Po více než 10 letech definitivně končí kauza jízdenek DPP, známá jako 17 haléřů pro Rittiga (zde je namístě uvést, že jednak jízdenky dle Vrchního soudu v Praze předražené nebyly, neboť výše provize neměla na konečnou cenu vliv, jednak provize pro Cokeville nebyla 50%, což by odpovídalo oněm 17 haléřům, ale cca 18%).
Ústavní soud jako zjevně neopodstatněnou odmítl stížnost, do které byl DPP dotlačen aktivistkou (a také advokátkou) Marvanovou, která situace politicky opětovně využila poté, co Ministerstvo spravedlnosti přiznalo M. Dvořákovi náhradu nákladů na obhajobu, se opět ozvala aktivistka Marvanová:
To, že právní zástupce DPP k podání adresovaném ÚS opomněl přiložit plnou moc je jen taková malá třešnička na dortíku.
Jak je vidět z níže zveřejněného dopisu, žalobce pokračuje ve svém vměšování do vnitřních záležitostí DPP (viz Excesy státního zástupce a Podnět ke kárné žalobě Borgula).
Zodpovědnost prokuratury, jmenovitě Dr. A. Borguly a jeho nadřízené L. Bradáčové za žalostné pracovní výsledky a sporné pracovní metody je nulová. Koneckonců i bývalá ministryně spravedlnosti pracovní postupy VSZ, typické i pro kauzu jízdenek i Oleo Chemical, v rozhovoru pro seznam zprávy charakterizovala takto: “Oni vždycky rozjedou nějakou kauzu, a až potom teprve hledají důkazy. Mělo by to být obráceně.” Mějte tedy na paměti, až případně někteří z vás půjdou demonstrovat na jejich podporu.
Stížnost, zpracovaná externím právníkem DPP, která byla podána bez patřičného zplnomocnění:
Usnesení Ústavního soudu, odmítající tuto stížnost:
Nápovědu Dr. Borguly DPP podrobně komentuje [icon name=”external-link-alt” class=”” unprefixed_class=””]Jan Hrbáček. Jím oslovení renomovaní advokáti Sokol a Toman hodnotí postup státního zástupce takto:
- „Za lege artis bych tuto aktivitu asi nepovažoval. Kdokoliv může napsat dopravnímu podniku: Podejte ústavní stížnost, protože já si myslím, že to, co bylo rozhodnuto, nebylo rozhodnuto správně. Kdokoliv je něco jiného než státní zástupce. Pokud bychom řekli, že státní zástupce právu nerozumí a využívá jenom svého občanského práva, podle něhož co není zakázáno je dovoleno, tak proč by nenapsal dopravnímu podniku,“ sdělil Ekonomickému deníku právník Tomáš Sokol.
- „Ale z hlediska osoby práva znalé a státního zástupce se to z celé řady důvodů jeví jako podivné. Jednak podle toho, jak to nakonec dopadlo. Ústavní soud tady není od toho, aby byl další odvolací instancí. A k žádnému porušení občanských práv tam nedošlo. To si měl pan státní zástupce uvědomit. A podle mne je podivné, že se takovým jakoby postranním způsobem v té věci angažuje,“ doplnil Tomáš Sokol.
- „Doručením rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nabyl zprošťující rozsudek právní moci, skončilo tím trestní řízení a také oprávnění či povinnosti státního zástupce vůči poškozenému. Pokud jde o případné poučení poškozeného uvedené v § 46 trestního řádu, pak se musí soustředit výlučně na jeho procesní práva a povinnosti, nikoliv na práva hmotněprávní povahy. Ze strany státního zástupce se realizuje v přípravném řízení, nikoliv po skončení trestního řízení. A nakonec podle § 2 zákona o státním zastupitelství je státní zástupce povinen vykonávat svoji funkci nestranně a chránit rovnost všech před zákonem. To vše dohromady mě vede k názoru, že zaslat poškozenému, resp. jeho zmocněnci s právním vzděláním, informaci o interních krocích státního zástupce vůči státnímu zastupitelství vyššího stupně, připojit mu k tomu informace o rozhodujících soudcích vrchního soudu, citace z rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze a obsáhlé úryvky z dostupné judikatury Ústavního soudu včetně vlastního právního názoru na uvedenou problematiku, nesvědčí o dodržení výše uvedených kautel právního řádu. Tím spíše, když se s nimi neztotožnil ani státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství a dovolání s týmž odůvodněním nepodal. Dopis s tímto obsahem bych proto očekával od právního, nikoliv státního zástupce,“ sdělil Ekonomickému deníku právník Petr Toman.”