Citace zdůvodnění z rozsudku:
Dále přejdu k další části, a to je skutek obžaloby označený jako I.2, a je to zakázka Neograph. Úvodní skutkové tvrzení obžaloby zní následovně, cituji obžalobu:
„V blíže neurčený den v druhé polovině roku 2007 na blíže nezjištěném místě v Praze Dvořák jako generální ředitel Dopravního podniku a Štika, ekonomický ředitel Dopravního podniku po předchozí dohodě s ředitelem a předsedou představenstva společnosti Neograph Janků a zástupcem společnosti Cokeville Kmeťem, v úmyslu obohatit nejméně Neograph a Cokeville účelově využili ustanovení § 18 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, dle kterého se nevztahuje povinnost zadavatele vyhlásit otevřenou veřejnou soutěž za předpokladu, že se jedná o utajované informace ve smyslu zákona o utajovaných informacích a bezpečnostní způsobilosti.“
V řízení před soudem nebyl proveden žádný důkaz, který by prokazoval tu část skutku, že došlo k setkání a předchozí dohodě.
Nebyl rovněž proveden žádný důkaz, který by prokazoval, že jmenovaní účelově využili na bázi společné dohody ustanovení § 18 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách.
Možnosti aplikace té výjimky dle § 18 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, o těch se rozepíši podrobně v odůvodnění rozsudku.
Nyní snad jenom obecně že zadavatel je oprávněn aplikovat tuto výjimku pouze v případě, jestliže předmětem veřejné zakázky, kterou hodlá zadat, jsou utajované informace nebo pokud by uveřejnění zadávacích podmínek nebo samotné plnění veřejné zakázky mohlo ohrozit ochranu utajovaných informací.
Pro aplikaci této výjimky však musí být naplněna alespoň jedna ze stanovených podmínek, tzn. veřejná zakázka, respektive přímo její předmět se týká utajovaných informací nebo by případné zadávací řízení realizované postupem stanoveným zákonem mohlo ohrozit ochranu utajovaných informací. Například tím, že by zadavatel poskytl zadávací dokumentaci, ve které by takové utajované prvky musely pro náležitý popis předmětu veřejné zakázky uvedeny. Utajovanou informací se přitom rozumí informace, která je za utajovanou označena podle zákona č. 412 Sb o ochraně utajovaných informacích a o bezpečnostní způsobilosti.
Ve stručnosti lze dodat, že v té době DP zvolil tento postup na podkladě interních, a to za AK toto stanovisko zpracovávali Mgr. Plichta, Dolejš, Stubley i externích, děkan právnické fakulty ZČU v Plzni, odborných právních písemných stanovisek. Přičemž i později správnost tohoto postupu potvrdily závěry stanoviska AK Brodec ze dne 15.2.2013 k problematice smluvních vztahů mezi DP a společností Neograph a dále zejména tzv. analýza jízdních dokladů ze dne 19.2.2016, kterou pro DP hl. města Prahy zpracoval autor komentáře ZVZ, docent Radek Jurčík.
Závěr analýzy cituji: “Jak vyplynulo z výše uvedeného rozboru, jízdenka je nepochybně ceninou a dopadá na její tisk a dodávku v případě ochranných prvků použitých Dopravním podnikem hl.m. Prahy v posuzovaném období výjimka z režimu zákona podle § 18 odst. 1 písm. a) ZVZ.”
Rovněž ÚOHS, který postup DP při zadání zakázky společnosti Neograph posuzoval, ve svém stanovisku z 2010 dospěl k závěru, že cituji: “Na šetřený případ bylo možno aplikovat výjimku z působnosti zákona uvedenou v § 18 odst. 1 písm. a) ZVZ, neboť předmětem šetřené veřejné zakázky jsou utajované informace.”
Následuje další skutkové tvrzení obžaloby: „Na základě předchozího návrhu Dr. Petera Kmetě účelově označili jízdní doklady Dopravního podniku jako ceninu, ačkoliv v rámci předchozích výběrových řízení na dodavatele jízdních dokladů byla vždy vyhlášena veřejná zakázka formou otevřeného nadlimitního výběrového řízení.“
Takže v té formulaci, která obžaloba obsahuje v tom výroku “účelově označuje jako ceninu” plyne, že obžaloba je toho názoru, že jízdní doklad DP ceninou nebyl, ale byl takto účelově označen za účelem dalšího postupu, který je rozporný se zákonem a byl způsobilý přivodit škodu.
V odůvodnění obžaloby na čl. 118 oproti tomu SZ cituji: “konstatuje, že jízdenku MHD DPP lze vyhodnotit jako ceninu.” Pro úplnost uvádím, že tato věta je nyní vytržena z kontextu ??? argumentace, nicméně obžaloba si na těch stranách 118 a 119 trošku protiřečí, není úplně jednotná, nicméně soud se cítil být vázán pouze skutkem, který je popsán a vymezen v podané obžalobě, tj. ve výrokové části obžaloby, a nikoliv odůvodněním obžaloby, a proto provedl podrobné dokazování k této problematice, tedy k tomu, zda jízdenka tehdejší byla či nebyla ceninou.
Ze stanovisek Dr. Musila a ministerstva financí z r. 2002 vyplývá, že jízdenka ceninou je. Dne 11.4.2002 udává na dotaz STC soudní znalec Dr. Musil tuto definici, cituji: “cenina je specifický nepeněžní obchodní instrument, který svými náležitostmi umožňuje úvěrovou nebo platební funkci. Jedná se o chráněnou tiskovinu mající nebo dokladující určitou finanční hodnotu na ní vyznačenou, která je však jiná než její hodnota výrobní. Výrobní technikou je speciálně zabezpečena proti pozměnění nebo padělání využitím viditelných i tajných prvků různých principů. Současně je zvláštním způsobem evidována a skladována.“
DP žádal dne 25.9.2007 o vyjádření také ministerstvo financí, které 8.10.2007 odpovědělo: “výrobní technikou je speciálně zabezpečena proti pozměnění nebo padělání využitím viditelných i tajných prvků různých principů. Současně je zvláštním způsobem evidována a skladována.” Takto definovalo ministerstvo ceninu.
Doc. JUDr. Kindl, proděkan fakulty právnické odpověděl na dotaz DP ohledně vztahu jízdenky a ceniny takto, cituji: “je zjevné, že i v případě jízdenky MHD se bude jednat o ceninu”.
Úsek zásobování DP si vyžádal u soudního znalce Dr. Musila posudek, který byl doručen 10.10.2007 a 11.10.2007 odeslán na vědomí bezpečnostnímu a ekonomickému řediteli. Dr. Musil v něm sdělil, cituji: „Časové kupony i běžné jízdenky DP svým zpracováním, evidencí i distribucí výše uvedenou definici naplňuji, takže je možné považovat je za ceninu.“
Ministerstvo financí 11.9.2009 se v odpovědi na dotaz ÚOHS v rámci šetření postupu DP při zadání smlouvy na tisk jízdenek vyjádřilo jednoznačně: “na základě této definice je možno jízdenky považovat za ceninu, na podporu tohoto tvrzení vám v příloze posíláme stanovisko soudního znalce z oboru kriminalistika a písmoznalectví a dále dopis ředitele odboru právního ministerstva financí řediteli STC”.
Ve svém vyjádření z 1.12.2014, které si vyžádal policejní orgán, ředitel Ústavu státu a práva odpovídá: “Záležitost je podle mého názoru zapotřebí posoudit podle pravidel účetnictví, a to podle mých vědomostí o tomto oboru tak, že jízdenka ceninou je”.
Jízdenka DP byla tedy všemi oslovenými odborníky i institucemi vnímána a označena jako cenina.
Svědci z DP, a to Ing. Hanuš, vedoucí odboru jízdních dokladů, ve svém výslechu uvedl, že se o jízdenkách účtovalo jako o přísně zúčtovatelných dokladech a Ing. Češková, budoucí i gen. ředitelka, uvedla “účtovalo se o nich jako o ceninách”.
Nalézací soud po provedeném dokazování k této problematice dospěl k závěru, že posuzovaný jízdní doklad DP byl ceninou a nelze hovořit o jejím účelovém označení dotčenými obžalovanými. A v tomto smyslu na tisk a dodávku této jízdenky (ceniny), lze aplikovat v tom posuzovaném období výjimku z režimu zákona § 18 odst. 1 písm. a) ZVZ.
Konstatování obžaloby, že v předchozích výběrových řízeních na dodavatele jízdních dokladů byla vždy vyhlášena veřejná zakázka formou otevřeného nadlimitního výběrového řízení tak nehraje žádnou roli. Lze k tomu nicméně dodat, že oslovení jediného dodavatele, tj. nevyhlášení veřejné zakázky formou otevřeného výběrového řízení ve vztahu k Neographu nebylo ojedinělé, což potvrdili v osobních výsleších svědci Bulíček, Abrahám a Vydra z STC.
V obžalobě následuje další důležitá část skutku, ze kterého obžaloba formuluje závěr o spáchání trestného činu. Cituji obžalobu: “Na základě pokynu Ing. Martina Dvořáka byly ze strany Dopravního podniku bezdůvodně ukončeny již od srpna roku 2007 rovněž probíhající přípravy otevřené veřejné zakázky na tisk a dodávku jízdních dokladů organizátorem zakázky společností Veřejné zakázky s. r. o.”.
Z dokazování vyplynulo, že v reálné době objektivně došlo na území hl.m. Prahy k výskytu padělků, a to padělků kvalitních. A současně bylo zjištěno, že padělatelská dílna se nachází v zahraničí, a pravděpodobně se předpokládá distribuce až desetitisíce kusů padělků měsíčně.
Z výslechů policistů Brože a Plecitého bylo zjištěno soudem, že pracovali na odboru padělání ÚOOZ a kontaktovali Ing. Štiku a Ing. Hanuše jako kompetentní osoby z DP ve věci padělků jízdenek.
Soud v tomto smyslu musel akceptovat vysvětlení obhajoby, že se obžalobě nepodařilo vyvrátit že z hlediska časového tlaku a hrozící škody ukončil přípravy otevřené veřejné zakázky a v období měsíců 9-12/2007 realizoval tisk dodávku jízdních dokladů přímou výzvou k podání nabídky.
Rozhodnutí zajistit nového výrobce jízdních dokladů bylo zprávou policejního útvaru o výskytu padělků zřejmě výrazně ovlivněno, neboť bylo zřejmé, že pro zamezení bezprostřední škody hrozící DP, musí být mnohem odolnější jízdenky proti padělání, což ve své analýze ze 17.9.2007 uznal i stávající zahraniční dodavatel spol. Schwarz Druck, cituji: “Vzhledem k tomu, že se jedná o profesionální padělatele, navrhujeme před novou emisí jízdenek prodiskutovat možnost použití nových ochranných prvků”.
Na obžalobou tvrzenou bezdůvodnost ukončení otevřeného výběrového řízení navazuje další skutkové tvrzení obžaloby, a sice (a cituji obžalobu): “Ing. Dvořák a Ing. Štika, ač to bylo jejich povinností, nepřijali žádná opatření k výběru pro DPP nejvýhodnější nabídky a se společností Neograph zastoupenou předsedou představenstva Janků uzavřeli rámcovou smlouvu o dílo na dodávku jízdních dokladů a souvisejících výrobků, čímž Ing. Dvořák, Ing. Janků, Ing. Štika a Dr. Kmeť způsobili Dopravnímu podniku škoda ve výši nejméně 96.741.581,68 Kč, které byly na základě předmětných smluv vyvedeny z majetkové podstaty Dopravního podniku v důsledku úhrady předražených plnění, přičemž jen provize pro společnost Cokeville Assets činila nejméně 41.205.822,00 Kč.”
Dokazováním nebylo zjištěno, že by obžalovaný Dvořák zjednal za pomoci obžalovaného Janků při zadávání zakázky na dodávku jízdních dokladů společnosti Neograph výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů, obžaloba navíc žádné jiné dodavatele, k jejichž úkoru mělo dojít nekonkretizuje.
Obžaloba dále tvrdila, že jízdní doklady dodávané na základě obchodního vztahu mezi DPP a společností Neograph byly předražené a úhradou jejich ceny byla DP způsobena kvalifikovaná škoda.
Obžaloba tím tedy tvrdí, že jízdní doklady, které dodával na základě smlouvy se spol. Neograph do DP, nebyly dodávány za cenu obvyklou, jak má na mysli ustanovení § 137 TZ.
Ve výroku obžaloby však není žádným způsobem upřesněno, jakým způsobem či formou měla být plnění z rámcové smlouvy o dílo na dodávku jízdních dokladů a souvisejících výrobků předraženo.
Byť to není v obžalobě výslovně uvedeno, kromě zmínky o provizním plnění, je u tohoto skutku zřejmě úvahou obžaloby, že lapidárně řečeno, zprostředkovatel koupil, je nastrčený mezi dodavatele Neograph a odběratele DPP bez reálného ekonomického důvodu a průběžně odčerpává Neographu svou provizi, proto musí Neograph dodávat předražené plnění, aby si předražením kompenzoval to, co mu průběžně odsává zprostředkovatel, a současně to bylo pro dodavatele stále ekonomicky výhodné, tj. byl ještě v zisku.
K tomu je třeba zdůraznit, že provizní smlouvu se spol. Cokeville Assets uzavřel Neograph, nikoliv DPP. Oněch X haléřů z jízdenky neposílal Cokeville DPP, ale Neograph.
V průběhu hlavního líčení nebylo prokázáno, že by tato provizní smlouva, či plnění z ní, bylo podmínkou DP pro výše obžalobou popsaný postup, který vyústil v uzavření rámcové smlouvy o dílo na dodávku jízdních dokladů a souvisejících výrobků.
Otázka zda, a pokud ano, o kolik bylo dodávané plnění předraženo, je tedy otázkou zcela zásadní. V tomto smyslu je ale s podivem, že se obžaloba prokázáním vzniku a kvantifikací ve výroku tvrzené škody tak málo věnuje.
Odpověď na otázku, jak obžaloba uvažuje o vzniklé škodě se podává na čl. 90 odůvodnění obžaloby, cituji: “Znalecký posudek z oboru ekonomiky, který vyhotovil, na základě opatření policejního orgánu znalec Ing. Jan Juráň, MBA, stanovil, že ve vztahu k tisku a prodeji jízdních dokladů, že za období roku 2008 až 2012, za předpokladu, že by jízdenky dodávala Státní tiskárna cenin za nejvyšší jednotkovou cenu v roce 2012 přímo DPP, nikoliv přes Neograph, byly by náklady DPP nižší nejméně o 96.741.581,68 Kč, přičemž jen za uvedené období činila provize společnosti Neograph společnosti Cokeville Assets 41.205.822,00 Kč.”
Opět se dostáváme k tomu, jakým způsobem a podle jakého pravidla se v trestním řízení stanovuje vzniklá škoda. Jedná se tedy opět o pravidlo obsažené v § 137 TZ, že při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku v době a místě činu obvykle prodává.
Závěr o výši škody, učiněný znalcem Juráněm nelze akceptovat, neboť tento znalec provedl pouhý početní úkon, spočívající ve vynásobení počtu jízdních dokladů dodaných společností Neograph do DP, cenou jednotlivých jízdních dokladů dodávaných po roce 2012 do DP ze strany STC.
Znalec v tomto směru postupoval zcela v souladu se zadáním znaleckého posudku od policejního orgánu. Toto zadání však jíž bylo samo o sobě vadné.
Znalec totiž v rámci svého výslechu uvedl, že vůbec nebral v potaz odlišnosti jízdních dokladů dodávaných do DP společností Neograph a jízdních dokladů dodávaných DP společností STC.
Je zcela zjevné porušení pravidla časové přiměřenosti, která byla zadána znalci Juráňovi, jak je formulována otázka, jaká byla fakturovaná částka za jednotlivé roky 8-12 za jednotlivé druhy jízdních dokladů, že by tyto dodávala STC za nejvyšší jednotkovou cenu v roce 2012.
Pro soud je ale ještě podstatnější porušení pravidla, že se musí jednat o stejnou nebo obdobnou věc. Z výslechu znalce u hlavního líčení dokonce vyplynulo, že vůbec nevěděl, že se nejedná o stejnou jízdenku, jejíž počet kusů a jednotkovou cenu porovnával.
Je zcela evidentní, že se porovnávalo neporovnatelné. V tomto smyslu je vhodné připomenout výslech svědka Vladimíra Abraháma z STC. Tento svědek uvedl, že STC po ukončení smluvního vztahu s DP a Neographem dodávala do DP jízdní doklady odlišné od jízdních dokladů dodávaných Neographem. Tato odlišnost spočívala v nižším stupni zabezpečení proti padělání, což má výrazný vliv na cenu takového produktu. Svědek uvedl, že na ceniny nemůže být pevný ceník, protože záleží na technologii, která je použita při výrobě jednotlivých cenin. Cena je tedy vytvořena vždy ad hoc konkrétním výrobkům a konkrétní užité technologii.
Znalecký ústav Equity Solutions revidoval znalecký posudek znalce Juráně a dospěl k závěru, budu citovat závěr: “Lze tedy konstatovat, že závěr Revidovaného znaleckého posudku je nesprávný, když opomíjí zcela kritérium kvality jízdních dokladů, dále je založen na nekonzistentním srovnání a postupech a rovněž vychází z výsledků, u nichž jsou obsaženy početní chyby v mezivýpočtech.”
Znalecký ústav Equity Solutions své výhrady k posudku pana Juráně formuloval mimo jiné takto:
“Srovnání pouze na základě cen je značně zavádějící, jelikož je posuzováno jen jedno kritérium (cena) a nejsou vůbec zohledněna kritéria jiná (kvalita jízdních dokladů). Kvalita jízdních dokladů pak byla vyšší v případě dodávek ze strany společnosti Neograph, tudíž lze očekávat, že bude i cena za tyto dodávky vyšší. Opomenutí tohoto aspektu činí závěry Revidovaného znaleckého posudku značně zavádějící a může vést k nesprávným závěrům.
Za největší nedostatky Revidovaného znaleckého posudku lze tedy označit:
- Zcela jednostranný pohled na kritérium ceny a naprosté opomenutí dalších aspektů (kvality) v dané věci mající za následek značně zavádějící a zkreslující podklad pro objektivní posuzování předmětné věci.
- Nekonzistentní postupy při srovnávání dodávek od společnosti Neograph s hypotetickými dodávkami od společnosti STC mající za následek „snížení” ceny dodávek od společnosti STC, resp. „zvýšení” ceny dodávek od společnosti Neograph při daném srovnání.”
Soud měl dále k dispozici a provedl jej posudek znaleckého ústavu BDO Appraisal services, který zhodnotil kvalitu znaleckého posudku Juráň takto:
“Ze ZP Ing. Juráně nevyplývá, zda bylo provedeno zhodnocení podkladů z odborného hlediska tj. zhodnocení podkladů z oblasti účetní evidence, které by mělo vést k přijetí odůvodněného rozhodnutí o tom, které podklady a které částky z těchto podkladů, vzhledem k zadání, mají být oprávněně a průkazně zahrnuté do výpočtů, případně které nikoliv”.
Znalecký ústav konstatuje, že znalec Juráň neodpovídá na zadané otázky, které se vztahují k jízdním dokladům, jelikož například k cenám za jízdní doklady připočítává také ceny za jiná plnění.
Zjištění uvedená v kap. 3.1, která se týkají metodického přístupu a identifikace podkladů, např. není známý konkrétní postup ani rámcová metodika přístupu a zároveň nejsou zřejmé ani všechny použité podkladové zdroje, komplexní přezkoumatelnost znaleckého posudku Juráně za předpokladu dodržení zásad úplnosti a opakovatelnosti, tj. aby jiný znalec dosáhl stejného nebo obdobného výsledku, téměř vylučují.
Znalecký ústav BDO zjistil chybné výpočty v roce 2010. Fakturovaná částka společnosti STC není spočítána dle zadání z nejvyšší jednotkové ceny za jízdní doklad za rok 2011, jak znělo zadání, tj. 0,38 Kč. Ve výpočtech znal. posudku Juráň je cena nejvyšší 0,241 Kč.
V neposlední řadě je v rámci výpočtů u otázky č. 6 v části A) neuralgickým faktorem tohoto posudku nezohlednění kvality jízdních dokladů. Kvalita jízdních dokladů společnosti Neograph byla o 30% vyšší oproti kvalitě jízdních dokladů spol. STC.
V tuto chvíli je nutné zdůraznit, že při hlavním líčení byl jako důkaz proveden znalecký posudek znalce Malovíka z oboru kriminalistika, odvětví technické zkoumání cenných papírů, cenin, dokumentů a dokladů, ověřování jejich pravosti, včetně podrobného výslechu tohoto znalce.
Znalecký posudek tohoto znalce i jeho výslech u hlavního líčení plně obstál a soud to považuje za zcela věrohodný důkazní prostředek.
Ze závěru tohoto znaleckého posudku vyplynulo, že ohledně hodnocení kvality zabezpečení jízdenek různých výrobců, tak na stupnici 1-10, ve které je 1 nejhorší a 10 nejlepší, tak předchozího dodavatele před Neographem firma Schwarz Druck hodnotí číslem 8, Neograph hodnotí číslem 10 a následně STC hodnotí číslem 7 pokud jde o úroveň zabezpečení. Jde tedy o jízdenku STC, jež podle obžaloby nahradila tu samou kvalitu lepší cenou.
V samotném závěru znaleckého posudku je shrnuto, že žádný z hodnocených jízdních dokladů nelze považovat za srovnatelný s jízdenkami vyráběnými firmou Neograph.
K výše uvedenému lze doplnit, že spol. Neograph byla specializovaná ceninová papírna. Ze znaleckého posudku RNDr. Musila jakož i z prohlášení svědků vyplývá výsadní pozice Neograph na polygrafickém trhu, v oblasti ceninového papíru prakticky monopolní. Neograph již v době podání výzvy spolupracoval s STC jako dodavatel papíru na výroby pasů, a nepochybně byl dostatečně kvalifikovaným a prověřeným uchazečem pro dodávku jízdenek DP.
Samotný DP si nechal za účelem zjištění případně vzniklé ekonomické ztráty zpracovat posudek znaleckým ústavem Equita Consulting s.r.o. Znalecký ústav na závěr konstatoval, že cena obvyklá neexistuje, neboť na tuzemském trhu není možno srovnání se stejnou nebo obdobnou službou poskytovanou za stejných nebo obdobných podmínek.
Znalecký ústav se pokusil zjistit, zda cena sjednaná na základě rámcové smlouvy byla na úrovni fair value, tedy spravedlivá pro obě strany smlouvy. V tomto smyslu znalecký ústav konstatoval, že smluvní vztahy nejsou srovnatelné věcně a časově. Časová neporovnatelnost vyplývá z různých období, ve kterých byla cena jízdenky realizována.
Věcná neporovnatelnost vyplývá zejména z různé struktury a počtu bezpečnostních prvků různé úrovně zabezpečení.
Závěrem znalecký ústav shrnul, že není možné objektivně stanovit, zda cena hrazená DP společnosti Neograph za dodávky jízdenek byla spravedlivá či nikoliv.
Celkové závěry znaleckého ústavu zní následovně: “Cenu obvyklou není možné stanovit z důvodu neexistence stejné nebo obdobné, ale ekonomicky porovnatelné služby v běžném obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění z důvodů:
- použití ceninového papíru, vyššího počtu ochranných použitých prvků
- specifické kombinace použitých prvků ochrany z různých úrovní zabezpečení
- použití Tajných prvků, které nejsou Znalci známy
- objemu dodávaných jízdenek, který není v tuzemsku srovnatelný, neboť DPP odebírá násobně více jízdenek pro MHD než jiné dopravní podniky v jiných městech ČR.
Z dostupných podkladů nelze jednoznačně určit ani oprávněnou neboli spravedlivou cenu fair value, neboť pro jednoznačné závěry o oprávněnosti ceny by musel disponovat doklady a podklady, které není v současné době možné zajistit.“
Zdůrazňuji, že tento posudek si nechal vyhotovit samotný poškozený DP, nikoliv obhajoba.
Při výslechu u hlavního líčení byl zástupce znaleckého ústavu soudem podrobně dotazován, zda je možno v současné době vypracovat znalecký posudek nebo jeho doplněk, kterým by bylo možno zjistit, zda cena hrazená DP společnosti Neograph za dodávky jízdenek byla spravedlivá či nikoliv.
Soudu bylo podrobně sděleno, že v současné době takovýto posudek zpracovat již nelze. A to pro absenci množství v čase již nedostupných podkladů, a dále podkladů, které nebyly a nebudou znalcům poskytnuty k analýze z důvodu obchodního tajemství společností, které si na trhu mohou konkurovat. Cizozemské podklady pro kalkulaci cen prakticky získat nelze.
Poškozený DP si u znaleckého ústavu Kreston v prosinci 2018 nechal zpracovat odborné posouzení, zda jednáním bývalých členů managementu DP nebyla způsobena škoda, a to ve smyslu uzavření smluvního vztahu se společností Neograph na zajištění tisku jízdních dokladů.
Závěr znaleckého ústavu je následující: “Výši škody ve smyslu ustanovení §137 trestního zákoníku nemůžeme nepochybným a nesporným způsobem stanovit.”
Opětovně zdůrazňuji, že toto odborné posouzení si nechal vyhotovit samotný poškozený DP hl. města Prahy, nikoliv obhajoba.
Ve vztahu k v obžalobě tvrzené škodě soud tedy dospěl jednoznačně k závěru, že znalecký posudek znalce Juráně z oboru ekonomika pro vznik a kvantifikaci škody použít nelze.
Množství ostatních posudků ve shodě dospívá k závěru, že cenu obvyklou za plnění hrazená DP společnosti Neograph pro dodávky jízdenek není možné stanovit, není možné dokonce určit ani oprávněnou spravedlivou cenu za poskytnutá plnění.
Výslednicí této části dokazování je, že v obžalobě tvrzenou škodu se nepodařilo prokázat.
Na základě podrobného dokazování, které soud prvního stupně učinil ve vztahu ke skutku v části Neograph, dospěl tedy k závěru, že byť se skutek popsaný vymezený v dílčím skutku I.2 částečně stal, to jest došlo k výběru dodavatele na tisk a dodávku jízdních dokladů, s tímto byla uzavřena předmětná smluvní dokumentace a tento službu poskytoval, ale v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.