto shora uvedené vnitřní přepisy byly platné i době jednání žalovaného pod bodem I.3). Nalézací soud nepochybil, pokud obžalované tehdejší představitele DPP Ing. Martina Dvořáka a Ing. Tomáše Petanu a rovněž JUDr. Pavla Švarce, tehdy zastupujícího spol. Cross Point s.r.o. z tohoto jednání pod bodem I. 1) zprostil, neboť jednání, kterého se měli dopustit, nemá znaky žádného trestného činu. Nebyly prokázány žádné znaky skutkové podstaty zločinu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži a veřejné dražby dle § 256 odst. 1, 2 písm. a) b, c) tr. zákoníku a již vůbec ne zločinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, když z popisu samotného skutku v obžalobě je patrné, že k poskytnutí služby ze strany spol. Cross Point došlo, tato služba byla fakturována DPP a proplacena. S odkazem na rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva č. 30544/96 ve věci García Ruiz versus Španělsko pak odkazuje odvolací soud na výstižné odůvodnění zprošťujícího výroku pod bodem I. 1) a to zejména v části hodnocení důkazů k tomuto jednání pod body 405-547 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Vzhledem k tomu, že nalézací soud ohledně jednání, které je popsané pod bodem I. 1) výroku obžaloby dospěl na základě provedených důkazů ke správnému zprošťujícímu výroku, nelze nalézacímu soudu vytýkat stručné odůvodnění zprošťujícího navazujícího výroku ohledně skutku pod bodem II. 1), kdy tato důkazní situace je hodnocena počínaje bodem 805, zejména pod body 838-862 v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Odvolací soud naprosto souhlasí s nalézacím soudem, že pokud nebyla prokázána zdrojová trestná činnost, lze stěží dovodit spáchání zločinu legalizace výnosu z trestné činnosti, která prokázána nebyla a pokud státní zástupce namítá nezhodnocení všech provedených důkazů nalézacím soudem k žalovanému zločinu legalizace, nepovažuje to soud odvolací za opominuté důkazy, nýbrž za nehodnocení nadbytečných důkazů, nemající vliv na správnost zprošťujících výroků nalézacího soudu, pokud jde o jednání pod body I. 1) a II. 1) výroku obžaloby.
9. Pokud jde o skutková zjištění nalézacího soudu k jednání pod bodem I. 3) ohledně společnosti Crowsnest a.s.
a na to navazující jednání pod bodem II. 3) výroku obžaloby. U zdrojového trestného činu pod bodem I. 3) měly dle závěru nalézacího soudu figurovat dvě osoby a to obžalovaní Ing. Martin Dvořák za DPP, a Ing. Antonín Vilímec ze spol. Crowsnest a.s., proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno v důsledku jeho úmrtí. Nalézací soud konstatuje skutečnosti, které zjistil z výpovědi obž. Ing. Martina Dvořáka pokud jde o pohnutky, které DPP vedly k zavedení produktu SMS jízdenky a m-peněženky, kdy bylo čerpáno z odborného stanoviska, resp. z posudku rozvoje mobilních plateb spol. Deloitte Advisory s.r.o. ze dne 17. 7. 2008. Nalézací soud měl k dispozici výpovědi dalších spoluobžalovaných, kdy se k tomuto skutku pod bodem I. 3) vyjádřila pouze část z nich v souvislosti s funkcí, ze kterých mohly do záležitostí spol. Crowsnest a.s. přijít do styku, kdy všichni obžalovaní jakoukoli trestnou činnost popřeli (s výjimkou obž. Ing. Kubisky). Nalézací soud pak hodnotí svědecké výpovědi, kdy za stěžejní považuje výpovědi Ing. Pavly Hoškové, Martina Cechla, Milana Jelínka, Mgr. Jany Jež, Ing. Jana Kolouška, Kateřiny Polákové, Jiřího Kopeckého a Jana Svobody. Rovněž hodnotí výpovědi méně důležitých svědků k tomuto jednání a to výpovědi Ing. Milana Křístka, Bc. Magdaleny Češkové, Vladimíra Pospíšila, Mgr. Ondřeje Pečeného a Mgr. Oldřicha Hanuše. Hodnocení těchto svědeckých výpovědí se nachází v odůvodnění napadeného rozsudku pod body 720-742, kdy zásadní pro nalézací soud byla svědecká výpověď svědka Jana Svobody, jak je uvedeno pod bodem 732 v odůvodnění napadeného rozsudku. Svědek Jan Svoboda pracoval v DPP v letech 2008-2010 jako vedoucí odboru pro komunikaci a marketing a začal řešit projekt SMS jízdenky krátce poté, co na pozici generálního ředitele nastoupil obž. Ing. Martin Dvořák. Tento svědek popsal vývoj celé zakázky, záměry a kroky DPP jakož i jednání s konkrétními firmami. Z jeho výpovědi mimo jiné vyplynula nelogičnost eventuálního rozčlenění zakázky samostatně na SMS jízdenku a samostatně na m-peněženku. Svědek Svoboda pak potvrdil, že požadavek na dodávku obou těchto dvou služeb vyšel na základě analýzy vypracované spol. Deloitte Advisory, kdy jediným možným dodavatelem byla právě spol. Crowsnest a.s. Výpověď svědka Jana Svobody dle zjištění nalézacího soudu koresponduje s výpovědí svědka Vladimíra Pospíšila, který pracoval v DPP již od roku 1979, byl podřízeným svědka Hanuše a působil na odboru jízdních dokladů. Vedle hodnocení výpovědi jednotlivých svědků, kteří vypovídali k předmětné zakázce mezi DPP na straně jedné a Crowsnest a.s. na straně druhé hodnotí nalézací soud stěžejní důkaz listinné povahy, což byl posudek spol. Deloitte Advisory s.r.o. ze dne 17. 7. 2008 s názvem Rozvoj mobilních plateb v DPP. Část posudku spol. Deloitte Advisory s.r.o. hodnotí výsledky pilotního provozu SMS jízdenek DPP, kdy SMS jízdenka získala oblibu významné skupiny zákazníků a přinesla určitý pokles černých pasažérů a zvýšila i prestiž DPP. Tento posudek hodnotil i další možnosti rozvoje i alternativního nákupu a vypořádání jízdného, kdy jako relevantní platba je označena platba prostřednictvím m-peněženky, pro kterou však v této době nebylo v ČR žádné řešení. Nejdéle byl dle tohoto posudku připravovaný systém D-zóně od spol. Direct pay s.r.o., která již na něj tehdy měla patent a měla svolení ČNB pro vydání elektronických peněz a podala zároveň žádost o bankovní licenci. DPP bylo doporučeno pokračovat v tomto úspěšném pilotním provozu s projektem SMS jízdenky a pokusit se vyjednat výhodnější komerční podmínky odpovídající objemu služby. Tím, že cestujícím by byla být nabídnuta další alternativa a to platba prostřednictvím technologie m-peněženky. Tyto dvě navržené alternativy mobilních plateb byly doporučovány provozovat paralelně, aby byla vyloučena jejich tzv. „vzájemná kanibalizace“. Z analýzy všech možných dostupných řízení dle spol. Deloitte Advisory s.r.o. tak vyplynulo, že spol. Direct pay s.r.o., resp. její vyvinuté řešení D-zone splňuje uvedené podmínky v oblasti služeb m-peněženky. Z ledna 2008 byla k dispozici i zpráva spol. Westminster s.r.o. SMS jízdenky, závěrečná zpráva o výzkumu, která řešila míru informovanosti cestujících, jakož i uživatelské zvyklosti. Nalézací soud měl k dispozici i listinné důkazy ohledně tohoto jednání včetně veškeré smluvní dokumentace. Dne 15. 10. 2007, jak konstatuje nalézací soud, byla uzavřena smlouva mezi DPP a spol. Crowsnest a.s., kterou uzavřeli za DPP obž. Ing. Dvořák a za spol. Crowsnest zemřelý Ing. Antonín Vilímec. Touto smlouvou o obchodní spolupráci byl v čl. 1. 4 projeven zájem DPP rozšířit možnosti placení jízdenek cestujícími a způsob platby prostřednictvím telekomunikační služby zajišťované spol. Crowsnest a realizovat projekt virtuální jízdenky, kdy spol. Crowsnest měla již připravenu verzi pro ostrý zkušební provoz. V dalších částech pod body 750-752 konstatuje nalézací soud smluvní dokumentaci s touto zakázkou spojenou, kdy v červenci 2008 byla zaslána výzva k podání nabídky DPP spol. Crowsnest prostřednictvím spol. Vero Group s.r.o. jakožto organizátora zadávacího řízení. Tato výzva obsahovala pokyny pro uchazeče, předmět veřejné zakázky, podrobnou specifikaci a další podstatné náležitosti výzvy včetně krycího listu nabídky. DPP právě na základě vypracovaného auditu spol. Deloitte zadal zakázku formou jednacího řízení bez uveřejnění, které se řídí zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Předmětem zakázky bylo zajištění služby elektronické jízdenky prostřednictvím řešení D-zone integrované provozní služby elektronické jízdenky formou systému m-peněženky se současným zabezpečením služby SMS jízdenky, kdy měly být tyto dva systémy implementovány a provozovány vedle sebe a to s dobou plnění minimálně 10 let. Na to reagovala spol. Crowsnest a.s. dne 28. 7. 2008 nabídkou na veřejnou zakázku pro DPP, přičemž byl vyhotoven spol. Vero Group s.r.o. seznam doručených a přijatých nabídek a šlo o jedinou nabídku právě spol. Crowsnest a.s. Nalézací soud pak konstatuje způsob vyhodnocení této nabídky s tím, že komise k tomu zřízená konstatovala, že nabídka je kompletní a splňuje všechny kritéria pro její akceptaci. Následně 31. 7. 2008 došlo k uzavření smlouvy mezi DPP zastoupené obž. Ing. Dvořákem a spol. Crowsnest a.s. zastoupené zemřelým Ing. Vilímcem, byla tak uzavřena smlouva o obchodní spolupráci. Mimo jiné byla řešena i otázka patentu, byly uzavřeny další smlouvy na ochranu důvěrných informací o ochraně obchodního tajemství a smlouva o dílo. Nalézací soud pak časové souvislosti a smluvní dokumentaci hodnotí v odůvodnění svého rozsudku pod body 757-774. Z obsahu těchto smluv nalézací soud vycházel, pokud šlo o shrnutí chronologie smluvních vztahů, v nichž má právě popis skutku v obžalobě pod bodem I. 3) svoje těžiště. Nalézací soud pak uzavírá, že po rozsáhlém dokazování k tomuto jednání nebyl proveden jediný důkaz, který by prokazoval předchozí dohodu obž. Ing. Dvořáka a zemřelého Ing. Vilímce, jež by směřovalo k jakémukoli účelovému stanovení podmínek soutěže. Žádný ze slyšených svědků takovou dohodu nepotvrdil, nebylo to potvrzeno ani z obsahu provedených listinných důkazů, kdy nalézací soud poukazuje na všechny smlouvy uzavřené mezi DPP a spol. Crowsnest a.s. Z těchto uzavíraných smluv dovozuje nalézací soud chronologii jednotlivých úkonů, které mají věcnou návaznost. Nalézací soud tak konstatuje, že pro spol. Crowsnest. a.s., která měla zájem vyvíjet obchodní činnost ve vysoce specializované oblasti, však nedisponovala k tomu potřebným technickým zázemím a z tohoto důvodu zde figurovala spol. Erika a.s., která měla naopak nezbytné smlouvy uzavřené s mobilními operátory a licence potřebné k patentu, která byla získána právě od spol. Dirrect pay s.r.o. Pokud jde o zadávací dokumentaci, nebylo vyvráceno tvrzení obž. Ing. Dvořáka, že byla vyhotovena odpovědnými orgány DPP, kdy k tomu uvedl spoluobžalovaný Ing. Štika, že tato agenda spadala organizačně pod oddělení marketingu, což potvrdil mimo jiné i svědek Mgr. Oldřich Hanuš z DPP a zejména svědek Jan Svoboda, z jehož výpovědi zejména nalézací soud vycházel. Nalézací soud pak konstatuje stěžejní obsah výpovědi těchto dvou důležitých svědků. Nalézací soud rovněž pečlivě hodnotí obsah posudku spol. Deloitte, kdy výsledek bylo mimo jiné doporučení spol. Deloitte pro firmu Crowsnest a.s., která měla licenční práva k systému elektronické jízdenky prostřednictvím m-peněženky jako součástí řešení D-zone v rámci ČR. Nalézací soud se zabýval časovou sousledností jednotlivých prokázaných skutečností, že na počátku byly formulovány požadavky na produkty, které měly být dodány, posléze došlo ke stanovení požadavku na vhodného smluvního partnera, byla provedena analýza reálných možností, z nichž vyšel návrh na konkrétního možného dodavatele těchto služeb. Ohledně patentů měl nalézací soud k dispozici i veškeré potřebné listinné důkazy od Úřadu průmyslového vlastnictví včetně databáze patentů užitných vzorů, které se týkající zejména spol. Direct pay s.r.o. Nalézací soud na rozdíl od obžaloby pak uvádí, že z obsahu odborného stanoviska spol. Deloitte nevyplývá nutnost pilotního projektu jak pro placení jízdného prostřednictvím m-peněženky, tak ani nutnost vyhodnocení konkurence z připravovaného projektu open card. Na str. 783-874 pak nalézací soud obsah tohoto stanoviska spol. Deloitte hodnotí. Nalézací ani nespatřuje protiprávní jednání v nerozdělení zakázky na samostatnou dodávku služby SMS jízdenky a m-peněženky, kterou navíc mohla poskytovat pouze spol. Crowsnest a.s., kdy nalézací soud odkazuje na dva rozsudky Nejvyššího správního soudu ČR a to jednak sp. zn. 2 Afs 198/2006 a 2 Afs 55/2010, kdy tak postup DPP nebyl v rozporu s právním názorem Nejvyššího správního soudu ČR. Nalézací soud pak rovněž odkázal na znalecký posudek č. 2298/2010 prof. Ing. Vladimíra Smejkala, kdy šlo o posouzení vybraných aspektů zadání veřejné zakázky elektronická jízdenka, z jehož závěru je zřejmé, že nerozdělení těchto dvou zakázek bylo správné, což podrobně odůvodnil. V závěru tohoto znaleckého posudku vyplývá, že sice rozdělení zakázky na dvě samostatná oddělitelná plnění není nemožné, avšak takovýto postup by vedl ke značnému navýšení nákladů a ke zvýšení bezpečnostních rizik a to jak pro uživatele, tak pro provozovatele takovéhoto systému. Z předloženého znaleckého posudku č. 150-2436/2016 Equity Solutions, zpracovatele Ing. Jana Smilka vyplývá, že pokud by služba m-peněženky a SMS jízdenky byly provozovány odděleně činily by roční náklady 89 782 800 Kč, v případě poskytování služeb jediným subjektem byly tyto náklady 85 648 800 Kč. Je tak zřejmé, že pro DPP bylo výhodnější, aby obě služby provozoval a poskytoval jeden subjekt. Tento závěr pak odůvodňuje logický postup DPP při stanovení podmínek soutěže v zadávací dokumentaci a tím respektování závěru vyžádaného posudku Deloitte Advisory s.r.o. ze dne 17.7.2008. Nalézací soud rovněž odkázal pod bodem 790 svého odůvodnění na závěry šetření ÚOHS, který v tomto zadávacím řízení neshledal žádná porušení zákona o veřejných zakázkách. Pod body 791-792 pak odkazuje nalézací soud i na předběžné dílčí a následně konečné právní stanovisko AK Achour & Hájek přezkoumávající smluvní vztah mezi DPP a spol. Crowsnest a.s. (Erika a.s.). Toto stanovisko si vyžádal samotný DPP po ukončení působení obž. Ing. Dvořáka v DPP. Ze závěru tohoto stanoviska pak vyplývá neprokázání škody ve vztahu DPP. Nalézací tak odmítá tvrzení obžaloby o účelovém nerozdělení veřejné zakázky na dvě samostatná plnění, což konstatuje v části 795-797. V bodě 798 konstatuje, že DPP byl považován za sektorového zadavatele, (což koneckonců se týká i jednání pod bodem I. 1), kdy konstatuje tehdejší platnou legislativu, zejména znění zákona o veřejných zakázkách, který tehdy výslovně připustil, aby se zadavatel obrátil na jediného zájemce, s nímž bude vyjednávat smluvní podmínky, aniž by tento závěr musel předtím zveřejňovat. Nalézací soud rovněž upozornil na rozpory obžaloby ohledně tvrzené škody, která měla vzniknout v důsledku zdrojové trestné činnosti pod bodem I. 3), kdy v obžalobě byla uváděna částka 39 900 000 Kč, v rámci závěrečné řeči intervenujícího státního zástupce šlo již o částku 56.050.000 Kč, kdy škoda byla spatřována ve výši částky převedené ze spol. Crowsnest a.s. na spol. Kyrenia GbmH. Nalézací soud pak konstatuje postup při stanovení výše škody dle § 137 tr. zákoníku, poukazuje na závěry znaleckých posudků, z nichž vyplývá, že nebylo možno stanovit ani cenu obvyklou, ani cenu tzv. spravedlivou, tedy fair value. Ke stejným závěrům jako spol. Equita Consulting dospěla spol. Kreston pokud jde o existenci škody. Odvolací soud pak odkazuje i na další skutečnosti vyplývající ze znaleckého posudku č. R 42168/13 ze dne 13.8.2013, vypracovaného znaleckým ústavem Equita Consulting s.r.o. pro objednavatele DPP. Z části 4.4.2 tohoto znaleckého posudku je zřejmé, že v době kdy DPP zaváděl elektronickou jízdenku, z deseti statutárních měst, které k roku 2013 provozovaly elektronickou jízdenku, v roce 2008 vedle DPP provozoval elektronickou jízdenku pouze dopravní podnik krajského města Ústí nad Labem. Je tak zřejmé, že v roce 2008 bylo v České republice mnohem méně zkušeností s provozováním tohoto typu jízdného, včetně nákladovosti elektronické jízdenky. Mezi kontraktory provozování elektronické jízdenky k roku 2013 stále figuruje pouze několik málo společností a to firmy Materna, Direct pay, Crowsnest (Net) a Erika. Pokud jde o výši profitu, který zůstává pro dopravní podniky těchto statutárních měst, pohyboval se tento profit ke dni vyhotovení znaleckého posudku od 69, 2% do 84, 7%, bez DPH, přičemž DPP zůstávalo 74,4% z ceny elektronického jízdného bez DPH. Je tak zřejmé, že částka ponechávána DPP spadá do rozmezí zjištěného znaleckým zkoumáním. Pokud jde o rozvrstvení ceny služby za poskytované elektronické jízdné, dle závěru shora uvedeného znaleckého posudku tak 15% zůstává mobilnímu operátorovi, 7% až 16% agregátorovi služby (např. společnosti Erika) a 69 % až 78 % zůstává dopravci, u DPP to bylo 74,5%. U jízdného hrazeného prostřednictvím Premium SMS si mobilní operátoři účtovali 50% až 60% z celkové ceny Premium SMS jízdenky a pouze 40 až 50% zůstávalo dopravci, kdy provizi musí rovněž získat i kontraktor (Erika), i tento závěr potvrzuje, že mobilní operátoři plně využili své monopolní postavení na trhu. Proto je logická zcela odlišná výše zisku u elektronické jízdenky oproti SMS Premium jízdence pro DPP. Markantní je to zejména u placení elektronické jízdenky přes platformu D-zone , kdy bez DPH náleží agregátorovi služby a poskytovateli platformy elektronických peněz 7% z ceny elektronického jízdného, kdy tak 93% zůstane DPP. V době vyhotovení znaleckého posudku, Erika u jízdenky SMS Premium dostávala z ceny 23,4 % až 25,6% a zbytek jako tržba za jízdenku připadl DPP, (bylo nutno uhradit poplatek mobilním operátorům). V bodě 806 se nalézací soud vyjádřil k souběhu funkcí obž. Ing. Dvořáka, který vedle funkce generálního ředitele byl i členem statutárního orgánu, přičemž státní zástupce shledává, že podpisy takovéto osoby na příslušných smlouvách jsou neplatné, pokud je podepisoval obž. Ing. Dvořák samostatně, ačkoliv k tomu nebyl oprávněn. Nalézací soud pak konstatuje judikaturu, která se v průběhu času měnila tím, že konstatuje, že do roku 2010 byl takovýto postup běžně akceptovatelnou praxí. Nalézací soud konstatuje, že podstatné je, jaká praxe do roku 2010 byla všeobecně přijímána. Poukazuje na skutečnost, že právní názor vyslovený státním zástupcem argumentuje až judikaturou, která se vyvinula mnohem později. Nalézací soud stejně jako pod bodem I. 1) ohledně jednání pod bodem I.3) dospěl k závěru, že skutek se sice stal, avšak nemůže jít o trestný čin. Ze shora uvedených skutečností je zřejmé, že se nalézací soud vypořádal se všemi provedenými důkazy, které logicky hodnotil a dospěl ke správným skutkovým závěrům včetně právního posouzení jednání pod bodem I. 3), kdy se s argumentací nalézacího soudu musel odvolací soud plně ztotožnit. Opětovně s odkazem na rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva č. 30544/96 ze dne 21. 1. 1999 ve sporu García Ruiz proti Španělsku odkazuje na výstižné odůvodnění rozsudku soudu I. stupně zejména ohledně hodnocení důkazů pod body 712-807 v odůvodnění napadeného rozsudku. Nad rámec uvedeného nalézacím soudem pak odvolací soud uvádí, pokud jde o údajnou nevýhodnost zakázky, následující skutečnosti. Produkt SMS jízdenka a m-peněženka bylo logické provozovat v rámci jednoho provozovatele resp. jednoho systému z toho důvodu, že k použití těchto produktů je nezbytný mobilní telefon. Zatímco SMS jízdenka byla určena pro uživatele mobilního telefonu českého mobilního operátora, použití m-peněženky na toto již vázáno nebylo a zejména ji mohli využívat zahraniční turisté, kteří využívali MHD v Praze. Vytvoření systému SMS jízdenky a m-peněženky při prodeji těchto jízdenek DPP jednak snížilo počet černých pasažérů a ušetřilo značné náklady DPP, neboť velké množství zastávek autobusové či tramvajové dopravy provozované DPP v Praze a to ani v dnešní době není vybaveno prodejními automaty na jízdenky. Jejich vybavení těmito automaty by si vyžádalo mnohem vyšší náklady, zatímco pokud jde o nabídku SMS jízdenek postačilo DPP vylepit letáčky s telefonním kontaktem na mobilní operátory, kde bylo možné získat SMS jízdenku, ve svých dopravních prostředcích a na zastávkách MHD. O oblíbenosti zejména SMS jízdenek svědčí skutečnost, že ze shora uvedeného znaleckého posudku vyplývá, že od roku 2007 do roku 2012 se podíl SM jízdenek zvýšil z 1% na 25%, přičemž DPP od zprostředkovatele a provozovatele systému SMS jízdenky a m-peněženky dostával konečný produkt. DPP tak ušetřila i náklady na distribuci a skladování dalších vytištěných jízdenek, včetně provize prodejcům, navíc významně rozšířil možnosti cestujících co do formy si zakoupit příslušně jízdné na MHD provozovanou DPP. Nelze opomenout stále tu skutečnost, že výsledná cena SMS jízdenky byla významnou měrou ovlivněna monopolním postavením mobilních operátorů, jak je shora uvedeno, což stěží mohl DPP ovlivnit. Postupem času, kdy došlo ke snížení poplatku-cen za SMS jízdenky od mobilních operátorů, se toto projevilo v nově uzavřených dodatcích, kdy v rámci dodatků došlo postupem času ke snižování marže a tím i k nárůstu zisku u DPP z SMS jízdenek., (viz dodatek č. 1 z 18.3.2009, kdy poklesla provize od DPP vůči společnosti Crowsnest z 37% na 30%). Nové vedení DPP si nechalo rovněž zpracovat od AK Achour & Hájek dne 14.1.2013 stanovisko k smluvnímu vztahu mezi DPP a společností Crowsnest a.s. (Erika a.s.). Výsledkem vlastního šetření AK Achour & Hájek pro DPP bylo mimo jiné zjištění, že nebylo prokázáno porušení zákona o veřejných zakázkách a nebyla prokázána škoda na straně DPP, včetně její výše. Pokud jde o výhodnost či nevýhodnost, která je obžalovaným kladena za vinu, opětovně musí odkázat odvolací soud na nález Ústavního soudu ČR pod sp. zn. II. ÚS 698/19 ze dne 24. 9. 2019 řešící příslovečné ultima ratio, kdy ÚS ČR konstatuje, že nikoli každé jednání, které se může ukázat jako iracionální, nehospodárné či protiprávní musí být nutně jednáním, které by mělo být potrestáno prostředky trestního práva. V tomto případě je však odvolací soud ve shodě s nalézacím soudem žádnou nehospodárnost, iracionalitu či protiprávnost jednání ze strany obžalovaných nezjistil. Nelze opominout ani minimální zkušenosti ohledně těchto produktů k roku 2008, kdy tento systém vedle Prahy byl provozován jen v Ústí nad Labem a to z důvodů shora zmíněných. K otázce platnosti úkonů resp. uzavřených smluv zejména obž. Ing. Dvořákem týkající se uzavírání smluv podle stanov akciové společnosti pak odkazuje odvolací soud i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 5183/2015 a ve shodě s nalézacím soudem nepovažuje smlouvy podepsané obžalovaným Ing. Dvořákem za neplatné. Pokud nalézací soud nezjistil protiprávnost jednání pod bodem I. 3), pak nelze vyčítat nalézacímu soudu, jak uvádí státní zástupce, že se nevypořádal se všemi důkazy týkající se bodu II. 3), které bylo kvalifikováno v obžalobě jako zločin legalizace výnosu z trestné činnosti podle příslušných ustanovení § 216 tr. zákoníku za situace, že zdrojová trestná činnost prokázána nebyla. Pokud v souvislosti s tímto hodnotí nalézací soud, jak uvádí státní zástupce toliko výpovědi svědků, přičemž nehodnotí řadu písemných provedených důkazů, nepovažuje tento postup nalézacího soudu odvolací soud za nesprávný ve smyslu opomenutí důkazů, aby to bylo důvodem pro zrušení rozsudku ohledně navazujícího skutku na zproštěnou zdrojovou trestnou činnost. Odvolací soud z důvodů shora uvedených konstatuje správnost zprošťujícího výroku pod bodem I. 3) a tím navazujícího zprošťujícího výroku pokud jde o jednání pod bodem II.3). V tomto směru tudíž odvolání státního zástupce obstáti nemohlo. Pokud jde o navazující žalovaný zločin legalizace výnosu z trestné činnosti dle § 216 příslušných odstavců tr. zákoníku popsanou pod bodem II. 3), která má navazovat na jednání pod bodem I. 3), ze stejných důvodů týkající se zproštěného skutku pod bodem II. 1) navazující na zproštěnou zdrojovou trestnou činnost popsanou pod bodem I. 1) lze tak uzavřít, že pokud nalézací soud s výjimkou hodnocení výslechu svědků nehodnotil rozsáhlé písemné důkazy za situace, kdy dospěl ke správnému zprošťujícímu výroku o zdrojové trestné činnosti, nelze považovat takovýto postup nalézacího soudu, jak uvádí státní zástupce, za opomenutí důkazů, neboť zločin legalizace výnosů z trestné činnosti je vázán na prokázanou trestnou činnost, ze které měly být získány výnosy, které měly být zažalovaným jednáním obžalovaných legalizovány. Pokud tyto výnosy nebyly získány trestnou činností, je další dokazování v tomto smyslu nadbytečné a nejde o porušení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu ve smyslu opomenutí důkazů a nevypořádání se s celou důkazní situací. V tomto směru bylo tak odvolání státního zástupce, ohledně zproštěného jednání pod bodem II. 3), rovněž shledáno odvolacím soudem jako nedůvodné a to vzhledem k absenci zdrojové trestné činnosti.
10. Odlišně však odvolací soud posoudil zprošťující výrok nalézacího soudu ve vztahu k jednání popsaném pod bodem I. 2) ohledně společnosti Neograph a.s.
a navazující jednání popsané pod body II. 2) zprošťujícího výroku nalézacího soudu. Dle přesvědčení nalézacího soudu nevyhodnotil řádně nalézací soud všechny opatřené důkazy, zejména ohledně výběru společnosti Neograph a.s. jako dodavatele jízdenek pro DPP, zda vybrání a následné pověření společnosti Neograph a.s. odpovídalo zadávací dokumentaci ze strany DPP. Odvolací soud konstatuje, že výzva k podání nabídky ze dne 16.12.2007 DPP obsahuje vedle vymezení zadavatele, předmětu, plnění zakázek, úroveň ochrany – ochranných prvků, dobu a místo plnění zakázek rovněž v bodě 4) i potřebnou kvalifikaci dodavatele, k čemuž v souladu s § 63 odst. 1 tehdy platného znění zákona č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách byl DPP jako sektorový zadavatel oprávněn. Pro tuto kvalifikaci dodavatele stanovil DPP splnění tří podmínek. Jednak předložení výpisu z obchodního rejstříku, jednak doklad o oprávnění k podnikání podle zvláštních právních předpisů v rozsahu odpovídajícímu předmětu veřejné zakázky, zejména dokladu, prokazující příslušné živnostenské oprávnění či licenci a konečně pod bodem C) doklad osvědčující prověření dodavatele (statutární osoby dodavatele) bezpečnostnímu stupni „vyhrazené“ dle příslušného ustanovení zákona č. 412/2005 Sb. o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti v platném znění. V článku VI. týkající se požadavku a podmínek pro zpracování nabídek je pod bodem 6.2) požadavek na doložení výpočtu nabídkové ceny, kdy se výslovně stanoví, že dodavatel je povinen ve své nabídce předložit kalkulaci nabídkové ceny a to ve strukturovaném rozpočtu tím, že lhůta k podání nabídky končí 15.1.2008. K těmto podmínkám stanovených v rámci výzvy k podání nabídky bylo zjištěno ze zprávy Národního bezpečnostního úřadu,(dále jen NBÚ), ze dne 17.7.2013 č.j. 4623/2013 následující. Pokud jde o předmětnou výzvu k podání nabídky, nejsou v této používány správné pojmy podle zákona č. 412/2005 Sb. o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti v tehdy platném znění. Požadavek na kvalifikaci dodavatele nebyl správně stanoven. Pro možnost ucházet se o veřejnou zakázku jejíž předmětem byly utajované informace, neboť by uveřejnění zadávacích podmínek veřejné zakázky, či plnění takové veřejné zakázky, mohlo ohrozit ochranu utajovaných informací stupně utajení „Vyhrazené“, musel podnikatel splňovat podmínky průmyslové bezpečnosti, (§ 15 a násl. zákona č. 412/2005), tj. být držitelem platného osvědčení podnikatele alespoň pro stupeň utajení „Vyhrazené“ a osoby, které budou mít v rámci podnikatele přístup k utajené informaci, musí splňovat podmínky personální bezpečnosti (§ 6 a násl. zákona č. 412/2005 Sb. v tehdejším znění) a rovněž být držitelem alespoň oznámení o splnění podmínek pro přístup k utajované informaci stupně utajení „Vyhrazené“. Dodržení podmínek tohoto zákona pak nepostačí splnění pouze personální bezpečnosti tj., aby přístup k utajené informaci měl zaměstnanec podnikatele či statutární orgán podnikatele. Dalším nedostatkem kvalifikačního požadavku ze strany DPP bylo, že neobstálo ustanovení požadované formy přístupu podnikatele podle § 20 shora zmíněného zákona. Pokud DPP jako zadavatel připustil, aby splnění kvalifikačních požadavků bylo prokázáno prostřednictvím subdodavatele ve smyslu článku V. 2) výzvy k podání nabídky dle sdělení NBÚ je to v rozporu s principy zákona, neboť při poskytování nebo vzniku utajované informace musí být mezi zadavatelem, dodavatelem a subdodavatelem zachován nepřerušený řetěz ve splnění podmínek přístupu k utajené informaci tak, aby byla zajištěna jejich ochrana. Pokud je v rámci veřejné zakázky předpokládán přístup k utajené informaci, musí být podmínky zákona splněny u zadavatele, dodavatele i subdodavatele. Dle zprávy NBÚ byl tak stanovený kvalifikační požadavek v rozporu se zákonem č. 412/2005 Sb., kdy rovněž uvedl, že DPP byl od 29.3.2005 do 28.3.2010 a dále od 10.12.2009 do 31.12.2011 držitelem osvědčení podnikatele pro přístup k utajované informaci stupni utajení „Vyhrazené“, zatímco firma Neograph a.s. ani ke dni 19.7.2007 ani v období od 11.1.2008 do 30.11.2011 nebyla držitelem osvědčení podnikatele. Ve firmě Neograph a.s. byl statutárním orgánem Vladimír Sitta, nar. 25.1.1981, který byl držitelem platného oznámení o splnění podmínek pro přístup k utajené informaci stupně utajení „Vyhrazené“ a to v období od 9.1.2008 do 1.4.2012. NBÚ nemá žádný záznam o tom, že by některý z dalších členů statutárního orgánu či zaměstnanců firmy Neograph a.s. byl držitelem platného oznámení o splnění podmínek pro přístup k utajované informaci stupně utajení „Vyhrazené“. Odvolací soud pak konstatuje, že rozhodně tímto držitelem nebyl obžalovaný Ing. Jan Janků, který v DPP jednal o této zakázce. Odvolací soud dále dodává, že dle výpisu obchodního rejstříku společnosti Neograph a.s., nyní SPM-Security Paper Mill a.s. byl sice Ing. Vladimír Sitta, nar. 25.1.1981 od 19.4.2005 do 19.7.2008 členem představenstva, avšak pokud jde o úpravu způsobu jednání v období od 15.7.2003 do 23.4.2014, mohli jednat za společnost Neograph a.s. toliko předseda představenstva, v inkriminovaném období obž. Ing. Jan Janků, nebo místopředseda představenstva, kterého v době jednání s DPP ohledně dodávek jízdních dokladů společnost Neograph a.s. neměla, neboť JUDr. Vladimírovi Sittovi zanikla funkce místopředsedy představenstva již ke dni 30.7.2006. Ing. Vladimír Sitta, ročník 1981, dle zprávy NBÚ byl sice držitelem platného oznámení o splnění podmínek pro přístup k utajované informaci stupni utajení „Vyhrazené“, byl členem představenstva společnosti Neograph a.s. v době uzavírání smlouvy, avšak nebyl oprávněn jednat jménem společnosti Neograph a.s., přičemž se s tímto soud nalézací nevypořádal a to za situace, kdy dle provedených důkazů je zřejmé, že za Neograph a.s. jednal s DPP obž. Ing. Jan Janků, který držitelem prověrky na stupeň „Vyhrazené“ nebyl. V rámcové smlouvě o dílo na dodávky jízdních dokladů a souvisejících výrobků uzavřené mezi DPP a společností Neograph a.s. dne 11.1.2008 je v bodě 5) v článku XI. zmínka o utajovaných informací. Dle zvláštního ujednání firma Neograph a.s. upozorňuje DPP, že informace související s výrobní činností, bezpečnostní ochranou výroby a místa plnění jsou utajovanými informacemi ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb., kdy však vůbec není specifikováno, o které utajované informace se jedná a obž. Ing. Jan Janků jimi ani disponovat nemohl. Další údaje o tom, že by předmětem plnění veřejné zakázky měly být utajované informace, v této smlouvě zcela chybí. Dle sdělení NBÚ však nelze za utajované informace být pokládány tzv. „tajné ochranné prvky“, o kterých smlouva pojednává v bodě 1. článku II. preambule, účel a předmět smlouvy nebo v bodě 2. článku III. Předmět dodávek a způsob uzavírání dílčích smluv, neboť tzv. „tajné ochranné prvky“ nejsou žádným způsobem jako utajované informace označeny a definovány, přičemž firma Neograph a.s. nebyla v době podpisu smlouvy držitelem osvědčení podnikatele a neměla tudíž oprávněný přístup k utajované informaci podle zákona, nemohla být původcem utajované informace resp. držitelem takovéto utajované informace. Dle sdělení NBÚ se tak ve shora zmíněné rámcové smlouvě mezi DPP a Neograph a.s. uzavřené dne 11.1.2008 o utajované informace nejedná a to ani z hlediska materiálního ani formálního znaku utajované informace. Za utajovanou informací zákon č. 412/2005 Sb. v tehdejším znění pod bodem § 2 písm. a) považoval informaci v jakékoliv podobě zaznamenanou na jakémkoliv nosiči označenou v souladu s tímto zákonem, jejichž vyzrazení nebo zneužití může způsobit újmu zájmu ČR nebo může být pro tento zájem nevýhodné a která je uvedena v seznamu utajovaných informací. I když pro záležitosti, zda bylo provedeno výběrové řízení v souladu se zákonem, je určujícím orgánem ÚOHS NBÚ uvedl, že ke dni 11.1.2008, v okamžiku uzavření smlouvy nebyl pro použití § 18 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách důvod, neboť DPP nedisponovalo v rámci veřejné zakázky utajovanou informací a firma Neograph a.s. nemohla být ani původcem utajované informace, ani s ní podle zákona nakládat. Rámcová smlouva o dílo o zajištění dodávek jízdních dokladů mezi společností Neograph a.s. a Státní tiskárnou cenin, (dále jen STC), byla uzavřena až dne 7.2.2008. Kdy i tato rámcová smlouva pod bodem 6) článku II. předmětu plnění odkazuje na utajovanou část z technické specifikace. V bodě 1) článku XVI. přitom obě smluvní strany tedy STC a Neograph a.s. prohlásily, že jsou držiteli platného osvědčení ve smyslu ustanovení § 54 zákona č. 412/2005 Sb. o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti o příslušný stupeň utajení i jsou tak oprávněny nakládat s utajovanými informacemi a zavazují se zajistit dodržování povinností vyplývajících jim z tohoto zákona ve všech fázích plnění této smlouvy, přičemž, jak NBÚ uvádí, firma Neograph a.s. ani při uzavírání této smlouvy ke dni 7.2.2008 nebyla držitelem osvědčení podnikatele a podpisem smlouvy potvrdila nepravdivé údaje uvedené v bodě 1) článku XVI. Odvolací soud uvádí, že ani s touto okolností se soud nalézací řádně nevypořádal a je tak nezodpovězenou otázkou, zda ke dni uzavření smlouvy dne 11.1.2008 splnil Neograph a.s. všechny stanovené požadavky ze strany DPP, které měly být doloženy, mimo jiné i doložením dokladu osvědčujícího prověření dodavatele (statutární osoby dodavatele) bezpečnostnímu stupni „Vyhrazené“ dle příslušného ustanovení zákona č. 412/2005 Sb. o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti v platném znění. Dále měla být předložena kalkulace nabídkové ceny, aby mohla být rámcová smlouva mezi DPP a Neographem a.s. po splnění všech požadavků DPP řádně uzavřena. Dle sdělení NBÚ totiž došlo ke vzniku utajované informace až v souvislosti s rámcovou smlouvou o dílo na zajištění dodávek jízdních dokladů uzavřené mezi firmou Neograph a.s. a STC. Teprve ke dni 7.2.2008 došlo ke vzniku utajované informace, která má vazbu na předmět plnění veřejné zakázky. Nalézací soud sice shora uvedenou předmětnou zprávu NBÚ řeší pod body 659 až 661, avšak shora zmíněné skutečnosti při svém rozhodování nezohlednil. Odvolací soud v rámci doplnění dokazování si vyžádal novou zprávu NBÚ, kdy NBÚ ve svém vyjádření ze dne 8.6.2020 sp.zn. 80-52543/2020 sdělil následující informace. Pokud společnost Neograph a.s. vydala prohlášení, že určité informace související s výrobní činností, bezpečnostní ochranou výroby a místem plnění jsou utajovanými informacemi ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb. o ochraně utajovaných informací a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 412/2005 Sb.“), nemá toto prohlášení z hlediska ochrany utajovaných informací žádný právní význam, neboť při klasifikaci určitých informací jako informací utajovaných záleží pouze na tom, zda jsou v případě určitých informací naplněny definiční znaky utajované informace podle § 2 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb. Stejně tak nemá z tohoto hlediska žádný právní význam uzavření rámcové smlouvy mezi společností Neograph a.s., jako dodavatelem předmětné veřejné zakázky, a STC, jako jejím subdodavatelem. Podstatná pro posouzení dané věci je z hlediska ochrany utajovaných informací skutečnost, že ke dni 11. 1. 2008, tedy ke dni uzavření rámcové smlouvy mezi DPP a společností Neograph a.s., nebyla společnost Neograph a.s. držitelem osvědčení podnikatele, a nesplňovala tedy podmínky přístupu k utajovaným informacím podle zákona č. 412/2005 Sb. V této souvislosti je nutné dle NBÚ zdůraznit, že NBÚ konstantně zastává stanovisko, že není přípustné, aby si jakýkoli subjekt zajistil přístup k utajovaným informacím prostřednictvím třetí osoby. Pokud tedy nejsou v případě jakékoli veřejné zakázky podmínky přístupu k utajovaným informacím ze strany dodavatele splněny, nelze v souvislosti s takovou veřejnou zakázkou dodavateli umožnit přístup k utajovaným informacím. Z hlediska zákona č. 412/2005 Sb. je proto pro posouzení dané věci rozhodující, že společnost Neograph a.s. nesplňovala podmínky přístupu k utajovaným informacím a pokud by při plnění veřejné zakázky realizovala činnosti, v rámci kterých by přístup k utajovaným informacím měla, jednalo by se o porušení zákona č. 412/2005 Sb., přičemž by současně mohla být naplněna skutková podstata některého přestupku podle zákona. Na tom nic nemění ani uzavření již zmíněné rámcové smlouvy mezi společností Neograph a.s., jako dodavatelem předmětné veřejné zakázky, a STC, jako jejím subdodavatelem. Pro doplnění celkového pohledu na tuto věc pak NBÚ sděluje, že pokud by v rámci plnění z rámcové smlouvy mezi společností Neograph a.s., jako dodavatelem předmětné veřejné zakázky, a STC, jako jejím subdodavatelem, vznikly utajované informace, jejímž původcem by byla STC, pak by k nim společnost Neograph a.s. nemohla mít přístup, protože nesplňovala podmínky pro přístup k utajovaným informacím. Pokud byla v rámci realizace plnění poskytována utajovaná informace, jejímž původcem byla STC s.p., přímo DPP, tedy bez provázanosti se společností Neograph a.s., neboť ta nesplňovala podmínky pro přístup k utajované informaci, byl by DPP povinen přijmout příslušná opatření k ochraně této utajované informace stanovená právními předpisy v oblasti ochrany utajovaných informací. Mezi tato opatření pak samozřejmě patří ochrana takové informace před neoprávněným přístupem. Nastala by však situace, kdy přístup k utajované informaci by měl zadavatel a subdodavatel, ačkoli by mezi sebou neměli uzavřený žádný smluvní vztah a současně by nebyl umožněn přístup k utajované informaci dodavateli tedy Neographu a.s., protože ten v době plnění nesplňoval podmínky pro přístup k utajovaným informacím. Pokud by pak za existence smluvního vztahu mezi společností Neograph a.s., jako dodavatelem předmětné veřejné zakázky, a STC s.p., jako jejím subdodavatelem, došlo tímto popsaným způsobem k tomu, že by si společnost Neograph a.s. zajistila přístup k utajované informaci prostřednictvím subdodavatele, jednalo by se o porušení zákona č. 412/2005 Sb. NBÚ však není oprávněn z hlediska své působnosti vymezené zákonem č. 412/2005 Sb. posoudit, zda zadavatel v daném případě při zadání předmětné veřejné zakázky postupoval správně, když veřejnou zakázku zadal na základě výjimky podle právní úpravy platné v době zadání veřejné zakázky, tedy podle § 18 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, neboť k posouzení oprávněnosti užití této výjimky při zadání veřejné zakázky byl podle právní úpravy platné v době zadání předmětné veřejné zakázky oprávněn pouze ÚOHS. I s ohledem na aktualizovanou zprávu NBÚ je nezbytné, aby se nalézací soud zabýval otázkou, zda společnost Neograph a.s. ke dni uzavření rámcové smlouvy dne 11.1.2008 splnila veškeré podmínky výzvy k podání nabídky. Nejen ve vztahu k splnění požadavku kvalifikace dodavatele, ale i doložení výpočtů nabídkové ceny vzhledem ke skutečnosti, že k uzavření rámcové smlouvy mezi DPP a Neographem došlo 11.1.2008 a k uzavření rámcové smlouvy mezi Neographem a.s. a STC teprve dne 7.2.2008. V tomto směru lze odkázat i na obsah výpovědi svědka Ing. Vladimíra Sitty a to již z přípravného řízení (č.l. 4125-4126), z něhož vyplývá, že Ing. Vladimír Sitta, který jediný měl prověrku na stupeň „Vyhrazené“ uvedl, že smlouva mezi Neographem a.s. a DPP byla podepsána již v lednu v lednu 2008 přesto, že byl obžalovaný Ing. Janků upozorněn na skutečnost, že Neograph a.s. nemá k dispozici kompletní výrobní náklady ze strany STC a teprve s odstupem několika měsíců STC tuto informaci podala. Odvolací soud v tomto směru může odkázat i na svědeckou výpověď svědka Ing. Richarda Bulíčka, tehdejšího ředitele STC, který uvedl, že STC nemohla mít pevný ceník, neboť co výrobek to jiný produkt. Zůstává tak neřešenou skutečností nalézacím soudem jak tedy mohl Neograph a.s. splnit další požadavek výzvy na doložení výpočtu nabídkové ceny. Obžalovaný Ing. Janků na to měl argumentovat, že to je smůla Neographu a.s., že on musí prostě smlouvu podepsat, neboť je pod tlakem, ať se svědek Sitta nebojí, že tato smlouva bude rozhodně pro Neograph a.s. výhodná. Nalézací soud se rovněž řádně nevypořádal, jakým způsobem ke dni podpisu této smlouvy tj. ke dni 3.1.2008 měla společnost Neograph a.s. předjednané závazné podmínky o plnění ze strany STC zejména za situace, kdy k uzavření rámcové smlouvy mezi Neographem a.s. a STC došlo až dne 7.2.2008. Přitom ze samotné výzvy v podání nabídky je zřejmé, že Neograph a.s. byl povinen všechny náležitosti doložit již ke dni 15.1.2008. Důležitým důkazem ohledně shora uvedených skutečností je podrobná zpráva STC č.j. STC/172/GŘ/2013 ze dne 21.6.2013, (č.l. 8287 až 8295). Z této zprávy vyplývá mimo jiné, že Neograph a.s. oslovil STC, jinak dosavadního dodavatele části jízdních dokladů, s požadavkem na předložení nabídky ze strany STC na dodávku jízdních dokladů pro DPP, přičemž měl mít Neograph a.s. již údajně podepsanou smlouvu s DPP. Odvolací soud dále může odkázat na další důkazy, které nalézací soud při svém rozhodování nezohlednil. Ve svazku 25 na č.l. 4779 až 4809 jsou založeny listiny od svědka Bc. Štefana Semerdžieva, bývalého výrobního ředitele společnosti Neograph a.s., včetně e-mailové komunikace. Z těchto listin vyplývá, že od podzimu 2007 probíhala fáze hledání a zkoušení ceninového papíru pro jízdenky DPP, včetně technické specifikace. Z e-mailu ze dne 19.12.2007 vyplývá, že zkušební výroba proběhla 20.11.2007 a byl poskytnut vzorek STC, ještě dne 4.1.2008 z e-mailu Vladimíra Sitty je zřejmé, že není dokončena finální verze papíru a teprve do konce ledna 2008 mělo být vyrobeno 20 až 35 tun ceninového papíru dle specifikace. Z e-mailu ze dne 14.1.2008, tedy, tři dny po uzavření rámcové smlouvy mezi DPP a Neographem a.s. je zřejmé, že se řeší zkouška papíru, opět tak vyvstává otázka vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem jak nejpozději ke dni uzavření rámcové smlouvy mezi DPP a Neographem a.s. mohl být znám výpočet nabídkové ceny, včetně ceny účtované od STC, která pevný ceník neměla a s níž mělo být jednáno až po uzavření smlouvy mezi DPP a Neographem a.s. S těmito skutečnostmi se nalézací soud řádně nevypořádal. Odvolací soud a to ve shodě se soudem nalézacím dospěl ke stejnému závěru, že samotnou jízdenku na MHD prodávanou DPP je nutno považovat za ceninu. Koneckonců již v září 2007 bylo osloveno Ministerstvo financí ČR (dále jen MF ČR) s žádostí o výklad pojmu cenina, přičemž MF ČR ve své odpovědi ze dne 8.10.2007 uvedlo, že za ceninu považuje zvláštní druh chráněné tiskoviny mající nebo dokladující určitou finanční hodnotu na ní zpravidla vyznačenou, která je však jiná než její hodnota výrobní, která se použitím spotřebovává, neboť se jedná o druh přísně zúčtovaných dokladů, či se jedná o specifický obchodní instrument, který svými náležitostmi umožňuje úvěrovou či platební funkci. Výrobní technikou je speciálně zabezpečena proti pozměnění nebo padělání využitím viditelných i tajných prvků různých principů. Obdobné stanovisko zaujal soudní znalec z oboru kriminalistika a písmoznalectví RNDr. Miloslav Musil dne 4.10.2007, kdy k pojmu definici cenina uvedl, že sice v žádném zákoně není jednoznačně definice ceniny obsažena, ale po jeho konzultaci s MF ČR v roce 2002 byla přijata definice ceniny, kdy jde o specifický nepeněžní obchodní instrument, který svými náležitostmi umožňuje úvěrovou platební funkci. Jedná se o chráněnou tiskovinu mající nebo dokladující určitou finanční hodnotu na ní vyznačenou, která je však jiná než hodnota výrobní a která se použitím spotřebovává. Výrobní technikou je cenina speciálně zabezpečena proti pozměnění nebo padělání využitím viditelných i tajných prvků různých principů. Soudní znalec tak v podstatě zopakoval stanovisko MF ČR již z roku 2002. Obdobný právní názor zaujal i ÚOHS, dále Ústav státu a práva Akademie věd ČR či Západočeská univerzita v Plzni. Jízdenku jako ceninu označili i slyšení svědci, kteří pracovali v STC (Ing., Mgr. Vladimír Abrahám, Ing. Petr Mikš). Odvolací soud jen pro ilustraci a doplnění uvádí, že i veřejně přístupná encyklopedie Wikipedie k typu cenin podle určení uvádí, že i jízdenka všeho druhu patří mezi tzv. dopravní ceniny a je tak považována za ceninu. Tímto právním názorem odvolacího soudu je v dalším řízení nalézací soud vázán tedy, že jízdenku na MHD pro DPP je nutno považovat za ceninu. Nalézací soud se však bude muset vypořádat s rozdílem mezi ochrannými prvky, které měly obsahovat jízdenky dodávané DPP společností Neograph a.s. a utajovanou informací jak vyplývá ze shora citované zprávy NBÚ, kdy jde o odlišné termíny. V souvislostí s dodávkou jízdenek nalézací soud zjistil, že utajovaná informace v souvislosti s touto dodávkou byla evidována pod č.j. V 2/2008 dne 23.1.2008, která řeší způsob zajištění jízdenky DPP v tisku, tedy způsob kterým při znaleckém zkoumání se prokazuje pravost výrobků. Kdy opětovně nelze opomenout skutečnost, že v tomto období společnost Neograph a.s. prohlásila v rámcové smlouvě ze dne 7.2.2008 uzavírané s STC, že je držitelem platného osvědčení pro přístup k utajovaným informacím, což bylo nepravdivé tvrzení. O tom hovořil i svědek Ing. Petr Mikš, tehdejší manažer STC, který uvedl, že Neograph a.s. tvrdil, že má bezpečnostní prověrku, ale tu neměl. Ze zprávy NBÚ vyplývá, že takovéto potřebné osvědčení podnikatele Neograph. a.s. nevlastnil a je otázkou, zda ze strany společnosti Neograph a.s. nebyl DPP uveden v omyl, popřípadě, zda tuto informaci v době uzavření rámcové smlouvy s Neographem a.s. ke dni 3.1.2008 DPP znal a přes tento nedostatek rámcovou smlouvu dne 11.1.2008 uzavřel. To právě souvisí s prověřením, zda společnost Neograph a.s. splnila všechny podmínky obsažené ve výzvě k podání nabídky ze dne 16.12.2007, s čímž se bude muset nalézací soud v opakovaném hlavním líčení vypořádat. Odvolací soud dále vytýká nalézacímu soudu, že rezignoval na zjištění, zda ze strany Neographu a.s. nebyly DPP dodávány jízdenky předražené. Nalézací soud se v části pod bodem 697 svého odůvodnění rozsudku zabývá obsahem znaleckého posudku č. R-42400/14 k posouzení ceny za služby poskytované společností DPP v oblasti zajištění tisku jízdenek zpracovatelů Ing. Minsterové a Ing. Sekaniny. Jde o znalecký posudek společnosti Equita Consulting s.r.o., z něhož vyplývá, že cenu obvyklou není možno stanovit z důvodu neexistence stejné nebo obdobné či ekonomicky porovnatelné služby v běžném obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění z důvodu použití ceninového papíru, vyššího počtu použitých ochranných prvků, specifikaci kombinace použitých ochranných prvků z různých úrovní ochrany, použití tajných prvků, které nejsou zpracovatelům známy, objemu dodávaných jízdenek, který není v tuzemsku srovnatelný. Zároveň tak, jako nelze stanovit cenu obvyklou, nelze stanovit cenu tzv. fair value pro absenci podkladů, které jsou v posudku definovány, přičemž tyto podklady není možné v době vyhotovení znaleckého posudku reálně zajistit. Tento znalecký posudek si vyžádal DPP, kdy rovněž nalézací soud hodnotí znalecký posudek Ing. Juráně s jehož závěry z důvodů zde uvedených se nemohl ztotožnit, kdy odkazuje na závěry znaleckého posudku č. 535-2214/2015 zpracovatele Equity Solutions Appraisals s.r.o., a pokud jde o výši způsobené údajné škody vychází nalézací soud i ze znaleckého posudku č. 10-07-2007/095 znaleckého ústavu BDO Appraisal Services – Znalecký ústav s.r.o. ze dne 10.7.2017, jakož i z odborného posouzení proveditelnosti zjištění výše škody způsobené společnosti DPP v souvislosti s jednáním bývalých členů managementu vypracované znaleckým ústavem Kreston Consulting s.r.o. Nalézací soud uzavírá, že všechny znalecké posudky zabývající se hodnocením správností výsledků a kvality znaleckého posudku Ing. Juráně nezávisle na sobě konstatovaly stejné vady, kterými je nejen neukotvení znaleckého posudku z hlediska podkladů metodická nesprávnost, nezohlednění zásadních kritérií, početní chyby a nekonzistentní závěry znalce a z tohoto důvodu znalecký posudek Ing. Juráně a to i po jeho výslechu před nalézacím soudem, dle přesvědčení odvolacího soudu zcela správně, nemohl v rámci dokazování před nalézacím soudem obstát. Nalézací soud však měl možnost a to zejména po výslechu znalkyně Ing. Kateřiny Minsterové, která byla slyšena právě ke shora uvedenému posudku R- 42400/14 Equity Consulting s.r.o. v hlavním líčení, se pokusit doplnit dokazování o poskytnutí informací, které by umožňovaly zjistit, zda jízdenky byly či nebyly předražené. Znalkyně Ing. Kateřina Minsterová ve svém výslechu uvedla, že znalecký ústav měl možnost ocenění jízdenek provést buď metodou porovnávací, což vzhledem k originalitě těchto jízdenek nebylo možno učinit, dále možnost provést ocenění podle výnosu a konečně provést ocenění jízdenky podle nákladovosti. Zároveň znalkyně uvedla, že znalecký ústav měl minimum informací od společnosti Neograph a.s. a STC, které by umožnily použít jednu ze shora zmíněných tří metod, tedy porovnávací, výnosové, či nákladové k určení ceny. Odvolací soud však konstatuje, že tyto nezbytné informace lze v podstatě dovodit z důkazů provedeným před nalézacím soudem a následně se pokusit prostřednictvím doplnění znaleckého posudku za použití nákladové metody zjistit, zda byly dodávány jízdní doklady DPP nepředražené, či předražené. V tomto případě opětovně odkazuje odvolací soud na obsah výpovědi svědka Ing. Vladimíra Sitty, zejména na jeho výpověď ze dne 14.2.2014, kdy se mimo jiné v závěru své výpovědi vyjádřil tento svědek k výrobním nákladům, které sloužily jako podklad k finální cenotvorbě pro obž. Ing. Janků, pokud jde o cenu jízdenky. V tomto směru lze odkázat i na email od Vladimíra Sitty ze dne 19.10.2011, (č.l. 4863 až 4864), v kterém uvádí složení ceny jízdenky v roce 2008, včetně výše provize pro Cokeville, náklady STC a zisk Neographu a.s., výše ceny je zmíněna i v e-mailu ze dne 23.10 2011 (č.l. 4865 až 4866) obž. Ing. Jana Janků. Z e-mailu ze dne 9.1.2008 zaslaného obž. Ing. Janků Vladimírovi Sittovi, ohledně přehledu dodávek jízdenek a kuponů pro DPP, který se týká předchozích dodavatelů jízdních dokladů, rozpisu cen jízdenek od společnosti Schwarzdruck a následně jízdních dokladů dodávaných STC, je zřejmé, že nejpozději v lednu 2008 znal Neograph a.s. ceny jízdenek od předchozích dodavatelů. Stejná informace byla předána od obž. Jana Valtra obž. Ing. Janu Jankovi, (č.l. 4830 až 4841). Odvolací soud k tomuto uvádí, že obž. Jan Valtr za společnost Gereo s.r.o uzavírá teprve až dne 22.12.2008 s DPP, zastoupeného obž. Ing. Martinem Dvořákem smlouvu o poskytování poradenských služeb. Nalézací soud se tak vůbec nezabýval otázkou jak tyto informace obž. Jan Valtr získal a proč a z jakého důvodu je poskytl obž. Ing. Janovi Janků, představiteli společnosti Neograph a.s., která měla do 15.1.2008 učinit nabídku DPP, včetně strukturované ceny dodávek jízdních dokladů, kdy tak Neograph a.s. získal informace ohledně cen jízdních dokladů od předchozích dodavatelů DPP, což Neograph a.s. zvýhodnilo nejen ve vztahu k DPP, ale i ve vztahu k STC, pokud jde o vyjednávání ceny jízdních dokladů. Pokud jde o samotnou cenu jízdenek konstatuje odvolací soud následující skutečnosti. Porovnáním výpovědi Ing. Vladimíra Sitty a těchto písemných důkazů vyplývá, že v roce 2008 činila cena jedné blokové jízdenky pro DPP 37 haléřů. Výrobní náklady společnosti Neograph a.s. na výrobu papíru pro jeden kus takovéto jízdenky činily 4 haléře. Náklady tisku STC za předpokladu, kdy jim Neograph a.s. prodával papír na tuto jednu jízdenku, činily 18 haléřů. Avšak v této ceně 18 haléřů je zahrnuta částka 8 haléřů jako kupní cena papíru od společnosti Neograph a.s. Poté co společnost Neograph a.s. papír pro tisk jízdenek STC pouze tzv. zapůjčoval, snížily se náklady Neographu a.s. vůči STC o 8 haléřů. Tzn., že náklady STC na tisk jedné jízdenky činily 10 haléřů, v tom je zahrnutý i zisk STC, tudíž celkové náklady na vytištění jedné jízdenky u Neographu a.s. a STC, jde o jeden kus blokové jízdenky, činily celkem 14 haléřů a to jsou náklady na vytisknutí jednoho kusu blokové jízdenky minimálně v roce 2008, tedy údaj, který postrádala Equita Consulting s.r.o., aby pomocí metody nákladové se mohla vyjádřit, zda došlo či nedošlo k předražení dodávaných jízdenek. Odvolací soud tak konstatuje, že při rozdělení částky 37 haléřů, které získal Neograph a.s. od DPP v roce 2008 za dodání jednoho kusu blokové jízdenky si 4 haléře vyžádaly náklady na výrobu na straně Neographu a.s., 18 haléřů si účtoval STC, 8 haléřů platilo STC za dodávku papíru na jeden kus jízdenky před tiskem ze strany STC a 17 haléřů činila provize společnosti Cokeville. Přitom Neograph a.s. získával pouze 6 haléřů z každé blokové jízdenky v roce 2008. Z tohoto je zřejmé, že 73,91 % ze zisku z každé jízdenky v roce 2008 připadl společnosti Cokeville Assets. Rozvrstvení ceny jedné jízdenky obsahuje také e-mail ze dne 19.10.2011 od svědka Vladimíra Sitty adresovaný svědkovi JUDr. Vladimírovi Sittovi a obž. Ing. Janovi Janků. Odvolací soud k cenám těchto jízdenek tak uvádí, že nalézací soud ze smluv podepsaných mezi společností Cokeville Assets a společností Neograph a.s., včetně jejich dodatků, zná maximální výši možného předražení jízdenek dodávaných DPP, toto teoretické maximální předražení odpovídá konkrétní výši účtované provize společností Cokeville Assets za konkrétní typ jízdního dokladu dodávaného DPP. Odvolací soud rovněž vzhledem ke shora uvedené rozvrstvené ceně za jednu blokovou jízdenku konstatuje, že pokud by dodavatelem DPP byla přímo STC, která by na základě přímého požadavku DPP prováděla tisk blokové jízdenky na probarvený ceninový papír dodávaný subdodavatelem Neographem a.s., by STC mohla teoreticky dodávat jeden kus takové jízdenky v roce 2008 DPP za cenu nejméně 18 haléřů, přitom by Neograph a.s. vzhledem k výrobním nákladům ve výši 4 haléřů na zhotovení papíru pro jeden kus blokové jízdenky, obdržel marži ve výši 4 haléřů, což je 100% zisk, kdy STC by získala 10 haléřů za jeden kus blokové jízdenky v čemž jsou zahrnuty náklady tisku a zisk STC, která na rozdíl od Neographu a.s. splňovala veškerá bezpečnostní kritéria podnikatele ohledně podmínek průmyslové bezpečnosti, (§ 15 a násl. zákona č. 412/2005). Pokud by došlo ke shora uvedenému, tedy, že by rámcovou smlouvu uzavřel DPP s STC a nikoli Neographem a.s., pak by však při částkách shora uvedených za jeden kus blokové jízdenky v roce 2008, nemohla být zasílána částka 17 haléřů z Neographu a.s. na účet Cokeville Assets, neboť finální výši ceny blokové jízdenky ve vztahu k DPP by neurčoval Neograph a.s., ale STC. Nalézací soud by měl zhodnotit, zda toto nemohlo být hlavním motivem vsunutí Neographu a.s. mezi DPP a STC. Přitom přímý obchodní vztah mezi STC a DPP by byl mnohem racionálnější než byl vztah DPP s Neographem a.s. při dodávkách jízdních dokladů. Odvolací soud tak konstatuje, že i tyto okolnosti nalézací soud nehodnotil. Nalézací soud rovněž řádně nevyhodnotil skutečnost, že smlouva o poskytování poradenských a zprostředkovatelských služeb mezi společností Cokeville Assets a společností Neograph a.s. měla být uzavřena již dne 10.8.2007 a to mezi obžalovaným JUDr. Petrem Kmetěm a obžalovaným Ing. Janem Janků. Tato smlouva v části 6 v bodě 6.1 písm. A., B řeší už konkrétní výši smluvní odměny, která měla činit 17 haléřů za každý jeden objednaný kus jízdenky v režimu řádných objednávek a 34 haléřů na každý objednaný kus v režimu mimořádných objednávek a to za situace, že v té době, jak vyplývá mimo jiné z výpovědi Ing. Vladimíra Sitty, nejen že nebyla uzavřena smlouva s DPP, ale ani se společností STC, navíc měla být uzavřena v době, která předcházela etapě hledání konečného složení ceninového papíru, zkušební výrobě a tudíž Neograph a.s. nemohl v té době znát dohodnutou cenu jízdenky pro DPP, ani náklady, které si za tisk jízdního dokladu bude účtovat STC a je otázkou, zda skutečně tato smlouva byla uzavřena již dne 10.8.2007, popřípadě byla antidatována. V tomto směru lze odkázat na obsah výpovědi svědka Ing. Vladimíra Sitty. Z dodatku č. 1 k této smlouvě uzavřené dne 15.10.2008 dochází k dalšímu navýšení této provize. U blokových jízdenek a jízdních dokladů v režimu řádných objednávek to činí 17,9 haléřů, v případě mimořádných objednávek na 35,8 haléře, u jízdenkových kotoučů do prodejních automatů 12 haléřů, přičemž ohledně všech těchto shora zmíněných jízdenek se může tato odměna provize zvýšit o rozdíl vyhlášené míry inflace, pokud míra inflace každoročně přesáhne dvě procenta. K dalšímu navýšení této odměny dochází v důsledku dodatku č. 2 ke shora zmíněné smlouvě ze dne 23.2.2010, tentokrát řešící odměny za přelepky na smlouvě, holografické přelepky, dodávky papírů s vodoznakem pro DPP, formuláře průkazek a časových jízdenek. Třetí dodatek mezi společností Cokeville Assets a společností Neograph a.s. opět mezi obžalovaným Ing. Janem Janků a JUDr. Petrem Kmetěm byl uzavřen dne 16.6.2011 v důsledku čehož u blokových jízdenek v nominálech 12, 16, 24 a 32 Kč činí výše smluvní odměny již 21,5 haléřů. U blokových jízdenek v nominálech 20, 40, 55, 80, 110, 160, 310 Kč činí výše smluvní odměny ve výši 32,1 haléřů. Vzhledem k této dokumentaci mezi společností Cokeville Assets a společností Neograph a.s. zná tak nalézací soud k dispozici teoretickou maximální výši předražení jízdenek, neboť o tyto částky snižovala společnost Neograph a.s. svůj zisk ve prospěch společnosti Cokeville Assets. Nalézací soud se proto pokusí získat další podklady, které by následně poskytl znalcům resp. ke shora uvedenému znaleckému ústavu k posouzení, zda použitím metody nákladové lze určit spravedlivou cenu jízdních dokladů. V tomto případě odkazuje odvolací soud na závěry znaleckého posudku Equita Consulting s.r.o. č. R 42400/14, který sám dospěl k závěru, že pokud jde o emise blokových jízdenek roku 2008 činila cena jedné dodávané jízdenky 0,37 Kč v roce 2009 již to bylo 0,389 Kč a v roce 2010 0,399 Kč, v roce 2011 konkrétně do 30.9.2011 byla cena této blokové jízdenky již 0,480 Kč a po 1.10.2011 0,369 Kč. Pokud tomuto znaleckému ústavu s žádostí o vyhotovení doplňku znaleckého posudku budou poskytnuty údaje získané z opakovaného výslechu Ing. Vladimíra Sitty, kdy by měl být vyslechnut mimo jiné i k nákladovosti výroby jízdenek, e-maily obsahující skladbu ceny, popřípadě písemnosti vyžádané od STC, či DPP, včetně údajů získaných ze smluvní dokumentace mezi společností Cokeville Assets a Neograph a.s., mohl by se znalecký ústav vyjádřit, v rámci dodatku ke znaleckému posudku, zda na základě těchto doplněných informací je schopen určit z hlediska nákladovosti eventuální spravedlivou cenu dodávaných jízdenek a zodpovědět, zda došlo či nedošlo k předražení jízdních dokladů, popřípadě alespoň se o to pokusit u některého typu z jízdních dokladů. Nalézací soud osloví společnosti SPM – Security Paper Mill a.s., (jde o nový název původní společnosti Neograph a.s.), s žádostí, zda má k dispozici podklady týkající se ceny při výrobě jízdních dokladů a souvisejících výrobků dodávaných DPP od roku 2008 do roku 2011 a pokud ano, vyzve jej k předání této dokumentace soudu a o totéž požádá nalézací soud STC a DPP, neboť doložení výpočtu nabídkové ceny bylo výslovně stanoveno DPP ve výzvě k podání nabídky ze dne 16.12.2007 adresované společnosti Neograph a.s., kdy dodavatel byl povinen ve své nabídce předložit kalkulaci nabídkové ceny a to ve strukturovaném rozpočtu. Pokud se nepodaří zajistit náležité podklady pro doplnění znaleckého posudku, popř. znalecký ústav setrvá na svých závěrech, že ani toto doplněné dokazování resp. předložené skutečnosti neodůvodní změnu jeho závěru, bude nalézací soud postupovat dle zásady in dubio pro reo. Nalézací soud se tedy bude muset vypořádat s otázkou zda došlo k předražení či nepředražení tohoto produktu i v kontextu s nálezem ústavního soudu ČR pod sp.zn. II. ÚS 698/19. Odvolací soud tak ukládá nalézacímu soudu za účelem zjištění nákladů na tisk jízdenek, aby byl znovu vyslechnut v rámci opakovaného hlavního líčení jako svědek Ing. Vladimír Sitta ke shora uvedeným skutečnostem, stejně tak jeho otec svědek JUDr. Vladimír Sitta, který u hlavního líčení odmítl k věci vypovídat s odkazem na trestní stíhání svého syna Ing. Vladimíra Sittu. K tomu odvolací soud uvádí, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp.zn. 6 To 66/2017 ze dne 8.10.2018 byl zrušen odsuzující rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 10 T 15/2014 ze dne 14.6.2017, kterým byl svědek Ing. Vladimír Sitta uznán vinným ze zločinu dle § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku a rozsudkem Vrchního soudu v Praze byl dle § 226 písm. b) tr. řádu Ing. Vladimír Sitta pravomocně zproštěn obžaloby. Na straně svědka JUDr. Vladimíra Sitty proto nevidí odvolací soud nyní překážku pro jeho nový výslech. Nalézací soud se rovněž bude zabývat nejen časovou souvislostí uzavírání jednotlivých smluv mezi společností DPP a Neographem a.s., mezi společností Neographem a.s. a STC a mezi společností Neographem a.s. a Cokeville Assets, ale bude se muset zabývat i otázkou, kdo se na uzavírání těchto shora zmíněných obchodních vztahů podílel. Pokud jde o DPP státní zástupce z jednání pod bodem I. 2) viní obž. Ing. Martina Dvořáka jako generálního ředitele a obž. Ing. Ivo Štiku jako ekonomického ředitele DPP. K uzavření smluvního vztahu se společností Neographem a.s. ze strany DPP došlo 11.1.2008. Opětovně v tomto směru musí odkázat odvolací soud na osmý dodatek ke směrnici generálního ředitele DPP č. 23/2001 ze dne 1.5.2007, kdy došlo k nahrazení textu přílohy pod bodem 21 s platností od 1.5.2007. Dle tohoto dodatku smlouvy týkající se jízdních dokladů včetně výroby a dodávky jízdních dokladů do částky 500.000 Kč, jsou svěřeny obchodně ekonomickému řediteli, avšak nad částku 500.000 Kč generálnímu řediteli, tedy v tomto případě obž. Ing. Martinovi Dvořákovi. Obž. Ing. Ivo Štika v inkriminovaném období zastával funkci obchodně ekonomického ředitele, přičemž ve své výpovědi a to opakovaně uvedl, že v souvislosti s padělky jízdenek a potřeby dodávání nového druhu jízdenek do DPP, jednal jednak s obž. Ing. Janem Janků, jakož i s obž. Peterem JUDr. Kmetěm, který byl první, kdo ho v souvislosti s tím oslovil. Z jeho výpovědi je tak zřejmé, že za společnost Neograph a.s., jednal jednak obž. JUDr. Peter Kmeť a jednak obž. Ing. Jan Janků. Odvolací soud konstatuje, že se nalézací soud vůbec nevypořádal se skutečností, že zatímco za společnost Neograph a.s. z titulu předsedy představenstva společnosti Neograph měl bezpochyby obž. Ing. Jan Janků právo za tuto společnost jednat, za situace kdy neměl prověrku stupně vyhrazené, přičemž obž. JUDr. Peter Kmeť nebyl ve společnosti Neograph a.s. v žádném postavení statutárního orgánu, který by byl oprávněn jednat za společnost Neograph a.s., přesto byla jeho přítomnost při jednání ohledně této zakázky ze strany obž. Ing. Ivo Štiky za DPP akceptována. Nalézací soud rovněž dle přesvědčení soudu odvolacího řádně nezohlednil časovou souvislost kroků v souvislosti s uzavřením této zakázky pod bodem I. 2) zprošťujícího výroku. Odvolací soud pro ilustraci pak uvádí časovou osu podstatných událostí v souvislosti s jednáním pod bodem I. 2) týkající se společnosti Neograph. Dne 10.8.2007 mělo dojít k uzavření smlouvy o poskytnutí v poradenských a zprostředkovatelských služeb mezi společností Cokeville Assets a společností Neograph a.s., která v části 6 této smlouvy nemá procentuální, ale konkrétní výši smluvní odměny v poměru částky na jeden kus jízdního dokladu. Odvolací soud k tomu uvádí, že v té době neexistoval nejen smluvní vztah mezi DPP a Neographem a.s. Nebylo ani zahájeno jakékoliv oficiální jednání. Dne 14.9.2007 je datován dopis pplk. Jiřího Brože z Národní centrály proti penězokazectví zasílaný STC s tím, že od června 2007 zaznamenala policie zvýšený výskyt padělků jízdenek DPP. Následně je tato situace v DPP projednávána s obž. Ing. Štikou a svědkem Hanušem. Dnem 18.10.2007 je datován znalecký posudek RNDr. Musila pro DPP na padělky jízdenek, je v něm doporučeno v rámci ochrany zvolit barvený nazelenalý papír a pro nové jízdenky je doporučeno se obrátit na STC a ohledně papíru na Neograph a.s. Dne 21.11.2007 je datován právní audit AK Šachta & Partners, konkrétně advokátů obž. Mgr. Marka Stubleye a Mgr. Martina Dolejše s tím, že pro výběrové řízení není nutno postupovat v otevřeném výběrovém řízení, ale je možno zvolit postup dle § 18 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb. Dne 23.11.2007 je datován dopis ze Západočeské univerzity Prof. Zachariáše, že skutečně není nutné zadávat otevřené výběrové řízení s tím, že jízdenka je cenina. Tato informace Západočeské univerzity je přímo adresována generálnímu řediteli DPP. V období od listopadu 2007 do ledna 2008 probíhá zkušební výroba ceninového papíru v papírně Neograph a.s. pro novou jízdenku. Teprve dne 16.12.2007 je datována výzva DPP Neographu a.s. k podání nabídky na dodávku jízdních dokladů s tím, že tato nabídka včetně všech požadavků ve výzvě obsažené má být dodána do DPP do 15.1.2008. Dne 7.1.2008 je datován email (č.l. 4860) mezi obžalovaným Ing. Janků a svědkem Vladimírem Sittou, kde se mimo jiné řeší strukturace nové nabídky. Tzn. v podstatě s odstupem téměř pěti měsíců poté, co je uzavřená smlouva o poskytnutí poradenských a zprostředkovatelských služeb mezi společností Cokeville a Neographem. Dne 11.1.2008 následuje uzavření rámcové smlouvy mezi DPP a Neographem a.s., zatímco rámcová smlouva mezi STC a společností Neograph a.s. je uzavřena teprve dne 7.2.2008. Odvolací soud uvádí, že se nalézací soud vůbec nevypořádal se skutečností, kdy došlo k dohodě podmínek k provádění tisku jízdních dokladů mezi STC a Neographem a.s. To má podstatný význam pro zjištění, zda Neograph a.s. splnil všechny požadavky výzvy DPP ohledně dodávky jízdních dokladů. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na email ze dne 10.12.2007 mezi obžalovaným Ing. Štikou a obžalovaným Ing. Petanou, který se týká tisku jízdenek, což obsahuje zřejmé, že STC ještě v prosinci 2007 prosazovala odběr papírů od papírny Optys. Konkrétně to byl zástupce STC svědek Maceška. V rámci obhajoby obžalovaných k tomuto žalovanému jednání byl uveden důvod urychleného zajištění tisku nových jízdních dokladů vzhledem k velkému výskytu padělků předchozích jízdenek. Přesto DPP ještě v roce 2008 od předchozího dodavatele Schwarz Druck obdržel 17 136 000 jízdenek (č.l. 7401 – 7407). Odvolací soud rovněž vytýká nalézacímu soudu, že se řádně nevypořádal s obsahem emailové pošty týkající se této zakázky. Mimo jiné z emailů ze dne 1.2.2008 od obžalovaného Mgr. Marka Stubleye adresovaného Vladimírovi Sittovi vyplývá, že kontaktními osobami na DPP byl obžalovaný Ing. Ivo Šticha, svědek Oldřich Hanuš a Ing. Oumrt, email řeší způsob vzájemné komunikace ohledně tisku jízdenek s tím, že technické záležitosti projednává Mgr. Hanuš, obchodně ekonomické záležitosti řeší obžalovaný Ing. Štika jako obchodně ekonomický ředitel a k realizaci samotných objednávek jízdních dokladů a jízdenek je oprávněnou osobou svědek Ing. Oumrt jako vedoucí jednotky zásobování. Ve svazku 25 se však nacházejí emaily, z nichž je zřejmé, že záležitosti týkající se tisku jízdenek byly zasílány i obžalovanému Janu Valtrovi, který mimo jiné zaslal obžalovanému Ing. Janu Jankovi jako představiteli společnosti Neograph materiály týkající se dodávek jízdních dokladů od společnosti od společnosti Schwarz Druck a to včetně ceny těchto jízdenek stejně jako jízdenek tisknutých STC. Jde o email ze dne 8.10.2007 a společnost Neograph a.s., ještě před podáním oficiální nabídky svému budoucímu odběrateli jízdních dokladů, získala cenné informace, které mohly ovlivnit její cenotvorbu ve vztahu nabídky k DPP. Nalézací soud by měl rovněž vyhodnotit, zda šlo o standardní postup v rámci obchodních vztahů v případě, zda šlo o nepatřičné zvýhodnění budoucího dodavatele (tyto důležité emaily se nacházejí ve svazku 25 na č.l. 4830 – 4869). Nalézací soud by měl tento obchodní vztah mezi společností DPP a Neographem a.s. hodnotit i z hlediska „zdravého selského rozumu“ resp. logiky. Společnost Neograph a.s. byla papírnou, která vyráběla ceninový papír, ale nebyla schopna realizovat finální produkt tj. vytištěné jízdní doklady, které potřeboval DPP. Mezi DPP a STC existoval obchodní vztah ještě před tím, než byla uzavřena rámcová smlouva mezi DPP a Neographem a.s. Tento obchodní vztah STC je mimo jiné popsán ve svazku 45 ve zprávě STC ze dne 21.6.2013, (č.l. 8287 až 8295). STC podrobně rozebrala nejen svůj obchodní vztah s DPP, ale i s Neographem a.s. Mimo jiné z této zprávy vyplývá, že STC byla od roku 2004 na základě výsledku výběrového řízení dodavatelem časových kuponů MHD, tisku jízdenkových kotoučů do automatů na prodej jízdenek, které dodávala i po dalším výběrovém řízení pro DPP v roce 2005. Na podzim 2007 zaregistrovala STC velký výskyt padělků jízdenek DPP od výrobce Schwarz Druck, kdy poté STC po odborné expertize nabídla DPP realizaci nové konstrukce jízdenek, jejíž součástí řešení byly i utajované prvky k čemuž nedošlo, neboť v tomto období byla STC oslovena Neographem a.s., který už měl mít uzavřenu smlouvu s DPP. Z této zprávy je dále zřejmé, že STC byla postupně vytěsněna i z dodávek např. kuponů a kotoučů do automatů na prodej jízdenek, kdy ohledně těchto typů jízdenek nebyly zjištěny padělky, aby se dodavatelem jízdních dokladů stal Neograph a.s., kdy je nutné se zabývat v jakých cenách Neograph a.s. dodával stejný sortiment jízdních dokladů jako předtím STC a porovnat tyto ceny s cenami od STC a i to by měl řešit dodatek znaleckého posudku. Odvolací soud k tomu doplňuje, že oslovení Neographu a.s. jako finálního dodavatele jízdních dokladů má stejnou logiku, jako kdyby potravinářský obchodní řetězec měl zájem o dodávku baleného porcovaného masa a místo toho, aby oslovil masokombinát, který mu dodával finální produkt, oslovil by výrobce obalového materiálu, tedy fólií a tácků, který masokombinátu tento obalový materiál dodává. Takovýchto příkladů by nalezl odvolací soud mnohem více. Tuto skutečnost odvolací soud uvádí z toho důvodu, aby nalézací soud se vypořádal s otázkou, zda nedošlo k účelovému vsunutí společnosti Neograph a.s. mezi DPP a STC při dodávce jízdních dokladů. STC na rozdíl od Neographu a.s. byla držitelem osvědčení podnikatele pro přístup k utajované informaci dokonce stupně „Tajné“, kdy šlo o osvědčení podnikatele č. 00001279, zatímco společnost Neograph a.s. po celou dobu tohoto závazkového vztahu žádným osvědčením nedisponovala. Za situace, kdy jízdní doklad- jízdenka dle přesvědčení odvolacího soudu je ceninou a tento jeho právní názor je pro nalézací soud závazný, byly splněny podmínky § 18 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb., což znamenalo, že pokud by logicky oslovil DPP přímo STC jako přímého dodavatele s požadavkem aby nový typ jízdenky byl vytištěn na probarvený papír, což mohla byla jedna z podmínek zadávací dokumentace a pokud by k tomu skutečně došlo, byl by tento obchodní vztah mezi DPP a STC mnohem logičtější než mezi DPP a Neographem a.s. Nalézací soud rovněž bude muset vyhodnotit obsah výpovědi svědka Ing. Richarda Bulíčka, tehdejšího ředitele STC, který se jak v přípravném řízení, tak v hlavním líčení podrobně vyjádřil k okolnostem vzniku této zakázky. Mimo jiné tento svědek uvedl, že to byl obžalovaný Ing. Jan Janků, kdo mu sdělil, že kontrakt na dodávku nových jízdenek by již nešel přímo na STC, ale přes Neograph a.s. Odvolací soud rovněž upozorňuje na skutečnost, že zpočátku Neograph a.s. STC prodával ceninový papír, na který byla posléze vytištěna jízdenka a STC a finální produkt přímo dodávala DPP, to bylo v roce 2008. Později došlo ke změně, kdy Neograph a.s. toliko propůjčil papír STC k vytištění jízdenek, kdy opětovně finální produkt STC dopravila DPP a účtovala Neographu a.s. vytištění jízdenky. Po celou dobu kontraktu mezi DPP a Neographem a.s. však dodávala STC přímo jízdní doklady odběrateli DPP. Všemi těmito skutečnostmi se bude muset znovu nalézací soud řádně vypořádat. I z toho důvodu je nutný opakovaný výslech svědka Ing. Vladimíra Sitty, který vypovídal a výslech svědka JUDr. Vladimíra Sitty, který nevypovídal, přičemž již k odmítnutí jeho výpovědi nyní není dle přesvědčení odvolacího soudu důvod. Oba svědci by v rámci opakovaného výslechu měli být dotázáni, zda v rámci výzvy DPP k podání nabídky na dodávku jízdních dokladů předložili doklad osvědčující prověření dodavatele (statutární osoby dodavatele) bezpečnostnímu stupni „Vyhrazené“ dle příslušného ustanovení zákona č. 412/2005 Sb. o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti v platném znění a zda byla DPP předložena strukturovaná cenová nabídka a od kdy Neograph a.s. znal výši výrobních nákladů na tisk jízdenek. Při hodnocení výpovědi, kdy odvolací soud si je vědom nepřátelského vztahu mezi Ing. Vladimírem Sittou a JUDr. Vladimírem Sittou na straně jedné a obžalovanými na straně druhé, zejména pokud jde o jejich vztah k osobě obžalovaného Ing. Jana Janků, je přitom obsah emailové korespondence podstatný pro posouzení hodnocení věrohodnosti jejich výpovědí, neboť řada e-mailu byla odeslána v době, kdy takto vyhrocené vztahy mezi obž. Ing. Janem Janků a Ing. Vladimírem Sittou a JUDr. Vladimírem Sittou nebyly. Koneckonců velké množství této emailové korespondence předložil právě JUDr. Vladimír Sitta a nachází se ve svazku 23 základního spisu. Další důležité emaily se nacházejí ohledně tohoto jednání ve svazku 25. Nalézací soud zváží, zda k ujasnění shora uvedených skutečností znovu nevyslechne pracovníky STC, mající na starosti tuto zakázku v letech 2008 až 2011, zejména Ing. Richarda Bulíčka. Pokud jde o obžalované JUDr. Petera Kmetě a Ing. Jana Janků konstatuje odvolací soud následující skutečnosti. Dne 10.8.2007 byla uzavřená smlouva o poskytování poradenských a zprostředkovatelských služeb mezi společností Cokeville Assets Inc., zastoupené JUDr. Peterem Kmetěm na straně jedné a společností Neograph a.s. zastoupené předsedou představenstva Ing. Janem Janků na straně druhé, kdy společnost Cokeville je označena jako zprostředkovatel a společnost Neograph a.s. je označena jako klient. V článku 1. 5) této smlouvy je uvedeno, že je obchodním záměrem klienta uzavření smlouvy s DPP, ve které klient a DPP sjednají spolupráci tj. závazek klienta provádět na vlastní náklad specifikované dílo podle podmínek mezi smluvními stranami určených a předat ho DPP a tomu odpovídající závazek DPP řádně provedené dílo převzít a uhradit dohodnutou odměnu. Přičemž v článku 1. 6) je definováno, co je považováno za jízdní doklady. V článku 2. je uveden účel a předmět smlouvy, který zní v článku 2. 1). Předmětem této smlouvy je úprava vztahů mezi stranami této smlouvy založených touto smlouvou, přičemž účelem této smlouvy je upravení tohoto vztahu v souladu s vůlí stran a obecně závaznými právními předpisy. Odvolací soud k tomu uvádí, naprostou nekonkrétnost tohoto článku 2.1). Podle článku 3. 3. 1) se společnost Cokeville Assets zavazuje poskytnout klientovi dle svého odborného uvážení v souladu s obecně závaznými právními poradenské a zprostředkovatelské služby tak, aby klient měl příležitost uzavřít s DPP smlouvu o dílo specifikovanou v článku 1. 5) této smlouvy a další smlouvy související a klient se zavazuje společnosti Cokeville za její činnost odměnu a to za podmínek uvedených dále v této smlouvě. V článku 6. této smlouvy je stanovena odměna za poskytované služby mimo jiné 17 haléřů za každý jeden kus objednaného jízdního dokladu a 34 haléřů za každý kus mimořádných objednávek jízdních dokladů. Odvolací soud a to opakovaně uvádí, že k uzavření této smlouvy došlo v době, kdy absolutně nemohla být známá cena dodávaných jízdenek společností Neograph a.s a to zejména za situace, kdy Neograph a.s. nemohl být nikdy finálním dodavatelem jízdních dokladů, neboť byl toliko papírnou dodávající ceninový papír a vlastní tisk jízdních dokladů tedy finální produkt vyhotovovala STC, nebyly tudíž známy i finanční požadavky STC, participující na těchto dodávkách. Dne 15.10.2008 mezi stejnými smluvními stranami opětovně postupovanými obž. JUDr. Peterem Kmetěm a obž. Ing. Janem Janků je podepsán dodatek č.1 ke shora uvedené smlouvě, jehož předmětem je navýšení smluvní odměny, která u řádné objednávky jízdenek činí 17,9 haléřů za každý objednaný kus, 35,8 haléře za každý vydaný kus v režimu mimořádných objednávek. To vše navýšené o rozdíl vyhlášené míry inflace, pokud by tam tato inflace přesáhla 2 %. Rovněž byla sjednána odměna jízdenky ve formě jízdenkového kotouče do prodejního automatu, která činila 12 haléřů za každý jeden objednaný kus a rovněž byla řešena míra eventuální inflace. Dalším dodatkem ze dne 23.2.2010 opět uzavřeným na straně jedné za společnost Cokeville obž. JUDr. Peterem Kmetěm za společnost Neohraph a.s. uzavřený obž. Ing. Janem Janků dochází k dalšímu doplnění této odměny. Týká se dodávky přelepek na smlouvy, holografických přelepek, papíru s vodoznakem DPP a formulářů tak, jak jsou konkretizovány v bodě 3. 3. 1) tohoto dodatku. Odvolací soud k tomu uvádí, že všechny tyto dodatky byly uzavřené již v době, kdy byla podepsána a existovala rámcová smlouva mezi společností Neograph a.s. na straně jedné a DPP na straně druhé. Odvolací soud vytýká soudu nalézacímu, že řádně nezhodnotil obsah těchto smluv, kdy odvolací soud k těmto smlouvám uvádí následující. Pokud má nalézací soud za prokázané, že k uzavření této smlouvy, včetně dodatků došlo, má také za prokázané, kdo je uzavřel, tak tímto vyslovuje odvolací soud závazný právní názor, kterým je nalézací soud vázán, že tyto smlouvy, včetně dodatků byly toliko právním krytím pro „tunelování“ společnosti Neograph a.s., z jehož majetku byl vyváděn zisk získaný z obchodního vztahu mezi DPP a Neographem a.s. a rozhodně nejde o žádnou běžnou provizi, jak to uplatnil v rámci své obhajoby obž. Ing. Jan Janků, kdy obž. JUDr. Peter Kmeť opakovaně odmítl k věci vypovídat. Nalézací soud vůbec nezohlednil skutečnost, že ze strany obž. JUDr. Petera Kmetě šlo o zopakování v podstatě shodného modu operandi pokud jde o páchání tohoto jednání, pro které byl pravomocně odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze sp.zn. 46 T 8/2015 ze dne 10.2.2017 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp.zn. 5 To 66/2017 ze dne 22.3.2018 týkající se tzv. kauzy Oleo Chemical a.s. V popisu jednání obž. JUDr. Petera Kmetě v bodě I. shora zmíněného rozsudku Městského soudu v Praze sp.zn. 46 T 8/2015 je zřejmé, že opětovně šlo o uzavírání konzultační smlouvy na poradenské služby, kterou uzavíral na straně jedné obž. JUDr. Peter Kmeť za společnost Cokeville Assets, na druhé straně byla uzavřena již s nyní odsouzenými zástupci společnosti Oleo Chemical a.s., kdy šlo o vyvádění finančních prostředků z majetku společnosti Oleo Chemical, kdy jednání zástupců Oleo Chemical bylo posouzeno pravomocně jako zločin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku a u obž. JUDr. Petera Kmetě jako zločin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Shodná právní kvalifikace přichází v úvahu u obžalovaného JUDr. Petera Kmetě i v této trestní věci. V případě obžalovaného Ing. Jana Janků pak přichází v úvahu kvalifikace jeho jednání jako zločinu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Odvolací soud vytýká nalézacímu soudu, že se řádně nezabýval logikou tohoto smluvního vztahu, k čemu měl sloužit. Obhajoba obžalovaných je postavena na skutečnosti, že šlo o řádnou provizi. Odvolací soud však zastává naprosto odlišný právní názor. Provize je smluvní odměna za sjednaný obchod. Většinou se odvozuje jako určitý podíl v procentu z částky realizovaného obchodu, tedy obchodu, který již byl realizován a k jehož uzavření zprostředkovatel významnou měrou přispěl, nebo se to může týkat i budoucí transakce, kdy provizí jsou odměňováni především prodejci zboží či služeb, realitní makléři, pojišťovací agenti, finanční poradci a plánovači a která je v dnešní právní úpravě upravena zejména při sjednávání smlouvy o zprostředkování v § 2445 až § 2454 nového obchodního zákoníku a ve smlouvách o obchodním zastoupení v § 2483 až § 2520 nového obchodního zákoníku. V případě finančních prostředků poskytovaných ze společností Neograph a.s., což zajišťoval obž. Ing. Jan Janků ve prospěch společnosti Cokeville Assets, zastoupené obž. JUDr. Peterem Kmetěm, však o žádnou provizi nešlo. Což lze lehce zadokumentovat již na ceně jízdenky blokové v roce 2008. DPP hradil Neographu a.s. za jeden kus blokové jízdenky částku 37 haléřů. Náklady na výrobu papíru pro jednu tuto blokovou jízdenku dle obsahu výpovědi svědka Vladimíra Sitty byly 4 haléře. Neograph a.s. následně v roce 2008 prodal jeden kus ceninového papíru na výrobu jednoho kusu blokové jízdenky za částku 8 haléřů a následně STC, která na tento ceninový papír vytiskla jeden kus blokové jízdenky, účtovala Neographu a.s. 18 haléřů, v čemž byly zahrnuty náklady na tisk jízdenky, doprava, ale rovněž i nákup ceninového papíru na její výrobu, ale také i zisk STC. Po zaplacení tzv. provizi ve výši 17 haléřů za jeden kus jízdenky společnosti Cokeville Assets tak Neograph a.s. získal z jednoho kusu blokové jízdenky 6 haléřů, zatímco Cokeville Assets získal 17 haléřů. Pokud 23 haléřů je 100 % zisku, tak 17 haléřů představuje 73,91 % zisku, který byl odveden z každého kusu jízdenky s tím, že jde o řádnou „provizi“. Odvolací soud je přesvědčen, že tomuto vyváděné finančních prostředků spíše odpovídá výraz „tunelování“, který obohatil český jazyk v devadesátých letech minulého století. To je výpočet toliko pro rok 2008, kdy odvolací soud konstatuje, že záhy došlo k navýšení tzv. provize u běžné blokové jízdenky ze 17 haléřů na 17,9 haléřů. Pokud jde o představu příjmů, který takto získávala společnost Cokeville, může odkázat odvolací soud mimo jiné na obsah svazku 44 č.l. 7924 až 7926. Pokud jde o výnosy dosažené v České republice společností Cokeville Assets ohledně společnosti Neograph a.s., v roce 2008 šlo o částku 7.140.000 Kč, v roce 2009 o částku 10.890.378 Kč, v roce 2010 5.230.500 Kč a v roce 2011 o částku 18.156.822 Kč. Jde tak o celkovou částku 41.417.700 Kč, kdy tato částka je ze strany obžalovaných JUDr. Petera Kmetě a Ing. Jana Janků považována za řádnou „provizi“. Odvolací soud k tomu uvádí, že tyto údaje poskytl v rámci svého vyjádření ze dne 14.6.2013 sám obž. JUDr. Peter Kmeť. Analytický útvar Ministerstva financí ČR sice ve své zprávě uvádí částku o něco nižší (svazek 52 č.l. 9769 – 9774), kdy z této zprávy vyplývá, že ze společnosti Neograph a.s. měla získat společnost Cokeville od 1.8.2008 do 22.11.2011 celkově částku 36.728.072 Kč. Z této zprávy rovněž vyplývá, že obž. JUDr. Peter Kmeť měl na svůj účet č. 1201008759/5500 v období od 23.7.2008 do 10.8.2009 obdržet čtyři platby třikrát od Arca Finance Group a jedenkrát Cokeville Assets, kdy jde o částky 1.500.000 Kč dne 23.7.2008, dne 1.12.2008 1.000.000 Kč, 8.7.2009 1.249.950 Kč a 10.8.2009 999.950 Kč. Všechny tyto skutečnosti ve svých úvahách však nalézací soud řádně nezohlednil. Ve shora zmíněných písemných důkazů měl soud k dispozici i korespondenci týkající se přímo této „provize“. V tomto směru odkazuje odvolací soud např. na email mezi obž. Ing. Janem Janků a svědkem JUDr. Sittou z 23.10.2011, dále je to email z 19.10.2011 na č.l. 4863 na č.l. 4865. Nalézací soud má tak dostatek důkazů pro zjištění kolik finančních prostředků ze společnosti Neograph a.s. od roku 2008 do roku 2011 bylo „odkloněno“, tedy vyvedeno ve prospěch společnosti Cokeville Assets. Odvolací soud nalézacímu soudu vytýká, že u obž. Ing. Jana Janků nezohlednil dále následující skutečnosti. Obž. Ing. Jan Janků, jak vyplývá mimo jiné z výpisu obchodního rejstříku, byl v období od 30.4.2003 do 38.11.2011 předsedou představenstva společnosti Neograph a.s., zastával tak v této společnosti nejvyšší postavení. Při své činnosti bylo jeho povinností se řídit mimo jiné příslušnými ustanoveními tehdy platného zákona č. 513/1991 Sb. – obchodního zákoníku v tehdejším znění. Podle § 194 odst. 5 obchodního zákoníku bylo povinností obž. Ing. Jana Janků jako člena a předsedy představenstva akciové společnosti vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře, kdy dokonce je-li to sporné, nese on důkazní břemeno o tom, zda jednal s péčí řádného hospodáře. Dle závazného právního názoru odvolacího senátu pak obž. Ing. Jan Janků v souvislosti s uzavřením smlouvy, včetně následných dodatků mezi společností Neograph a.s. a Cokeville Assets Inc. na základě kterých došlo k vyvádění značných finančních prostředků ze společnosti Neograph a.s. ve prospěch společnosti Cokeville Assets Inc. s péčí řádného hospodáře nejednal, porušil tak podle zákona mu uloženou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a takovéto jednání obž. Ing. Jana Janků v případě, pokud má nalézací soud za prokázané, že k uzavření smlouvy a následných dodatků mezi společností Neograph a.s. a Cokeville Assets Inc. skutečně došlo, kdy za Neograph a.s. je uzavíral obž. Ing. Janků a za Cokeville Assets Inc. obž. JUDr. Kmeť, kdy v důsledku těchto smluv došlo k vyvádění finančních prostředků ve prospěch společnosti Cokeville Assets Inc., pak odvolací soud vyslovuje právní názor, že takového jednání vykazuje u obžalovaného Ing. Janků znaky zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku dle příslušných ustanovení § 220 tr. zákoníku a v případě obž. JUDr. Petera Kmetě přichází v úvahu účastenství, buď jako návodce, či jako pomocníka k tomuto zločinu dle § 24 odst. 1 k § 220 tr. zákoníku a to rovněž dle příslušných ustanovení. Tento právní názor je pro soud nalézací závazný dle 264 odst. 1 tr. řádu. Odvolací soud zde musí opětovně upozornit na obdobný, či přímo shodný modus operandi u obž. JUDr. Petera Kmetě, který řešil Městský soud v Praze ve svém rozsudku sp.zn. 46 T 8/2015 ze dne 10.2.2017 a Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku sp.zn. 5 To 66/2017 ze dne 22.3.2018 ohledně společnosti Oleo Chemical a s. Obě tato rozhodnutí má soud nalézací k dispozici. Odvolací soud nad rámec shora uvedeného upozorňuje, že na obdobnost nyní řešené kauzy ohledně společnosti Neograph a.s. a kauzy Oleo Chemical upozorňovala nalézací soud již po podání obžaloby ve svém návrhu na předběžné projednání obžaloby ze dne 2.1.2018 obž. Mgr. Karolína Babáková, (č.l. 17915 až 17919). Odvolací soud konstatuje, že část jednání, které se právě týká obžalovaných JUDr. Petra Kmetě a Ing. Jana Janků je z části popsané ve výroku obžaloby pod bodem I. 2) a to v jejím závěru a zejména v jednání popsaném pod bodem II. 2), což je dalším důvodem proto, proč muselo dojít ke zrušení zprošťujícího výroku pod bodem I. 2) a II. 2), kdy ohledně tohoto jednání bylo shledáno odvolání státního zástupce důvodným. Po vrácení věci zpět nalézacímu soudu, doplní nalézací soud důkazní situaci zejména ve vztahu k obžalovaným Ing. Martinovi Dvořákovi a Ing. Ivo Štikovi v intencích shora uvedených, kdy pokud jde o jednání obž. JUDr. Petera Kmetě a obž. Ing. Jana Janků považuje odvolací soud důkazní situaci za úplnou, kdy nalézací soud bude muset se toliko vyjádřit s okolností, jaká byla skutečná celková částka vyvedena ze společnosti Neograph a.s. jednáním obž. Ing. Jana Janků ve prospěch společnosti Cokeville Assets zastoupené obž. JUDr. Peterem Kmetěm. Jinou částku uváděl obž. JUDr. Peter Kmeť ve svém vyjádření na č.l. 7924 až 7926. Jinou částku uváděl Finančně analytický útvar Ministerstva financí ČR a jinou částku uvádí státní zástupce v popisu skutku pod bodem II. 2). Tím, že odvolací soud dospěl k závěru nejméně ve vztahu k obžalovaným JUDr. Peterovi Kmeťovi a o Ing. Janu Janků, že zde existuje zdrojový trestný čin popsaný z části pod bodem I. 2) z části pod bodem II. 2), kdy odvolací soud uvádí, že nalézací soud není vázán rozdělením jednáním, jak to učinil státní zástupce ve své obžalobě, je toliko z hlediska zákona vázán totožností skutku, kdy totožnost skutku je zachována totožností jednání a následku popř. totožností toliko jednání či totožností toliko následku nebo totožností z části jednání a z části následku, bude tak moci nalézací soud eventuálně upravit popis skutkového děje tak, aby odpovídal obsahu provedeného dokazování. Odvolací soud však musel ohledně jednání pod bodem II. 2) zrušit zprošťující výrok i ohledně ostatních obžalovaných, kterých se jednání pod bodem II. 2) týká, jde tak o obžalované Jana Valtra, Mgr. Marka Stubleye, Janu Šádkovou, Mgr. Davida Michala, Mgr. Karolínu Babákovou, Petra Michala, Ivo Rittiga a obž. Ing. Jaroslava Kubisku a to z toho důvodu, že nalézací soud dospěl dle přesvědčení odvolacího soudu k nesprávnému závěru o neexistenci zdrojového trestného činu pod bodem I. 2), kdy tento závěr nalézacího soudu ve vztahu k obžalovaným Ing. Martinovi Dvořákovi a Ing. Ivo Štikovi považuje odvolací soud za předčasný a v případě obžalovaných JUDr. Petera Kmetě a Ing. Jana Janků přímo v rozporu s obsahem provedených důkazů. Nalézací soud se v odůvodnění svého rozsudku ohledně bodu II.2) zabýval toliko hodnocením výpovědí obžalovaných a slyšených svědků (body 863 – 897), absentuje však hodnocení dalších provedených písemných důkazů. Odvolací soud má sice pochopení pro tento logický postup soudu nalézacího, za situace, kdy nalézací soud dospěl k předčasnému a nesprávnému závěru o neexistenci zdrojové trestné činnosti, popsané pod bodem II. 1) a nepovažoval proto za nutné se zabývat všemi důkazy týkající se jednání pod bodem II. 2) kterým měla být naplněna legalizace výnosu z trestné činnosti. Pokud jde o samotnou zdrojovou trestnou činnost, dle odvolacího soudu přicházejí v úvahu dvě možné varianty. Buď v rámci doplněného dokazování bude dovozena trestní odpovědnost obž. Ing. Martina Dvořáka, popř. obž. Ivo Štiky ve vztahu k uzavření smluvního vztahu mezi společností Neograph a.s. na straně jedné a DPP na straně druhé, kdy odvolací soud opětovně poukazuje na skutečnost, že nalézací soud musí přihlédnout i ke skutečnosti, kdo podle vnitřních předpisů DPP v době uzavření smlouvy za toto odpovídal, případně nalézací soud po doplnění dokazování dospěje ke shodnému zprošťujícímu závěru ohledně obžalovaných Ing. Martina Dvořáka a Ing. Ivo Štiky, tak by tímto zdrojovým trestným činem zde zůstalo toliko jednání obžalovaných JUDr. Petera Kmetě a Ing. Jana Janků. Nalézací soud bude muset řádně zhodnotit všechny potřebné důkazy, nejen provedené svědecké výpovědi, ale i listinné důkazy a ujasnit si, kde skončily peníze vyvedené ze společnosti Neograph a.s. v důsledku jednání obž. Ing. Jana Janků a obž. Ing. Petera Kmetě a z jakých důvodů finanční prostředky byly zasílány dále. Pokud vyvádění těchto peněžních prostředků bude prokázáno, je nutné se zabývat tím, jak se na tomto podíleli ostatní obžalovaní, kteří jsou viněni státním zástupce z legalizace výnosů z trestné činnosti a event., zda tímto jednáním u nich došlo k naplnění jak objektivní, tak subjektivní stránky žalovaného zločinu. Nalézací soud se bude muset pečlivě zabývat otázkou samotné existence společnosti Cokeville Assets založené 6.4.2004 a to i v intencích vyjádření Jany Lütken před švýcarskými orgány, tedy kdo tuto společnost ovládal, kdo ji reprezentoval a kdo nakládal s jejími účty, což mimo jiné souvisí s okolností, zda existovala či neexistovala osoba Marie Gold. V tomto směru může odkázat odvolací soud např. na zprávu o Interpolu ze dne 21.10.2015 (č.l. 15582). Z této zprávy vyplývá, že osoba Maria Gold není v evidenci Britských Panenských ostrovů monitorována, že by překročila státní hranice Britských Panenských ostrovů. Odvolací soud k tomu jenom podotýká, že Britské Panenské ostrovy mají rozlohu 153 km2, kdy z 50 těchto malých ostrovů je obydleno pouhých 15. Nalézací soud tuto zprávu Interpolu bude muset zhodnotit a to i ve vztahu k vyjádření Jany Lütken švýcarským orgánům, popřípadě v její nově podané svědecké výpovědi. Odvolací soud oslovil Eurojust k eventuálnímu doplnění zprávy Interpolu příslušnými orgány Britských Panenských ostrovů. Z odpovědí Eurojustu vyplývá, že Britské Panenské ostrovy, pokud jim bude poslána oficiální žádost, jsou připraveny reagovat na žádost příslušných orgánů České republiky, avšak odvolací soud výslovně toto doplnění nalézacímu soudu neukládá. Existence Marie Gold, jakož i dalších osob, u kterých státní zástupce tvrdí, že neexistují, má význam pro posouzení trestní odpovědnosti dalších obžalovaných. Pokud dospěje nalézací soud k závěru, že osoba Maria Gold ve skutečnosti neexistovala, o čemž mimo jiné hovoří obžalovaný Ing. Jaroslav Kubiska, pak tato skutečnost je významná pro posouzení trestní odpovědnosti dalších osob, které jsou obžalovány z legalizace výnosu z trestné činnosti týkající se bodu II. 2). Odvolací soud však nemůže předjímat a ani mu nepřísluší hodnotit důkazy, což přináleží soudu nalézacímu, který nezohlednil velké množství listinných důkazů, které se dotýká tohoto jednání. Odvolací soud zároveň připomíná, že v podstatě s obdobnou důkazní situací, resp. se skutečnostmi se musel vypořádat Městský soud v Praze ve své trestní věci sp.zn. 46 T 8/2015 konkrétně ve svém rozsudku ze dne 10.2.2017 a to ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp.zn. 5 To 66/2017, kdy byla řešena obdobná důkazní situace ohledně společnosti Oleo Chemical.
Rekapitulace požadavků odvolacího soudu k soudu nalézacímu.
11. Po vrácení věci zpět nalézacímu soudu se bude muset znova nalézací soud, a to po doplnění dokazování dle pokynů odvolacího soudu shora uvedených, zabývat otázkou, zda ze strany obžalovaných Ing. Martina Dvořáka a Ing. Ivo Štiky došlo, či nedošlo k protiprávnímu jednání, např. ve smyslu § 128a, popřípadě § 255, popřípadě § 255a tehdejšího trestního zákona č. 140/1961 Sb. v tehdy účinném znění, respektive dle § 257 tr. zákoníku nebo dle § 220 tr. zákoníku, popřípadě § 221 tr. zákoníku. Odvolací soud opět zdůrazňuje, že další právní kvalifikace použitá státním zástupcem v obžalobě, pokud jde o zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ohledně žalovaného jednání pod bode I. 2) nemá oporu v dosud známých a provedených důkazech, neboť objednané jízdní doklady byly DPP dodávány, účtovány a ze strany DPP uhrazeny, kdy tak nemohly být naplněny znaky zločinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Nalézací soud se v rámci doplnění dokazování tak zaměří na otázku, zda dodavatel Neograph a.s. splnil veškeré podmínky zadávací dokumentace, tak jak je shora uvedeno, zda Neograph a.s. uspěl v souladu s tehdy platným zákonem o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb., zda nedošlo k nelogickému, nevýhodnému zvýhodnění – nasunutí společnosti Neograph a.s. při dodávce jízdních dokladů DPP a naopak k vytěsnění STC, která byla finálním výrobcem jízdních dokladů a zda došlo či nedošlo k dodávkám předražených jízdních dokladů od společnosti Neograph a.s. DPP. Pokud došlo k předražení jízdních dokladů, kdo za to má zodpovědnost a zda tak došlo či nedošlo k naplnění znaků některého ze shora zmíněných trestných činů. Rovněž nalézací soud zhodnotí skutečnost, že Neograph a.s. znal předem ceny jízdních dokladů dodávaných předchozími dodavateli DPP společnostmi Schwarz Druck a STC, přičemž tuto informaci získal minimálně od obž. Jana Valtra a byl tak zvýhodněn před uzavřením rámcové smlouvy s DPP a posléze s STC. Nalézací soud by měl znovu vyslechnout obžalované Ing. Martina Dvořáka a Ing. Ivo Štiky k okolnostem zadání zakázky společnost Neograph.a.s., včetně vývoje dodávek jízdních dokladů od STC v tomto inkriminovaném období jakož a další pracovníky z příslušných oddělení DPP, kteří měli tuto zakázku v době zadání a dodávek v kompetenci, (Oldřich Hanuš a Ing. Petr Oumrt) a další svědky shora zmíněné odvolacím soudem. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem ohledně obž. Ing. Martina Dvořáka a obž. Ing. Ivo Štiky, dospěl odvolací soud k závěru, že zprošťující výrok je za dané důkazní situace předčasný a k posouzení jejich eventuální trestní odpovědnosti je nutno dokazování doplnit v intencích shora uvedených. Zcela odlišná situace je však ohledně obžalovaných Ing. Jana Janků a JUDr. Petera Kmetě , kdy již na základě provedených důkazů a zejména zjištění skutkového děje soudem nalézacím, je pro odvolací soud zprošťující výrok ohledně obžalovaných JUDr. Petera Kmetě a Ing. Jana Janků neakceptovatelný, nezákonný a učiněný v rozporu s výsledky dokazování a to z důvodu shora rovněž uvedených. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem proto dospěl odvolací soud k závěru, o důvodnosti odvolání státního zástupce pokud jde o jednání pod bodem I. 2) a II. 2). Nalézací soud se rovněž v opakovaném hlavním líčení vypořádá s návrhy státního zástupce na doplnění důkazní situace a to pouze ohledně jednání pod bodem I. 2) a II. 2) s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud jako nezákonné odmítl. Kdy rozsah požadavků na doplnění dokazování, které požaduje odvolací soud po soudu nalézacím je uveden shora. Po doplnění důkazní situace a po zhodnocení provedených důkazů a pečlivém uvážení všech okolností případu nalézacím soudem pak dle odvolacího soudu pak přicházejí v úvahu následující možné varianty posouzení zdrojového žalovaného jednání pod bodem I. 2). 1) Nalézací soud dospěje k závěru, že ze strany obžalovaných Ing. Martina Dvořáka či Ing. Ivo Štiky došlo k protiprávnímu jednání a k naplnění skutkové podstaty např. trestných činů ve smyslu § 128a, či § 255, popřípadě § 255a, a to příslušných odstavců tehdejšího trestního zákona č. 140/1961 Sb., respektive dle § 256, či § 220, popřípadě § 221 příslušných odstavců tr. zákoníku, pak v tomto případě jde o zdrojovou trestnou činnost, na kterou navazuje jednání obžalovaných Ing. Jana Janků a JUDr. Petera Kmetě ohledně vyváděných finančních prostředků ze společnosti Neograph a.s. do společnosti Cokeville Assets Inc. 2) Nalézací soud dospěje k závěru po doplnění dokazování, že výsledkem tohoto doplnění dokazování jsou opět důvody pro zproštění obžalovaných Ing. Martina Dvořáka a Ing. Ivo Štiky, pak touto zdrojovou trestnou činností zůstane pouze jednání obžalovaných Ing. Jana Janků a JUDr. Petera Kmetě. Teprve po ujasnění si co je zdrojovou trestnou činností, se bude nalézací soud zabývat činností ohledně ostatních obžalovaných, u kterých došlo ke zrušení zprošťujícího výroku pod bodem II. 2), zda došlo, či nedošlo z jejich strany k naplnění skutkové podstaty zločinu legalizace výnosu z trestné činnosti dle příslušných ustanovení § 216 tr. zákoníku. Podobnou situaci rovněž řešil Městský soud v Praze pod sp.zn. 46 T 8/2015 a následně i Vrchní soud v Praze pod sp.zn. 5 To 66/2017. Povinností nalézacího soudu bude u bodu II. 2) pečlivé zhodnocení reálné činnosti a konkrétního podílu jednotlivých obžalovaných na eventuální legalizaci výnosů z trestné činnosti. Pokud jde např. o obžalované v pozici advokátů AK Šachta Partners, zda ještě u nich šlo o poskytování právních služeb, či již o páchání trestné činnosti, (viz rozhodnutí Ústavního soudu ČR např. I. ÚS 1638/14, III. ÚS 3988/13), neboť eventuální páchání trestné činnosti advokátem a to jak ke škodě klienta nebo ke škodě jiných osob ve spolupachatelství s klientem není dle přesvědčení Ústavního soudu ČR možné považovat za poskytnutí právních služeb a v takovém případě není možné této činnosti poskytovat jakoukoli ochranu. Nalézací soud se bude muset vypořádat s okolností, zda v době jednání uvedeného v bodě I. 2) a II. 2) AK Šachta & Partners zastupovala zároveň DPP a Cokeville Assets Inc., či obžalované Ing. Jana Janků, JUDr. Petera Kmetě nebo obž. Ivo Rittiga, popřípadě jejich společnosti, zda postupovali řádně v souladu s § 19 odst. 1 a § 21 zák. č. 85/1996 Sb. o advokacii, zda zde nebyly v rozporu zájmy osob, kterým v souvislosti se žalovanou trestnou činností poskytovali advokáti AK Šachta & Partners právní pomoc, zda na úkor jednoho svého klienta nezvýhodňovali jiného a zda eventuálně takové zjištěné chování je pouhým porušením zákona o advokacii, či již naplňuje skutkovou podstatu konkrétního trestného činu. Pokud jde např. o obžalované zaměstnance společnosti Peskim s.r.o. je třeba řádně zhodnotit, zda plnili pouhé příkazy svých nadřízených, aniž by věděli všechny podstatné skutečnosti, což je podstatné pro posouzení nejen objektivní, ale zejména subjektivní stránky trestného činu, (viz rozhodnutí II. ÚS 698/19 bod 45.). Je třeba aby nalézací soud také přihlédl, kdy došlo k trestné činnosti zdrojové pod bodem I. 2) a od kdy pracovali obžalovaní zaměstnanci ve společnosti Peskim s.r.o., kdy např. obž. Ing. Jaroslav Kubiska pracoval pro společnost Peskim s.r.o. až od dubna 2009 do června 2010, jde tak zejména o zhodnocení jaké ověřené informace obž. Ing. Jaroslav Kubiska skutečně měl, zda pouze plnil pokyny svých nadřízených a do jaké míry v souvislosti s jeho doznáním k trestné činnosti ve smyslu legalizace výnosu z trestné činnosti koresponduje jeho skutečné vědění s toliko možnou jeho dedukcí. V tomto směru odkazuje odvolací soud i na výpověď obž. Ing. Jaroslava Kubisky, který mimo jiné uvedl k bodu II. 2., že neviděl žádné faktury mezi Neographem a.s. a Cokeville Assets Inc. a ani smluvní dokumentaci týkající se bodu I. 2) a II. 2). Ani sama skutečnost doznání obž. Ing. Jaroslava Kubisky k páchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti nezbavuje nalézací soud povinnosti se tímto pečlivě zabývat. Obdobně tuto okolnost řešil Městský soud v Praze ve své trestní věci sp.zn. 46 T 8/2015 v cause Oleo Chemical a.s. Nalézací soud má k dispozici výpovědi dalších zaměstnanců Peskimu, o které opírá státní zástupce svá tvrzení v obžalobě, ale je nutno pečlivě a to v konfrontaci s dalšími důkazy zhodnotit do jaké míry jde o pouhé dedukce těchto svědků-zaměstnanců Peskimu s.r.o., či informace z hovorů zaměstnanců při „kávě“ a do jaké míry jde o prokázané skutečnosti, které mají oporu v dalších důkazech, které tak verifikují obsahy jejich výpovědí. Lze to demonstrovat na příkladu bytu ve Špindlerově Mlýnu, o kterém např. hovořil zaměstnanec Peskimu s.r.o. svědek Martin Fišer, kdy byt měl být pořizován pro otce obž. Ing. Martina Dvořáka, pana Ing. Václava Dvořáka, zemřelého dne 21.9.2011, z usnesení Okresního soudu v Chrudimi sp.zn. 4 D 1046/2011 ze dne 16.2.2012 ve věci projednávání dědictví je však zřejmé, že Ing. Václav Dvořák žádný byt ve Špindlerově Mlýně nevlastnil. Odvolací soud ze zprávy z obchodního rejstříku zjistil, že Ing. Václav Dvořák ani nefiguroval v žádné společnosti, prostřednictvím které by mohl takovou nemovitost vlastnit. Jiná situace může nastat u obžalované Jany Šádkové, která v Peskimu s.r.o. pracovala již od roku 2006, pokud v rámci opakovaného hlavního líčení na základě důkazní situace dospěje nalézací soud k závěru, že např. osoby Maria Gold, Zoe Vasilidis či Meg Brown neexistovaly a podepisovala je ve skutečnosti obž. Jana Šádková, pak v tomto případě již nejde o plnění běžných pracovních úkolů. Nalézací soud se tak bude muset vypořádat s otázkou existence, či neexistence osob jménem Maria Gold, Zoe Vasilidis či Meg Brown. V tomto směru odkazuje odvolací soud na skutečnosti získané od Jany Lütken švýcarskými vyšetřujícími orgány při zkoumání podezření praní špinavých peněz na území Švýcarska, která mimo jiné podrobně popsala vznik společnosti Cokeville Assets Inc., včetně označení osoby, která tuto společnost ovládala, kdo zadával pokyny, kdo byl oprávněný, kdy podrobně popsala činnost jak obž. JUDr. Petera Kmetě, tak AK Šachta & Partners. Nalézací soud se bude muset vypořádat s okolnostmi ohledně společnosti Cokeville Assets Inc. kde je registrována, jak vznikla, zda měla zaměstnance a kdo zajišťoval její faktický chod, kdo měl přístup k jejímu účtu a kdo zadával platby a komu šly platby peněz získané od společnosti Neograph a.s. K tomu má nalézací soud dispozici řadu písemných důkazů, včetně těch co byly získány na základě šetření švýcarských úřadů, kdy z vyžádané zprávy odvolacím soudem byla potvrzena autentičnost dokladů poskytnutých švýcarskými orgány, včetně seznamu v jazyce českém poskytnutých písemností. Dále lze opět v souvislosti se žalovaným jednáním pod bodem II. 2) odkázat na zprávu Interpolu k šetření k osobě Maria Gold na Britských Panenských ostrovech. Odvolací soud prostřednictvím Eurojustu zjistil ochotu příslušných orgánů Britských Panenských ostrovů vyhovět v rámci právní pomoci nalézacímu soudu pro případ doplnění důkazní situace, kdy v odpovědi orgánů Britských Panenských ostrovů byly stanoveny podmínky takovéto žádosti a bude na nalézacím soudu, zda takovéto doplnění důkazní situace ve vztahu ke společnosti Cokeville Assets Inc. a osob s touto společností spojených zvolí. Ohledně společnosti Cokeville Assets Inc. a její organizační složku Cokeville Assets Inc. si bude muset nalézací soud ujasnit, jaký charakter tato společnost má. Zda jde o offshorovou společnost, založenou v zemi bez daní, které nevyžaduje vedení výkaznictví, kam patří i Britské Panenské ostrovy, které OECD řadí mezi „daňové ráje“, kdy pro tyto offshorové společnosti je typické udržovat sídlo společnosti v dané zemi, v tomto případě na Britských Panenských ostrovech, mít v dané zemi místního zástupce, v tomto případě to měla být Marie Gold, o které však úřady Britských Panenských ostrovů nemají dle zprávy Interpolu záznam. Zda jde o společnost, kde Cokeville Assets Inc. + organizační složka Cokeville Assets Inc. = obž. JUDr. Peter Kmeť, jak o tom hovořila před švýcarskými vyšetřujícími orgány Jana Lütken, kdy jde offshorou společností, řízenou pouze obž. JUDr. Peterem Kmetěm prostřednictvím kanceláře Peskim s.r.o., kdy některé pokyny a faktické činnosti prováděla ve Švýcarsku Jana Lütken, kdy jde o společnost bez zaměstnanců, spojenou pouze s osobou obž. JUDr. Petera Kmetě. Se všemi těmito skutečnostmi se bude muset v opakovaném hlavním líčení nalézací soud vypořádat, neboť to má zásadní význam i pro posouzení toku peněz ze společnosti Cokeville Assets Inc. k jiným subjektům a proč k tomu došlo. Zda tyto převody byly prováděny v důsledku reálného protiplnění, které by odpovídalo hrazeným částkám nebo jen na základě formálně uzavíraných poradenských smluv, či smluv o úvěrech, které měly toliko sloužit k formálnímu krytí těchto finančních toků, to se týká zejména smluv společnosti Cokeville Assets Inc. a to jak ve vztahu k Neographu a.s. tak ve vztahu k obžalovanému Ivo Rittigovi. Povinností nalézacího soudu se bude zabývat i porovnáváním zájmových smluv ohledně bodu I. 2) a II. 2), zde odvolací soud upozorňuje na obsahovou podobnost, včetně zvoleného písma, úpravy odstavců a obratů. Odvolací soud nevidí důvod pro nevyhovění návrhu státního zástupce na provedení důkazu tzv. Dbalého deníkem k posouzení vztahů mezi některými obžalovanými. Odvolací soud zároveň požaduje, aby se nalézací soud se alespoň pokusil předvolat svědkyni Janu Lütken k opakovanému hlavnímu líčení. Odvolací soud si je vědom, že nalézací soud má omezené prostředky docílit výslechu této osoby, jde o cizí státní příslušnici, která má pobyt v cizině. Pokud by tato svědkyně odmítla se dostavit k podání svědecké výpovědi, či odmítla svůj výslech formou videokonference ve spolupráci se švýcarskými orgány a pokud by státní zástupce i přes tyto skutečnosti nadále trval na osobním výslechu Jany Lütken-Ribridové před nalézacím soudem, pak může nalézací soud využít postup dle § 203 odst. 1 tr. řádu a uložit státnímu zástupci opatření tohoto důkazu.
Argumentace odvolacího soudu k odvoláním poškozených
12. Pokud jde o odvolání JUDr. Vladimíra Sitty nar. 21.5.1987, jeho odvolání bylo shledáno důvodným a to z následujících důvodů. Je nepochybné, že poškozený JUDr. Vladimír Sitta se prostřednictvím svého zmocněnce obhájce JUDr. Filipa Matouše již v přípravném řízení (č.l. 7868) připojil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši 200.000.000 Kč. Odvolací soud však zjistil, že po dobu hlavního líčení nebyl zmocněnec JUDr. Filip Matouš vyrozumíván o úkonech trestního řízení. Odvolací soud ani nerozhodl na počátku hlavního líčení ve smyslu § 206 odst. 3 řádu, že JUDr. Vladimírovi Sittovi právo poškozeného připojit se k trestnímu řízení nepřísluší a dokonce nedoručil zmocněnci poškozeného po skončení hlavního líčení napadený rozsudek. Toto pochybení nalézacího soudu napravil odvolací soud z důvodu urychlení řízení sám, kdy zmocněnci doručil napadený rozsudek. Poškozený JUDr. Vladimír Sitta proti rozsudku podal včas a řádně odvolání, které bylo doručeno všem ostatním účastníkům trestního řízení. Odvolací soud tak konstatuje, že se poškozený již v přípravném řízení připojil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, nebyl nalézacím soudem učiněn výrok ve smyslu § 206 odst. 3 tr. řádu a o nároku poškozeného nebylo řádně ve výroku rozsudku rozhodnuto, kdy zde absentuje u zprošťujícího rozsudku obligatorní výrok dle § 229 odst. 3 tr. řádu. V tomto směru odkazuje odvolací soud na opakovaně vyslovené stanovisko Nejvyššího soudu ČR, že soud musí již na počátku hlavního líčení v rámci postupu podle § 206 odst. 2 tr. řádu vyřešit otázku, jaký nárok poškozený uplatňuje. To má zásadní význam pro následné rozhodování o něm. V případě nejasností by měl po poškozeném požadovat, aby alespoň obsahově, pokud přímo neodkáže na příslušné ustanovení občanského zákoníku, vymezil, jakou kompenzaci po obžalovaném požaduje. Podmínkou toho, aby soud rozhodl o připuštění poškozeného s jeho nárokem k trestnímu řízení resp., aby o řádně uplatněném nároku rozhodl, není to, aby poškozený konkrétně uvedl podle jakých ustanovení příslušného předpisu má mu být nárok přiznán. Postačuje, aby z jeho podání bylo zřejmé, vůči komu nárok uplatňuje, co požaduje, tedy v jaké výši, zda jde o náhradu škody či nemajetkovou újmu, z jakého důvodu a o co svůj nárok opírá (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 7 Tdo 1485/2019 ze dne 12.2.2020). Nic z toho učiněno nebylo. Nalézací soud tak zkrátil práva poškozeného JUDr. Vladimíra Sitty. V tomto směru jeho odvolání bylo shledáno důvodným, kdy odvolací soud pochybení nalézacího soudu nemohl napravit sám tím, že by doplnil napadený rozsudek ohledně poškozeného JUDr. Vladimíra Sitty o obligatorní výrok u zprošťujícího rozsudku dle § 229 odst. 3 tr. řádu, neboť právě zprošťující výrok v cause Neograph a.s. v rámci tohoto odvolacího řízení neobstál. 13. Odvolání poškozeného Dopravního podniku hl. m. Prahy pak odvolací soud posoudil jako odvolání, které bylo podáno osobou neoprávněnou a to z následujících důvodů. Nalézací soud ohledně všech obžalovaných vyslovil zprošťující výrok a to ohledně všech skutků, v nichž se DPP považoval za poškozenou právnickou osobu. Nalézací soud tak správně, pokud dospěl ke zprošťujícímu výroku, učinil obligatorní výrok dle § 229 odst. 3 tr. řádu, kdy poškozeného DPP odkázal s celým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, kdy koneckonců žádný jiný výrok o náhradě škody ani učinit nemohl. Osoby oprávněné k podání odvolání jsou uvedeny v ustanovení § 246 odst. 1 tr. řádu, dle kterého může napadnout rozsudek odvolání státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, tudíž i výrok o náhradě škody, dále obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká a pokud jde o poškozeného, může odvolání podat ten poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadnout také, protože takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím v rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo, že chybí, jak je uvedeno v odst. 2 § 246 tr. řádu. DPP by byla osobou oprávněnou k podání odvolání pouze v případě, pokud by nalézací soud obligatorní výrok dle § 229 odst. 3 tr. řádu v rámci zprošťujícího výroku neučinil. Nalézací soud jej však učinil, kdy DPP nepřísluší podat odvolání do výroku o vině, tudíž bylo odvolání DPP shledáno jako odvolání podané osobou neoprávněnou a proto bylo zamítnuto.
Poučení :
Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný. Je proti němu možné podat dovolání a to toliko do výroku pod bodem II. Nejvyšší státní zástupce je může podat pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to ve prospěch i neprospěch obviněného, obviněný pro nesprávnost výroku tohoto rozhodnutí, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce, jinak se takové podání nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud. Nutný obsah dovolání je vymezen v ustanovení § 265f tr. řádu. Praha, 30. června 2020 JUDr. Luboš Vlasák, v.r. předseda senátu